Pověz, víš, kdo ji zabil?

Recenze

Vytvořeno 18. 5. 2012 2:00

Autor: Lenka Krausová

Pod slovem parazit si většina z nás představí nepříjemného cizopasníka jako je například blecha či veš. Pokud bychom se tímto výrazem zabývali o něco více, může nás napadnout i nezvaný host, který se na nás přiživuje a to nejen finančně, ale rovněž psychicky. Poslední jmenované očekávejte i v díle londýnské autorky Ruth Newman, jejíž psychologický thriller vám nyní představím.

Knížka má tři nejvýraznější hlavní postavy. Se dvěma se setkáme v první kapitole. Tou první je soudní psychiatr Matthew Denison a druhou vrchní inspektor Stephen Weathers. Společně míří k nepříliš klasické a zrovna koukatelné vraždě. Ne, že by byl jakýkoliv mord koukatelný, ale tohle je opravdu silný kalibr. Kdo mohl brutálně ublížit univerzitní studentce? A kam se poděla její hlava? Navíc se nejedná o první vraždu na Ariel College a jen bůh ví, zda je usmrcení Amandy tou poslední. Odpověď se možná nachází v hlavě jiné studentky a třetí nejdůležitější postavy – Olivie Corscaddenové. Společně se svým přítelem byla nalezena u těla – celá od krve, v katatonickém stavu a jako jediná přeživší řádění vraha. Bude schopna po tak šokujícím zážitku podat svědectví? Inspektor Weathers věří, že díky Denisonovým schopnostem vše dospěje ke zdárnému konci, neboť nemá jediný důkaz pro usvědčení podezřelých. Proplétáme se tak myslí mladé dívky, která je na první pohled snadno čitelná, ale opak je pravdou. Bude mít hrůzný zážitek nezvratný dopad na Oliviinu psychiku? Pravda se odkrývá velmi pozvolna. Navíc, když už to vypadá, že hra na schovávanou končí, ukáže se, že jsme opět na začátku. Opravdu je studentská hlava plná učení a zábavy, jež si užijete jen na koleji? A mohl by být schopen vraždy některý ze spolužáků obětí? Jako nemožné se to zdá zvláště proto, že mladí lidé udržují sounáležitost a jen těžko je lze přivést k alternativě, že jeden z nich je krutým mordýřem, co se nezastaví před ničím…

V rohu seděla dívka schoulená ve fetální pozici. Byla celá od krve. Denisonovi se na první pohled zdálo, že je nahá, ale pak mu došlo, že na sobě má podprsenku a kalhotky zbrocené krví. Zdravotník jí zkoušel svítit do očí baterkou. Denison k nim automaticky zamířil, aby zjistil, jestli může být nějak nápomocný. Dívka se pohupovala dopředu dozadu a civěla do prázdna; černočerné rozšířené panenky jí lemovala jen tenoulinká duhovka. Rty se jí pohybovaly, ale nevyšel z nich ani hlásek.
(Newman, R. Parazit. Praha: DOMINO 2010, s. 11)

Musím přiznat, že na začátku celého příběhu jsem se cítila zmatená a nevěděla „co kam patří“. Je pravděpodobné, že se tak bude cítit každý čtenář, ale nenechte se tím odradit, přišli byste o dechberoucí počtení, jež je zpestřeno pasážemi psanými odlišným písmem. Navíc po otočení několika stránek se v ději dozajista zorientujete a budete se cítit jako ryba ve vodě. Ještě na moment se vrátím k textu psanému odlišným písmem, a sice proto, abych vám prozradila, že se jedná o úseky, v nichž se autorka vrací do minulosti, povětšinou mezi studenty. Nejedná se o samostatně „stojící“ kapitoly, vše je perfektně zakomponováno do děje. Dílu nepochybně přidává na kvalitě i skutečnost, že je autorka absolventkou psychologie a kriminalistiky. Je možné, že svá studia Ruth Newman uplatnila i v dalším svém počinu – Společenství stínů –, ale to je jiný příběh…

Knihu Parazit vydalo nakladatelství Domino