Láska jako Řím

Populární česká prozaička Irena Obermannová, která má za sebou řadu úspěšných románů pro ženy, vydala další knihu, v níž jsou hlavními tématy zklamání v lásce a touha po novém životě i po smrti. Autorka v románu Láska jako Řím navazuje na dřívější tvorbu, avšak narozdíl od jiných autorů se jí daří psát stále svěže a do jednoduchého příběhu vložit další vypravěčskou rovinu, která je tentokrát zaměřena na samotné psaní.

Hlavní hrdinkou je Matylda – spisovatelka, která je vyslána do Říma na konferenci o postavení ženy v Evropě. Má zde reprezentovat Českou republiku, avšak sama cítí, že toho není hodna. Její sebevědomí je natolik nízké, že si dělá legraci i sama ze sebe a ze svého psaní. Kniha však vtipem příliš neoplývá, naopak. Matylda se nedávno rozešla se svým Starým láskou, s nímž toužila po společném životě, nikoliv po dvou dnech týdně. Ano, Starej láska dával přednost své manželce, kterou se však nerozpakoval podvádět s Matyldou. Ta, ačkoliv věděla, že by kvůli ní rodinu neopustil, stále potají doufala v jakýsi zázrak, který se neuskutečnil. Na prohru nebyla připravena. Tento vztah ji vzal veškerou chuť k životu, už nechce být nikdy šťastná, ani netouží najít toho pravého:

Za ty dva roky, co ho neviděla, kvůli němu vybrečela devatero moří. Byla žárlivá a sebestředná. Chtěla ho jen pro sebe.
Co kdyby si teď na maličkou chviličku zapnula mobil a napsala mu? Odpověděl by jí? Mohla by mu napsat, že na palubě letadla právě došlo k teroristickému útoku. Třeba by ho to zasáhlo.  (...) Matylda už nechtěla nikoho poznávat. Hlavně žádné muže. Nechtěla se zamilovat, nechtěla z nich být nervózní, nechtěla romantiku. Chtěla svýho starýho, blbýho. Jeho vůni, náruč. Tahle touha však byla nebezpečnější než všechny milostné avantýry, co by mohla ještě zažít. Nebezpečnější než létání. [1]

Vnitřní rozpolcenost. Tak bychom mohli hlavní hrdinku charakterizovat: na jednu stranu touží po štěstí, na druhé vše hází za hlavu a říká, že je jí jedno, zda bude či nebude žít. Touha po smrti je zesílena příletem do Říma, kde se vynořují za každým rohem vzpomínky na ono léto, kdy zde byla se Starým láskou. K tomu se navíc přidávají pocity podvodnice, která se vydává za spisovatelku, přestože neumí pořádně skládat věty a jen opakuje slova a oblíbená spojení z dřívějších děl. Proč se tedy stala spisovatelkou? Z nutnosti – musela nějak uživit své děti, navíc jí pomohla čirá náhoda, že ji kritika vlídně přijala na jejím počátku.

V této chvíli se přibližujeme k oné druhé rovině vyprávění. Hlavní hrdinka začíná hovořit o psaní, které je pro ni záležitostí obživy, nikoliv něčeho vyššího. Je to pro ni úniková cesta ode všech povinností i od samotného života. Sama by možná nebyla schopná žít, život jí zajistí fiktivní hrdinové a jejich životní osudy, které mohou – narozdíl od reality – končit happy-endem. Spisovatel je snílek, který věří v lepší budoucnost, naráží ale do bariér povinností, nudy a nepochopení. Kritika spisovatelů z úst Matyldy vyznívá jako výkřik vlastní bezmocnosti:

Spisovatelé jsou do sebe zahledění, nemocní sobci. Chudáci, kteří celý život hledají někoho, kdo je bude opatrovat, kdo to s nimi vydrží, i když tuší, že nikdy nikoho nenajdou. Na spisovatelích není nic k obdivování. Jsou nebezpeční, primitivní a mluví jenom o sobě. Obdiv zasluhují jejich manželky, manželé a děti. [2]

Podobných pasáží o údělu spisovatelů a o vlastním psaní naleznete v knize více. Právě tyto úvahy zachraňují příliš jednoduchý děj. Důležitější, než-li Matyldin zvláštní vztah s pohledným Chlapečkem, je totiž spojení přítomnosti ve vzpomínkami a úvahami o životě, psaní i o smrti. Touha po odchodu z tohoto světa a pocit méněcennosti je natolik silný, že se před hlavní hrdinkou začne zjevovat zhmotněná smrt, která ji začne tahat za vlasy, pronásledovat na každém kroku a hrát s ní děsivou hru. Jak skončí? Kdo bude vítězem a kdo se dočká prohry? To se již dočtete v románu Láska jako Řím, který vydalo nakladatelství Motto.


[1] Obermannová, I. Láska jako Řím. Praha: Motto, 2009, s. 11.
[2] Tamtéž, s. 18.

Čtěte také:

Zázrak nebo propad do sklíčenosti?