Kde se dozvědět o bojových taktikách starých Čechů?

Recenze

Vytvořeno 25. 6. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Historie sama o sobě připadá většině lidí jako nekonečná nuda, kterou musejí nějak přežít ve školních lavicích a později se jí už vyhýbají jako čert kříži. To ještě asi nenarazili na knihu z produkce nakladatelství JOTA s názvem Historie zase trochu jinak aneb Jak bojovali staří Čechové. Na obálce se skví karikatury tří nejznámějších českých panovníků hodujících u tabule, ale to není všechno, čím kniha zaujme.

Mnohé, kdo Historii otevřou poprvé, překvapí, že autorem je publicista historických zajímavostí, zpívající klavírista, moderátor a jachtař, ale ne renomovaný historik. Pro někoho by to mohlo být znakem, že kniha bude nekvalitní, historické skutečnosti bude překrucovat tak, jak to obvykle dopadne při hospodských úvahách, co by bylo, kdyby, jenomže opak je pravdou. Autor si sice nedělá těžkou hlavu s tím, co napíše, a to je jedině dobře, protože čtenáře přitáhne a on začne zkoumat spolu s autorem, jak to mohlo být, ale nebylo, a třeba dokonce najde nějaké nové zajímavé souvislosti, kterých si předtím nikdo nevšiml.

Kniha je, a musím uznat, že úspěšně, rozdělena na několik částí: Evropské detektivky, které pátrají po nejrůznějších záhadách v dějinách Evropy od nejranějšího středověku do novověku, následuje část Úvahy a srovnání, což snad ani nepotřebuje nějaké vysvětlení, jako třetí se představují Perličky, čtení přeci jenom poněkud lechtivé, čtvrté jsou Záhady, omyly, překvapení, spiknutí, tajemství – část, která nejenom nepotřebuje žádná vysvětlení, ale zato dobře připravuje na poslední dvě – Popravy a Česká válčení. Poslední dvě zmiňované konečně dostojí názvu knihy, na druhou stranu jsou abnormálně drastické a po slibném začátku předchozích to vypadá, že se autor přemáhá, aby je napsal, takže občas sklouzávají jen k popisu, jak to bylo, zahrnují čtenáře letopočty… Zkrátka leckoho při jejich čtení napadne, že jsou jaksi přebytečné a kniha by měla dostat jiný název, aby to měl autor snazší.

Musím ovšem pochválit a obdivovat ilustrátora Jakuba Krejčího, že i sebenudnější část dokázal ilustrovat nejen vtipně, ale také tak, aby ilustrace doplnily text, který tak je mnohdy srozumitelnější a zábavnější. Krejčí se dokonce nevyhýbá ani lechtivějším obrázkům, které ale neprozrazují úplně všechno, takže nemohou nikoho urazit. I tohle téma přece k dějinám patří, a přesto je v mnoha populárně-naučných knihách opomíjené. V těch určených dětem bych to ještě chápala, jenomže když není určen věk čtenáře a kniha je tedy vhodná pro všechny věkové kategorie, rodiče musejí počítat i třeba s nějakým nemilým překvapením…

Historie zase trochu jinak se na české dějiny dívá z naprosto jiného úhlu, než je u podobných knih obvyklé, takže věřím, že určitě přitáhne množství čtenářů, pro něž by mohla být zajímavým startem nejen k jejich vlastnímu bádání, ale k samotnému zájmu o historii jejich země.

Ukázka z knihy:

Tak mě napadá – kdybych byl v situaci odsouzeného k smrti v nějaké dávnější době a mohl si vybrat způsob provedení popravy, jaký bych si zvolil?
Staří Čechové se prali o to, aby byli popraveni čestným způsobem – mečem.
Já bych zvolil asi ten nejnečestnější, ano, nechal bych se oběsit. A připlatil bych si na vysokou šibenici, aby to bylo naráz odbyté. Opravdu nerad bych tam dlouho pro potěchu diváctva mrskal nohama a vyvaloval oči s jazykem.
(Händl, R.: Historie zase trochu jinak aneb Jak válčili staří Čechové. Brno: Jota 2011, s. 147.)

Knihu Historie zase trochu jinak aneb Jak válčili staří Čechové vydalo nakladatelství Jota