Vražda o Velikonocích

Poslední román Lee Harrisové, který vyšel česky v nakladatelství Motto, opět přivádí na pomyslnou scénu Christine Benettovou, bývalou jeptišku, která ráda strká nos do cizích záležitostí. Tentokrát se zajímá o případ ženy, která zmizela před šestnácti lety z rodinné oslavy a poté byla nalezne mrtvá. Kdo ji zabil a kam vůbec toho osudného večera šla? A proč její nejbližší nechtějí hovořit o minulosti?

Již zmíněná autorka Lee Harrisová (vlastním jménem Syrell Rogovin Leahy), která roku 2001 získala cenu Career Achievement Award za přínos detektivnímu žánru, se již v sedmnácti románech vrací ke své oblíbené postavě Christine Bennettové. Ta se vzdala života v klášteře, neboť poznala atraktivního Jacka, s nímž zažívá spokojené manželství. Není žádným překvapením, že je její manžel povoláním policista a že svou ženu v pátrání podporuje. Detektivky z této řady mají jedno společné: mohly bychom je nazvat knižní obdobou zapomenutých případů, neboť se zločiny odehrály v minulosti, případně v ní lze nalézt rozpletení případu. Druhým společným rysem pro většinu z nich je, že se vraždy odehrály v nějaký významný den, jak napovídají samotné názvy románů (např. Vražda na den sv. Patrika, Vražda na křtinách, Vražda o Vánocích, Vražda o stříbrné svatbě apod.).

Tentokrát se čtenář stává svědkem oslavy sederu, na kterém se opět po roce schází početná židovská rodina. Mel si letos pozve i kamarádku Christine Bennettovou, která je však nečekaně požádána, aby vyšetřila smrt tety Iris. Christine zpočátku odmítá, neboť nechce pronikat do rodinných tajemstvích, která by mohla někomu ublížit. Je na ni však vytvořen takový nátlak ze strany Mel, že jí slíbí pomoc ve vyšetřování.

„Chris, přes víkend jsme s mamkou probraly hodně věcí. Dostaly jsme se i k tomu, jak jsme spolu mluvily o tetě Iris. Chtěly bychom, abys pro nás něco udělala.“
Věděla jsem docela přesně, co bude následovat, jako bych sama napsala scénář. „Ne, Mel,“ reagovala jsem pevně. „Nemůžu. Víš dobře, že bych pro tebe udělala všechno. (...) To po mně, prosím tě, nechtěj.“
„Ale ty jsi ta nejvhodnější osoba. Nepatříš do rodiny, ale všechny znáš. Dokážeš držet jazyk za zuby, takže když ti někdo prozradí něco choulostivého, nerozneseš to dál. A navíc máš dostatek zkušeností, talent a vrozený cit pro to, za kým jít a na co se zeptat.“ (Harrisová, L. Vražda o Velikonocích. Praha: Motto, 2009, s. 33.)

Začínají se vynořovat otázky, na které se jen těžko hledají odpovědi. Kam například zmizela Irisina nejlepší kamarádka? A proč jí její rodina neřekla, že Iris dala nedávno u svého dlouhodobého zaměstnavatele výpověď? Mohl by být důvodem intimní poměr s neznámým mužem? A co když bylo oněch mužů více? Román navíc otevírá důležité téma: soudržnost v rodině i za cenu zatajování, a to dokonce před policií.

„Starší generace Grodnikových udržovala před svými dětmi tajnosti a Eileen by také o svých problémech s rodiči nemluvila. Důvody však byly rozdílné. Grodnikovi nechtěli se svými potomky probírat tak choulostivá témata jako rozvod; Eileen byla naopak přesvědčena, že by jí matka neporozuměla, protože patřila právě k té „starší“ generaci. Výsledek byl ale stejný. Neuvážené činy obou skupin přetrvávaly, stejně tak jako generační propast mezi nimi.“ (Harrisová, L. Vražda o Velikonocích. Op. cit., s. 173.)

Přes poutavé líčení odkrývání starých pravd román trpí některými nedostatky. V určitých pasážích jsem se přistihla, že stránky pročítám, aniž bych vnímala jejich význam. Důvod? Hloupé řeči dvou kamarádek o jídle a přípravě hostiny či rádoby roztomilé šuškání zamilovaných manželů do ostatního textu příliš nezapadají. Vše mi však vynahradil překvapivý závěr, kdy jsem zjistila, že můj tip na vraha nebyl správný, naopak... Že ani nebylo možné vraha vytipovat, neboť jím byla postava, která se v celém vyprávění nevyskytovala! Bylo mi zpočátku líto, jakým způsobem byla vysvětlena vrahova pohnutka k ubití nebohé ženy, avšak pokud si pustíte večerní zprávy, zjistíte, že k podobným činům dochází denně kvůli malichernějším věcem. Proč tedy byla krásná Iris zabita? To se již dozvíte v oddechové detektivce Vražda o Velikonocích, kterou vydalo nakladatelství Motto.