Příspěvek k obhajobě monogamního vztahu

Recenze

Vytvořeno 26. 6. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Je muž určen k monogamnímu svazku? Taková otázka se přetřásá v beletrii i odborné literatuře od určitě od dob, kdy literatura vznikla a lze k ní přistupovat různým způsobem. Ovšem pokud si přečteme výsledky bádání vědeckých týmů, které dokazují, že muž od přírody tíhne k polygamii, a následně studie, které tyto výsledky vyvracejí, nezbývá, než se k této problematice postavit s humorem. Kniha Martina Nezvala Každá je ta pravá je dalším z příspěvků k diskuzi o tomuto aspektu partnerských svazků.

Základ, na kterém Martin Nezval staví svůj příběh, není pro čtenáře žádným překvapením. Podobné zápletky se již objevily v literatuře i ve filmech různé, někdy i pochybné kvality. Hlavnímu hrdinovi Mórici Goldsteinovi se zjeví anděl, aby jej odradil od záměru spáchat sebevraždu. Slíbí mu ideální ženu, dle jeho vlastního výběru. Zápletka samozřejmě spočívá v Móricově neschopnosti definovat vlastnosti ženy, se kterou by chtěl žít. Na scéně se postupně zjevují čtyři ženy, každá z nich zosobňuje a symbolizuje vlastnost, která hlavního hrdinu přitahuje. Líza představuje sexappeal, Ester, Móricova bývalá manželka, intelekt, Alena rodinné zázemí a pochopení, její dcera Zuzana mládí. V podstatě je to velmi zjednodušený model vlastností, které muži v menší či větší míře hledají.

Způsob, jakým je příběh rozehrán, poskytuje i přes svou nepůvodnost dobrou možnost soustředit se na důvody, proč muži preferují různé vlastnosti žen, a také na to, proč muži opouštějí partnerky oplývající kýženými duševními nebo  tělesnými přednostmi a hledají si jiné, často podobné. Ale Martinu Nezvalovi se text zvrtává na jednoduchou konverzační grotesku, jejímž těžištěm je nepravděpodobný souboj čtyř žen o Mórice, probíhající na extrémně malé ploše.  

Některé náznaky v textu svědčí o širokém kulturním rozhledu autora, co mu asi bránilo v lepším prokreslení postav? Snad obava, že se sníží čtivost knihy. Při záběru, který autor nepochybně má, mě opakovaně překvapil výraz synchronizace v souvislosti se školou C.G.Junga. V českých překladech Jungových děl se pro smysluplné koincidence akauzální povahy používá výraz synchronicita. Předpokládám, že jde spíše o chybu, která se vloudila v průběhu vydávání knihy, než o neznalost autora.

Kniha Martina Nezvala nemá původní téma, a také myšlenky, které autor prezentuje, postrádají originalitu. Stokrát omílané bonmoty typu „Příčina rozvodů je manželství“ by se snad neměly používat ani žertem. Při pročítání knihy Každá je ta pravá jsem se marně pokoušel odpovědět na dvě otázky – jak ji charakterizovat a komu je vlastně určená. Je zjevné, že podle mínění autora jde o knihu humornou. S tím by se ostatně dalo souhlasit, s  připomínkou, že jde o humor prvoplánový a nepříliš humorný. Úvahy na téma partnerských vztahů jsou povrchní a postrádají hlubší vhled.

Druhá otázka - komu je kniha určena - je složitější, pomoc nelze hledat ani v autorově nápovědě. Doporučit ji ženám by bylo poněkud riskantní. Ženy jsou v Nezvalově knize pojaty spíše jako pokusní králíci, na nichž autor demonstruje schematické mužské názory na ně. Postrádají elementární lidskou hrdost, fungují jen jako pouhé objekty a nahrávačky děje. A jakému typu mužů by byla kniha po chuti? Vážně nevím, zda by tam našli něco, co ještě o sobě neví. A poselství autora je vyjádřeno hned v názvu knihy. Hledání ideálního partnera i integrity končí myšlenkou, že celý svět lze najít v jednom člověku. Nu což, pokud vás myšlenka zaujala, můžete to zkusit, ale pravděpodobně to fungovat nebude.

Kniha Každá je ta pravá je vyloženě odpočinkové čtení bez náznaku skutečně hlubší myšlenky. Je založena na dialozích, které tíhnou ke grotesknosti. Předpokládám, že by její humor lépe fungoval ve filmové nebo televizní podobě. Postavy jsou schématické nejen po stránce psychologické, ale i volba jmen a povolání je víceméně klišé. Čtenář se v knize setkává pouze s tím, co očekává. To je plus zvyšující čtivost, ale mínus, co se kvality týče.

Knihu Každá je ta pravá vydalo nakladatelství Motto