Hledat porozumění mezi lidmi

Recenze

Vytvořeno 29. 6. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Na letošním veletrhu Svět knihy představil Jáchym Topol ruskou spisovatelku Ljudmilu Ulickou a její román Daniel Stein, překladatel. Současná ruská literatura se na našem trhu objevuje velmi spoře, ale většinou se jedná o díla velmi zajímavá a kvalitní. Z doporučení Jáchyma Topola a také dosavadních ocenění literární práce Ljudmily Ulické lze usuzovat, že její román stojí za pozornost.

Dílo se pohybuje na rozhraní skutečnosti a fikce, jako inspirace pro postavu Daniela Steina posloužil Oswald Rufeisen, známý jako bratr Daniel. Oba Danielové, románová postava i její reálný předobraz, procházeli bouřlivými událostmi, nejprve v období druhé světové války, posléze  ve státě Izrael. Autorka chtěla přiblížit nejen nevšední osud Oswalda Rufeisena, ale zejména jeho smýšlení a snahy o obnovu křesťansko-židovské obce. Snaží se také odpovědět na otázku, co jej vedlo k životu, který si vybral.

Románový hrdina Daniel Stein říká, že ke konverzi od židovství ke křesťanství jej vedly zázraky, díky nimž mnohokrát přežil v situacích, které se zdály naprosto beznadějné. Přestože byl Žid, pracoval jako tlumočník na gestapu a dokázal zachránit několik lidských životů. Zorganizoval i útěk části obyvatel místního ghetta, musel však také uprchnout. Nějakou dobu se skrýval v ženském klášteře na dohled policejní stanice, do konce války pobýval mezi partyzány. Ani vstup do partyzánské jednotky nebyl jednoduchý, velitel jej podezíral z toho, že je špion, a chystal se ho popravit. Příchod židovského lékaře, jenž se za něj zaručil, považoval Daniel také za jeden ze zázraků. Po válce se Daniel přestěhoval do Izraele, kde slouží jako člen Řádu bosých karmelitánů, pracuje ve prospěch místních křesťanů, obnovuje kostel, zakládá a vede domov pro staré lidi.

Ljudmila Ulická zvolila pro svůj román pozoruhodnou formu – mozaiku korespondence, deníkových záznamů, novinových článků, záznamů rozhovorů a přednášek. Jako kdyby kniha byla syrovou složeninou autentických, neupravovaných dokumentů. Samozřejmě, je to jen způsob, jak zdůraznit reálnou část a fiktivní část učinit přitažlivější. Různé zdroje slouží jednotlivým autorčiným záměrům. Část, ve které se čtenář dozví nejvíc o Davidových osudech za druhé světové války, je v románu rozeseta na několika místech, jako jeho besedy s gymnazisty. Podepřeny jsou vyprávěním Ester a Isaaca Hantmanových v dopisech a zápiscích.  V korespondenci, kterou vede Ewa Manukianová s Ester a Ewina matka Rita Kowaczová s Pawłem Koczińskim, je v širším kontextu vyobrazena situace, která panovala za války v Polsku, a pronásledování, jemuž byli v té době Židé vystaveni. Zdůrazňuje hrdinství Danielova činu, kterým zachránil před smrtí mnoho obyvatel ghetta. Pro Židy však pronásledování válkou neskončilo. Z dopisů vyplývá, čemu museli čelit po válce, jaký tlak byl na ně vyvíjen a co provázelo jejich stěhování do nově budovaného státu Izrael.

Mohlo by se zdát, že obyvatelé Izraele, z nichž mnozí prošli extrémní životní zkušeností, naleznou ve své zemi klid a možnost bezpečného a mírového budování domova. Historie nás však poučila o pravém opaku a příčinou není pouze nenávist mezi Izraelci a Palestinci. Cennými informacemi o situaci nejsou v románu jen novinové články, ale hlavně dopisy Hildy, Danielovy společnice, matce. Čtenář si může uvědomit, že rozpory jsou všude a mezi všemi. V Izraeli, kde vedle sebe žijí Arabové, Židé, křesťané a muslimové, je situace velmi neklidná. Ani Židé samotní nepředstavují homogenní prvek. Přistěhovali se do Izraele z různých koutů světa a jejich život a zvyky byly ovlivněny zeměmi, ve kterých dříve žili.

Daniel Stein si v tomto prostředí uvědomuje potřebu sjednocování lidí a považuje to především za svůj úkol. A Ljudmila Ulická považuje za svůj úkol toto jeho poselství předat lidem prostřednictvím svého románu. I když se autorka snaží být nestranná a podřizuje tomu i formu své knihy, potřeba sjednocení a porozumění vystupuje do popředí. Vyzvedává osobnost papeže Jana Pavla II., který pro lepší vztah Vatikánu s Izraelem vykonal mnoho práce. Jeho přístup staví do kontrastu s papežem Piem XII., za jehož úřadu nechtěl Vatikán Izrael oficiálně uznat.

Ljudmila Ulická postavu Daniela Steina trochu idealizuje. Je to pohled na člověka, který v životě vykonal velké množství záslužné práce, člověk viděný očima lidí, kterým pomohl. Jen na jednom místě jsou alespoň nastíněny Steinovy pochybnosti, ale i ty jsou víceméně zahaleny do hávu hrdinství. Ale knihu ruské autorky nelze brát jako životopis jedné osobnosti, ale jako velmi rozsáhlou sondu do světových dějin, která připomíná neklidný život na palestinsko-izraelských územích, vzájemné rozpory národností i náboženství. Při čtení knihy si čtenář uvědomuje pestrost výkladů Bible a nesmiřitelné postoje jejich vyznavačů. V těchto problémech spočívá hlavní těžiště i význam románu, přestože je do popředí zdánlivě postaven Daniel Stein. Povaha tohoto kněze, způsob, jakým přijímal život a sloužil, dokonale koresponduje s názvem knihy. V obyčejnosti Danielova přídomku se zrcadlí celá jeho osobnost a pro knihu nemohla Ljudmila Ulická zvolit titul dokonalejší.

Knihu Daniel Stein, překladatel vydalo nakladatelství Paseka