Zdánlivě vyřešený případ

Recenze

Vytvořeno 5. 7. 2012 2:00

Autor: Lenka Krausová

Vzpomenete si na listopad, kdy jsem vám představila titul Žena v kleci dánského autora Jussi Adler-Olsena? První případ nově vzniknuvšího oddělení Q nemohl nechat nikoho na pochybách, že na český trh vtrhl kvalitní a čtivý severský spisovatel krimi žánru, jemuž nechybí ten správný thrillerový nádech. Na konci své upoutávky jsem prozradila, že nakladatelství Host chystá na letošek vydání druhého případu. V den vypuknutí Knihománie se dočkali všichni nadšenci, objevili se Zabijáci.

Po úspěšném vyřešení případu nezvěstné Merete Lyngaardové získalo oddělení Q potřebnou popularitu, o kterou komisař Carl Mørck příliš nestál. Nezaslouží si snad trochu oddychu? Co na tom, že se zrovna vrátil z dovolené. Místo toho se na něj chystá delegace z Norska, a aby toho nebylo málo, vedoucí oddělení vražd mu blahosklonně přidělil posilu, prostořekou sekretářku Rose. Když k tomu přičtu cizokrajného Asada původem odkudsi z arabské země, různorodější vyšetřovací skupinu byste těžko hledali.

Šéf oddělení se zvláštním přínosem pro společnost v současnosti nepreferuje žádný případ z let minulých, který upadl nevyřešený v zapomnění. Přímo před očima mu však kdosi podstrkuje vraždu sourozenců z roku 1987 v lesní chatě, za níž si odpykává trest Bjarne Thøgersen, absolvent elitní internátní školy pocházející ovšem ze skromnějších poměrů. Proč by měl existovat důvod probírat se vyřešeným? Navíc když podezřelými byli elitáři, jež se v současné době pohybují v těch nejvyšších kruzích dánské smetánky. Jenže indicií ukazující zcela odlišný směr přibývá a poté, co Carl obdrží rozkaz se tomuto případu vyhnout, má komisař jasno – zakousne se do případu a nepustí, než odkryje fakta, která pošlou skutečné vrahy za mříže. Cesta to nebude jednoduchá. Je jasné, že čím hlouběji se Carl dostane, tím více dotčené jedince vybudí k akci. Všeobecně platí, že poštvat proti sobě vlivné osoby nevěstí nic dobrého a musíte se mít na pozoru. Tohle všechno vyšetřující ví, a přesto nemíní ustoupit o krok. Dostává se tak na velmi tenký led, který se může probořit jediným šlápnutím vedle. Objevují se nesrovnalosti, nové vraždy, nové postavy. Zdá se, že kostlivci začínají vystupovat i z té nejuzamčenější skříně a Carl není sám, kdo se rozhodl je vytáhnout na světlo světa…

Na rozdíl od Ženy v kleci (srovnávání se prostě neubráním) zná čtenář pachatele a stránku po stránce rozkrývá jejich osobnosti a důvody k násilnému chování. Rozhodně se nemusíte bát, že by příběh nebyl poutavý. Při dostávání se na kobylku zločinci zažijete nejeden napínavý moment, který vás bude nutit číst rychleji a rychleji. Několikrát se také autor obrací do minulosti, konkrétněji do studentských let podezřelých.

Navíc, kdo z vás předchozí díl nečetl, nic se neděje. Je sice lepší se s ním seznámit, aby vám neunikly určité souvislosti (např. ohledně Carlova soukromí), jež se budou dozajista proplétat celou sérií tak, aby daly dohromady vedlejší příběhovou osu, do hlavního děje však nezasahují.

Co říci na závěr, než přijde drobná ukázka? Snad jen, že pokud se poštěstí, na konci roku můžeme na pultech knihkupců očekávat třetí svazek o oddělení Q nesoucí název Vzkaz v lahvi. A pokud se tak nestane, následující rok to jistí J.

Ne, kdepak, proč by se měli spokojit s málem? Tak milosrdní ti netvoři nebudou. Kdepak, takhle to nebude. Mají pušky a nože, krvavé tesáky. Moc dobře vědí, jak účinnou zbraní jsou jejich kuše.
Kam se schovám? Kde najdu útočiště? Nestihl bych to zpátky? Nešlo by to?
Pátral po zemi, nakolik mu to páska přes oči dovolila, a klopýtavě utíkal dál.
Na vlastní kůži ucítím, co to znamená padnout jim do rukou. Neudělají kvůli mně výjimku, to by je neuspokojilo. Jinak to skončit nemůže.
(Adler-Olsen, J. Zabijáci. Brno: Host 2012, s. 9-10)

Knihu Zabijáci vydalo nakladatelství Host