Jan Drábek – Hledání štěstí u cizáků

Prozaik a publicista Jan Drábek se narodil 5. května 1935 v Praze. V komunistickém Československu prožil jen deset dní, protože jeho rodina odešla do exilu hned po tzv. Vítězném únoru 1948. Studoval ve Spojených státech a během studií krátce působil v americkém vojenském námořnictvu. V Kanadě a Spojených státech prošel řadou povolání.

Pak se načas vrátil do Evropy, kde pracoval jako hlasatel v Rádiu Svobodná Evropa, a v polovině 60. let se vydal do Indie, kde se seznámil se svou ženou. Společně žijí v kanadském Vancouveru, kde Jan Drábek pracoval jako pedagog, novinář a publicista. Nyní píše česky pro kanadský rozhlas, jinak výhradně v angličtině. Napsal romány A co Václav nebo Zpráva o smrti Růžového kavalíra a tři knihy vzpomínkových črt: Po uši v postkomunismu, Po uši v protektorátu a Po uši v Americe.

Jan Drábek se ve své vzpomínkové knížce Hledání štěstí u cizáků zamýšlí nad tím, jak Češi vnímají vlastní exil. Tato kniha vznikla téměř po padesáti letech, které autor strávil v emigraci, a tudíž není jeho pohled zkreslený. Snaží se vysvětlit, co se děje v duších emigrantů, nebo alespoň jednoho z nich. Čtvrtá kniha vzpomínek vypráví o zážitcích získaných počátkem 60. let v exilu, a to v USA, Evropě a Indii. Kniha je uvedena starým českým příslovím známým z kuchyňských utěrek:

najdeš jej doma v rodině.

Zmíněné přísloví by mohlo značit, kterým směrem se bude autorova kniha ubírat, ale začátek knihy tomu nenasvědčuje. Hlavní hrdina Jan Drábek jako by neměl na žádném místě stání. Touha cestovat, poznávat a objevovat se stane jakousi záminkou hledání po smyslu života. Začátkem 60. let se Jan vrací do Evropy a vlastně ani netuší proč. V hlavně má zmatek a v duši prázdno. Není si jistý, za jakým účelem cestu podniká, nevidí žádný cíl, a co je nejhorší, ani žádný směr, který by mu naznačil, kudy se ubírat životem. Neví, kam patří a co má dělat. Ve svých pětadvaceti letech prošel už řadou zaměstnání a nic nebylo to pravé. To jeho starší bratr Jáša je pravý opak. Typ vzorného emigrantského synáčka, který dělá rodičům radost a své rodné zemi dobrou pověst. Nevláčí se světem a nemění povolání jedno za druhým. Dostuduje, ožení se a nastoupí do práce, ve které je schopný vydržet. Je to jako nalinkovaný život, který se všem snažili zařídit právě ti, před kterými Janova rodina utekla.

První cesta v Evropě míří do Mnichova a už tady se začínají objevovat první problémy. Vedení ve Svobodné Evropě kvůli právě vypuklé aféře zruší přijímaní nových pracovních sil a Jan nedostane slíbené místo. Zůstává v Mnichově tři měsíce a přebytečný volný čas vyplňuje studiem němčiny a občasným hlášením v rádiu, které mu domluví jeho kamarád Míťa. S ním se dostává i do Vídně, která mu okamžitě připomíná hlavní město jeho rodné vlasti, Prahu. Je to svět, na který jako by dávno zapomněl a který se mu najednou znovu otevřel. Navštíví tu svou tetičku Karlu, která je Češka a paradoxně je vdaná za Němce. Po návratu do Vídně dostává místo u Amerického fondu pro československé uprchlíky, kde působí jako zástupce pro Rakousko. Cesta tedy vede zpět do Vídně a působení v tomto městě považuje za jednu z nejzajímavějších epoch svého života. Nezkrocený sex a bujaré oslavy plné alkoholu jsou na denním programu. Jediné, co ho ve Vídni znepokojuje, je řada agentů, kteří ho pod různými záminkami vyhledávají a nabízí mu spolupráci. Nepříjemné zážitky z Vídně se začínají množit a Janovi dochází, že tu pro něho není bezpečno. Dává tedy výpověď a jede do Benátek. Tam znovu přemýšlí, co očekává od promarněného života. Záchranu se snaží hledat ve své dávné lásce Alici, ale ta ztroskotává. Poprvé závidí svému bratru Jášovi jeho štěstí a zakotvenost, které našel v manželství. Cesta vede opět do Mnichova, jako by Jana přitahoval nějakou zvláštní silou. Tam se také poprvé setkává s „odchovancem“ komunismu, který pobývá v emigraci teprve několik měsíců, a také se Stanislavem Kavanem. Ten se stane Janovi více než kamarádem, jakousi blízkou osobou, se kterou si nejvíc rozumí.

Jan uznává dvě osobnosti: J. F. Kennedyho a Marylin Monroe. Po její smrti, kdy spáchala sebevraždu, si hrdina ještě více uvědomuje zoufalost a osamělost. K zlepšení situace nepřispívá ani zdravotní stav jeho matky, která trpí depresemi. Jan naopak upevní vztah s otcem, který byl kvůli emigraci a poválečným změnám založen jen na nedostačujících narážkách a poznámkách.

Svou životní situaci Jan vyřeší odjezdem do Indie, kde má studovat na vysoké škole. Svým rozhodnutím si není jistý a podmět k odjezdu mu dá proslov Kennedyho, ve kterém nabádá mladé lidi k zamyšlení se, co mohou pro Ameriku udělat. Amerika v té době platila studentům stipendia a za to je využívala k zamezení šíření komunistické propagandy na univerzitách. Rozhodnutí, zmíněné jen tak ledabyle a na okraj, se stane nejdůležitějším v jeho životě. V daleké zemi se mu otevřou oči a on si uvědomí spoustu věcí, například jak lidé na přelomu století mohou žít, ale potkává tu i svou životní lásku Joan. S ní Jan nalézá smysl života, který tak dlouho hledal, a plánuje společnou budoucnost. Přestěhují se do rušného New Yorku, ale stres a shon se začnou na Janovi podepisovat. Nakonec nachází své štěstí ve Vancouveru, u rodiny Joan. Imponuje mu zdejší uvolněnější tempo a také přítomnost blízkých osob, čehož se během svého života vzdával. Závěr tedy naplňuje a potvrzuje ono zmíněné staré přísloví, kdy hrdina po procestování půlky světa nachází štěstí u milovaného člověka.

Kniha je psána ich formou. Hlavní hrdina je silně autobiografický, což je poznat nejen z jeho jména. Jan Drábek má velké historické znalosti, které podrobně líčí v této knize a přibližuje tak čtenáři dobu, v niž hrdina žil. Zmiňuje se tu i o mnoha známých osobnostech, které byly s exilem spojeny. Používá anglické výrazy v ustálených spojení, které pro neznalé čtenáře jazyka překládá i do češtiny. Přehled historických událostí zastiňuje větší psychologický rozbor hrdinů, chybí hlubší pohled do jejich nitra. Nedozvídáme se přesné důvody, pro které emigrovali, nevíme nic o pocitech, jaké měli po odchodu z vlasti.

Už samotné slovo cizáci v názvu knihy je hanlivé. Autor si není jistý, zda jimi jsou Češi, jeho rodný národ, anebo Američané, mezi kterými vyrůstal. Tuto otázku už nechává autor k posouzení na čtenáři.


Použitá literatura:
DRÁBEK, J. Hledání štěstí u cizáků. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1303-0.