Aresen Revazov – Osamocení 12

Sovětskou detektivku asi moc lidí před rokem 1989 nečetlo. Proto si myslím zaslouží pozornost kniha Osamocení 12 ruského autora Arsena Revazova (1966), blogera a majitele PR agentury, která v originále vyšla roku 2005 a alespoň podle slov na přebalu vzbudila velkou pozornost. Na začátku roku 2009 nabídlo její český překlad nakladatelství Argo.

Děj románu Osamocení 12 začíná v současné Moskvě, ale vězte, že se postupně přesune na mnoho dalších míst. Parta čtyř třicátníků, z nichž jeden, zvaný Chemik, je hned na začátku nalezen mrtvý, dokonce bez hlavy. Vypavěčem příběhu je jeden z nich – Josef, majitel PR agentury. Ti další dva jsou Anton a Matěj. Tři muži se snaží zjistit, jak zemřel jejich kamarád, kromě toho ale dostává Josef podivnou zakázku, aby se v médiích objevovala slova Osamocení, ketamin, Dair-al-Bahri a číslo 222461215. Josef se pokouší vypátrat, co by daná slova mohla znamenat, získává informace o egyptské královně Hatšepsut či Koptech. Do toho dochází ke smrti Chemikovy přítelkyně a pak už je čas na první výlet, kdy se Josef vydává pátrat do Jeruzaléma.

Kniha ale nemá jen rovinu detektivního pátrání. Zvláštností je citování velkého množství hudebních textů (čímž by se mohl u nás inspirovat třeba Jaroslav Rudiš) – od Gipsy Kings přes Beatles, Rolling Stones, Vysockého a současné ruské interprety až po maďarskou skupinu Omega a její písničku Gyöngyhajú lány, známou i v Čechách. Zoufání, že maďarštině (a španělštině, angličtině a ruštině, nebo dokonce hebrejštině!) nerozumíte, ale není na místě, protože texty jsou vždy přeloženy v poznámce pod čarou. Texty si je možné přečíst také na webových stránkách věnovaných knize www.o12.ru nebo, jak uvádí přebal a úvod, v době internetu pustit na YouTube.
Pod čarou jsou také zmiňovány vtipy (někdy ještě ze sovětské éry), které se váží na právě pronesenou poznámku (kdy ten či onen řekne, že si vzpomněl na vtip o... apod.), ale také "překládán" vězeňský argot nebo osvětlovány některé ruské reálie.

Rusko přitom poznáme z různých koutů. Pohled do světa PR agentury může připomenout českou knihu Jak ulovit miliardáře (2007) Martina Nezvala. Děj je ale zasazen třeba také do prostor ruského vězení nebo Vladivostoku (onoho města, kde končí Transsibiřská magistrála) a sídla zdejšího mafiána. Poměrně překvapivě může působit, že hrdinové téměř nemluví o rublech, ale veškeré placení, zisky atd. jsou zmiňovány v dolarech. V té souvislosti nezapomínejme, že Moskva patří k nejdražším evropským městům.
Kniha se odehrává i v dalších koutech Ruska a světa, kde se ani nesluší podrobně rozebírat, proč se tam či onam Josef dostane – kromě Izraele také do Japonska, Itálie a dokonce Vatikánu, kde vystupuje i reálná postava. Kardinál Razinger v dobách, kdy ještě nebyl papežem, kromě toho ale je tu například zmíněn drdol Julie Timošenkové nebo vztah Ruska se Západem.
I osobnímu životu je věnován prostor, především Josefovi a jeho vztahu s vdanou ženou Mášou. Samozřejmě ale i o vzájemných vztazích mezi třemi (čtyřmi) kamarády se něco dozvídáme. Alkohol, drogy – i jich si "užívají" (opět se tu mimochodem nabízí srovnání s Martinem Nezvalem), ale rozhodně nejde říct, že by šlo o případ, kdy bychom si je proto zaškatulkovali jako ztroskotance či lidi nějakým způsobem na okraji společnosti.

Čtivě, vtipně (nejen pro vtipy) psaná kniha je sledem mnoha událostí, někdy možná až jak z akčního filmu. Občas je zmíněno něco z minulosti (například jak se Chemik seznámil s partnerkou) a děj plyne pomalu, jindy je cesta letadlem popsána snad jen jednou větou. Odkazy na své oblíbené autory ocení například příznivci Haruki Murakamiho, Arturo-Peréz Reverta nebo Umberta Eca, ale třeba také Viktora Pelevina, zatímco ti ostatní mohou nadávat na postmodernu a váhat, jaká scéna v Japonsku má asi nějakým způsobem narážet na Murakamiho.

Zatím kladně hodnocené knize však přece jde i něco vytknout. Společenství Hátů, které knihu může zaškatulkovat k Brownově „Šifře“, ale... Pokud ale tuto část autorovi odpustím, pořád zůstává na jedné straně napínavé pátrání, často  s akčními scénami, na druhé líčení poměrů v různých koutech světa nebo třeba ony spousty písníček. Přesto si ale myslím, že mohl Arsen Revazov napsat o něco uvěřitelnější příběh, zvláště v posledních kapitolách románu. Na druhou stranu si nabízí otázka – není tohle právě důkazem zařazení knihy k postmoderně? Mix žánrů, román fusion, jak dílo označuje sám autor, kombinace vážného i oddechového, různý způsob a tempo vyprávění? Kdo ví, třeba se jedná o nové Jméno růže...

Tak jako tak Osamocení 12 i přes výhradu-nevýhradu a velký počet stránek doporučuji jako velmi povedené a netradiční počtení! Autor dokonce pracuje na volném pokračování s pracovním názvem Dva v jednom, a tak se můžeme těšit, že se brzy snad i v Čechách dočkáme jeho další knihy.

Originál:  Одиночество-12 – pomah-fusion (2005)
Překlad a předmluva: Ondřej Mrázek
Vydala nakladatelství Argo a Triton, Praha 2009
572 stran

Recenze poprvé publikována na serveru Centrum detektivky, zde zveřejněna se svolením autora a v upravené verzi.