Odpykáme si to po smrti

Recenze

Vytvořeno 14. 7. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Před čtyřmi lety obdržel za román Cadík od Akademie literatury české Máchovu růži, dnes Roman G. Erös vyráží do světa – žel pouze toho našeho malého českého – s další knihou, tentokrát povídkovou, s názvem inspirovaným Zjevením svatého Jana A čtvrtý kůň je plavý.

Jeho nová kniha se pohybuje na rozhraní povídkové a románové tvorby. Povídky, které by za jiných okolností mohly být bez problémů publikovány samostatně, jsou ohraničeny rámcem společného tématu a lze je, při troše zjednodušení, interpretovat jako román s volně řazenými dějovými linkami. Jedním ze sjednocujících témat je umírání a smrt, je spolehlivé, silné a působivé. Nikdo z nás nemůže říct, že se ho přímo nedotýká. Ke smrti nedílně patří i úvahy o zodpovědnosti člověka za svůj život a otázky co bude po smrti. Na první pohled to vypadá, že na čtenáře číhá nudné bludiště plné filozofických úvah, ale nic takového nás nečeká. Naopak, v knize A čtvrtý kůň je plavý jsou obyčejné i méně obyčejné příběhy, okořeněné často velmi nečekanou a originální pointou. Všechny ale vedou k jednomu cíli, závěrečné povídce Zavři oči, přicházím, která s postavami z předchozích příběhů účtuje. I když proti způsobu zúčtování mohu mít jisté výhrady – nejsem si jistý, zda autorovo pojetí vyšší nebo nižší existence může obstát –, proti myšlence, že karma neznamená odměnu ani trest, nelze nic namítat.

Postavou, která prostupuje všemi povídkami, je Aleš Fajgl, přezdívaný Pampam. Příběh jeho obětavého života, za který nesklidí žádný vděk, je nastíněný v první povídce Turistická atrakce. V dalším textu se objevují krátké zmínky, které jeho obraz doplňují.

Plánem spojit povídky do většího celku vzal na sebe autor nelehký úkol a na výsledku se to občas odráží negativně. Některá spojení jsou příliš křečovitá a z děje nápadně vyčnívají svou nepotřebností, jako je například krátké objevení se Aleše v konfliktu Jana a Pepíka v povídce Pasácké blues. Přitom tato povídka sama o sobě je velmi dobře vypointovaná a závěr vyznívá do dráždivého napětí. Podobný problém se objevuje i v další povídce Za pět minut pozdě, kde se náhodně setkávají ženy, které Aleše znají, jedna z Francie, druhá z Česka. Samozřejmě si to vzájemně nesdělí - ani to nepokládají za potřebné. Při pečlivějším autorově přístupu by to mohl být symbol nemožnosti jejich vzájemného porozumění.

Mezi zmíněnými devíti povídkami vyčnívá Patnáct procent pro Toma. Téma – úmrtí bezdomovce, který byl původně vysokoškolským profesorem a začal pít po smrti svých dětí, svádí k dojemnému líčení a lepkavé romantice. Pro spisovatele je těžké se tomu vyhnout, Romanu Erösovi se to však povedlo se ctí. Vyhnul se lacinému patosu a téma pojednal s přehledem a racionálně. Naproti tomu Čekání na šeol v sobě nese potenciální náboj grotesky – zmatený děj plný omylů, který nakonec překvapuje i protagonisty, kteří se domnívají, že vše drží pevně v rukou. Tón vyprávění i téma ovšem tuto formu popírají, vzniká tak zajímavá tenze, pro niž povídka stojí za pozornost. Předposlední povídka Sedm miliard lidí a každý má svůj příběh by měla být silná, tvoří vstupní bránu k bilancující poslední povídce. Její patetické ukončení však její vyznění oslabuje. Závěrečná povídka přece jen dává autorovi prostor pro malé filozofování:

„Časem dostaneš odpovědi na všechno, co ti teď není jasné. Je to stejné jako s cibulí. Slupka za slupkou musí být odstraněna, aby se došlo k jádru, které ti stejně nevydá své tajemství, anebo uděláš příčný řez a tím otevřeš kruhy. Příčný řez cibulí ukazuje počet soustředných kruhů. To je viditelný svět harmonických sfér, pohled, který se nabízí pozorovateli, když se dívá shora.“
(Erös,R.G. A čtvrtý kůň je plavý. Praha: JaS, 2012, str.149.)

Předchozí román Romana G. Eröse dostal v některých komentářích nálepku „romská literatura“. Doufám, že v případě knihy A čtvrtý kůň je plavý k tomu nedojde, bylo by to zavádějící a nemělo by to žádnou výpovědní hodnotu o kvalitě jeho díla. Jde o knihu koncipovanou s rozmyslem, jednotlivé povídky jsou zasazeny do širšího rámce, jenž se snaží zachytit důležité aspekty lidského života. Zvolené téma se dotýká všech lidí bez rozdílu národností, víry nebo vnímání světa okolo nás.

Knihu A čtvrtý kůň je plavý vydalo nakladatelství JaS