Návraty Gity Lauschmannové

Recenze

Vytvořeno 28. 7. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Návratem z koncentračního tábora nic zlého nekončí – to je jeden ze způsobů, jak charakterizovat knihu Radky Denemarkové Peníze od Hitlera Letní mozaika. Nejde o novinku letošního roku, vydaná byla již před šesti lety, dočkala se i druhého vydání (2009) a následného dotisku v letošním roce. Mezitím stačila posbírat několik ocenění – Magnesii Literu v roce 2007, Usedomskou literární cenu v roce 2011 a nejčerstvěji německou knižní cenu Georga Dehia (2012).

Radka Denemarková našla téma pro svůj román v období po konci druhé světové války. Mladá dívka Gita Lauschmannová se vrací z koncentračního tábora a doufá, že po létech utrpení, hladu, zimy a ponižování bude konečně žít normální život a shledat se alespoň s jediným členem své rodiny, který přežil plánovité vyhlazování Židů – se svým bratrem. V rodném domě však už bydlí někdo jiný a Gita nechápe, proč se k ní všichni chovají jako k nepříteli a snaží se ji odstranit. Prožívá nové utrpení, srovnatelné s pobytem v koncentračním táboře. Jediný rozdíl je v tom, že jí ho nezpůsobují Němci, ale Češi, bývalí sousedé, zaměstnanci jejího otce, lidé, o kterých si myslela, že jsou přátelé. Přežije jen díky náhodě a několika slušným lidem. To je její první návrat, téměř ale poslední.

Další děj je situovaný do roku 2005, Gita, dnes již doktorka Lauschmannová, dosáhla rehabilitace svého otce a má nyní možnost žádat vrácení rodinného majetku. Nepředpokládá, že rodiny, jejichž předkové Lauschmannovic majetek doslova ukradli, ji budou vítat s otevřenou náručí, ale má přesnou představu o tom, čeho chce dosáhnout. Odpor, se kterým se setká její vstřícný návrh, je překvapující.

Autorčina hrdinka se setkává s drtivou nepřízní osudu v různých etapách svého života. Po přežití koncentračního tábora je téměř zlikvidována Čechy, kteří ji účelově označí za dceru kolaboranta, a i v dospělosti je postižena další tragédií. Ze schopnosti přežít takové rány osudu se stává jakési motto, ukryté v pozadí příběhu.

„Takže jak zněla úvodní otázka, pane Stolaři? Jak je možné, že ještě žiju? Jak je možné po tom všem zůstat normální? V šíleném lidském světě? Který se nemění a nezmění. Je přece lhostejné, zda tu sedí váš otec nebo vy nebo váš syn nebo váš vnuk. Člověk zůstává stejný. Není naděje. Ani ve vás, ani ve mně, ani v našich dětech. Když všechny, jak tu stojíte a sedíte, postupně sloupnu z kůže, najdu to samé. Nelišíme se.“
(Denemarková,R. Peníze od Hitlera. Brno: Host, 2009, str.113.)

Podstatou příběhu ale není nesmírná houževnatost Gity Lauschmannové, ani nepřízeň jejího osudu. Důležitější je otázka viny, která se přenáší z generace na generaci tím, že před ní zavíráme oči nebo se ji snažíme ospravedlnit skutečnými či domnělými zločiny těch  druhých. Je to ale i příležitost pokusit se definovat spravedlivé řešení – na jedné straně doktorka Lauschmannová se svými oprávněnými majetkovými nároky, na druhé lidé, jejichž předkové se dopustili vědomé krádeže, ale oni v těchto domech prožili celý svůj život, zvelebují si je a považují je za své domovy.

Radka Denemarková napsala syrový a drsný příběh bez snahy o jeho přikrášlení a zjemnění. Scény, na které čtenář narazí, v něm znovu a znovu vyvolají myšlenku, čeho všeho je člověk schopný. Postava Gity Lauschmannové, psaná v ich formě, je propracovaná, její myšlenky jsou transparentní, čtenář se dostává do jejího světa. Stejně plasticky je načrtnuta atmosféra vesničky Puklice, v níž se děj odehrává, malost a ubohost obyvatel, kteří se cítí Gitou ohroženi a ze všech sil brání majetky, získané krádeží po roce 1945. Autorka nenechává náhodě, zda čtenář pochopí jádro problému, a vysvětlení vkládá své hrdince do úst:

„A především, a to si, Denisi, jednou provždy zapamatujte: já nechci být odškodněna jako Němka. Já chci být odškodněna jako člověk, kterému se stalo bezpráví. Jako člověk, jako občan, který byl postižen neprávem. Chc,i aby se řeklo, že tady byl spáchán zločin.“
(Denemarková,R. Peníze od Hitlera. Brno: Host, 2009, str. 222.)

Svým způsobem se distancuje od často diskutovaného tématu odsunu Němců po druhé světové válce, nebo - lépe řečeno - dívá se na něj z jiného úhlu. Pohled na hromadný akt nahrazuje individuálním osudem jednoho člověka a jeho právem na spravedlnost.

V závěru, rovněž ústy Gity Lauschmannové, vyjadřuje autorka skepsi nad sepisováním a vydáváním takového životního příběhu. Její příměr, že špetka svinstva znehodnotí vagón mouky, může být chápán jako  pochybnost  o smyslu knihy. Ocenění i zájem čtenářů ale potvrzují, že i tíživé a nesnadno akceptovatelné příběhy svůj smysl mají.

Knihu Peníze od Hitlera vydalo nakladatelství Host