Popis jednoho umírání

Recenze

Vytvořeno 7. 8. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

O posledním roce života Franze Kafky víme díky deníkovým zápisům a hojné korespondenci poměrně hodně. Byl to těžký rok poznamenaný vážnou nemocí. Nabízí se otázka, zda není troufalost nazvat knihu, jejímž tématem je umírání, Nádhera života. Michal Kumpfmüller se inspiroval jednou z dřívějších úvah, které si Kafka poznamenal do svého deníku. Vyjadřuje v něm domněnku, že nádhera života leží kolem každého, je však zastřená, proto ji nevnímáme, ale dokážeme ji přivolat. Byl schopen ji přivolat i Kafka ve svých posledních chvílích?

Název románu a jeho obsah vytvářejí kontrast mezi tragickým osudem a vnímáním krásy, jež probleskuje i v nejhorších chvílích. Příběh, který Kumpfmüller rekonstruuje, začíná v června 1923. Franz Kafka přijíždí do Müritzu a tam poznává Doru Diamantovou, mladou kuchařku. Ani dvacetiletý věkový rozdíl nebrání tomu, aby se do sebe zamilovali. Čeká je společný poslední rok života, krátká, ale intenzivně prožitá doba. Kdyby se nejednalo o strohý popis úseku života skutečných lidí, vypadalo by to jako klasické „love story“, ve kterém dřímá potenciál silného příběhu i literárního braku.

Michal Kumpfmüller svůj román rozčlenil do tří částí. Jejich názvy - Přicházení, Setrvání a Odcházení – lze interpretovat prostřednictvím vztahu Kafky a Dory. Kafka k Doře přichází, krátce setrvává a pak odchází. Již samotnou koncepcí knihy se podařilo autorovi vyhnout se obávanému úskalí „love story“ tématu – upadnutí do dojemného tónu -, při němž by prostoduchá část čtenářstva ronila slzy a příznivci náročnějších děl skřípěli zuby. Zvolil vyprávění v přítomném čase a strohé věty, které se pokud možno drží faktů. Z románu se stává strhující reportáž, jejímž tématem je sice dojemný příběh, ale líčený střízlivě, bez zbytečného brutálního útoku na čtenářovy city.

Kumpfmüller do staví popředí překvapivou Kafkovu lásku k Doře, Dořinu bezvýhradnou oddanost a štěstí, které pociťují navzdory neutěšeným finančním poměrům a předzvěsti blížící se smrti. Kafkova pokora a odevzdanost, které z Kumpfmüllerova románu čiší, je snad až přehnaná. Slavný spisovatel trpěl tuberkulózou hrtanu, jež je bolestná a nedovoluje nemocnému zabývat se „vyššími“ myšlenkami. Zdá se, že tyto pocity si Kafka nepsal ani do deníku, ani je nesvěřoval prostřednictvím dopisů svým přátelům a blízkým. Takový přístup, zvláště v poslední části Odcházení, by z Kumpfmüllerovy postavy Kafku jako člověka úplně vystrnadil. Lidské rysy mu ale navrátí odstavec, ve kterém se o blížící smrti zmiňuje s obavami.

Několik dní má strach. V noci, když leží a je vzhůru, když je kolem něho ticho, když usilovně naslouchá, jestli tu není alespoň něco, útěšné zašumění vody v této houšti ticha, pár kroků, zašeptání vedle u souseda, aby měl po ruce něco, nějaký sebenepatrnější důkaz, že jeho život neustává, že je jenom noc a on se ráno v pořádku probudí.
(Kumpfmüller,M. Nádhera života. Praha: Mladá fronta, 2012, str.204.)

Michael Kumpfmüller nalezl pro svůj román dvě zajímavé postavy. Franze Kafku není potřeba představovat, v dnešní době je to kulturní fenomén, ale o Doře Diamantové se toho ví méně. Přestože v době, kdy se s Kafkou seznámila, byla pouhou kuchařkou, z toho, co následovalo, jasně vysvítá, že tato práce jí souzena nebyla. Byla to nesmírně houževnatá žena, dokázala vše opustit a pečovat o Kafku ve chvílích, kdy už bylo jasné, že to nebude mít dlouhého trvání. Postupem doby se stala spojovacím můstkem mezi jejím Franzem a okolním světem a jeho rodina ji akceptovala. Po Kafkově smrti se stala herečkou a její slibnou kariéru přerušil nástup Hilera k moci a druhá světová válka.

Autor knihy Nádhera života Kafku nevnímá jako německy píšícího českého spisovatele. Zmiňuje se sice o jeho rodině i o pobytu v Praze při cestě do vídeňského  sanatoria, ale v jeho pojetí je to pro Kafku „nenáviděná Praha“.

Michael Kumpfmüller napsal poutavý román založený na korespondenci, denících a historických faktech. I když mu práci komplikoval fakt, že podle Kafkových instrukcí Dora část písemností zničila a o velkou část se „postaralo“ gestapo, odvedl skvělou práci, která způsobem zpracování navazuje na jeho novinářské začátky. Strohost vyprávění zažehnala nebezpečí laciného a dojemného líčení Kafkovy smrti a žalu pozůstalých, ale příběh se tím stal pro vnímavého čtenáře ještě silnějším. V celém románu nepadne ani jednou jméno Kafka. Důvody jsou nasnadě – je to jednak ozvěna Kafkova způsobu tvorby, jednak to naznačuje, že příběh má univerzální platnost, mohou v něm vystupovat jakékoliv osoby, aniž by ztratil na své síle.

Knihu Nádhera života vydalo nakladatelství Mladá fronta