Tajemné náznaky, nebo pouhé náhody?

Recenze

Vytvořeno 8. 8. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal knihy Ericha von Dänikena? Většinou všechny záhadné jevy vysvětluje působením mimozemských inteligencí, ale i dnes má svoje pokračovatele, kteří ne všechny události přikládají mimozemšťanům, ale spíš pátrají v minulosti a hledají tajuplné souvislosti. Jedním z nich je španělský novinář a spisovatel Javier Sierra se svojí knihou Záhady historie, které řídí naše kroky.

Celá kniha je rozdělena do několika částí. V některých z nich Sierra objasňuje záhady některých staveb, jindy se pro změnu věnuje zázrakům nebo tajemným „šifrám“ ukrytým v dílech vyznaných malířů (nechybí samozřejmě Leonardo da Vinci). Ale proč se nepodívat na zoubek prvním objevitelům Ameriky? Podle učebnic dějepisu to byl Kolumbus, jenomže tomu nějak neodpovídá záhadná mapa Vinlandie.

Ať to zní jakkoli podivně, nic z  událostí není potřeba svádět na návštěvníky z vesmíru, za vším je potřeba hledat zapomenuté a po staletích znovu objevené znalosti předků. Občas do dějin zasáhly přírodní katastrofy, o kterých se Javier Sierra samozřejmě nezapomene zmínit. Stačí třeba připomenout bájnou Atlantidu. A takových ostrovů bylo hned několik…

V poslední době se knih na podobné téma objevilo hned několik, ale Záhady historie, které řídí naše kroky jsou mezi nimi něco zvláštního. Množství z nich pátrá po archeologických záhadách (jak se mohla moderní součástka dostat do pravěké vrstvy?), jako třeba Zakázaná archeologie, nebo se věnují jenom jednomu problému (teď se fenoménem staly pyramidy v Gíze a často diskutovaný mayský kalendář). Sierra pátrá po záhadách komplexněji, popisuje svoje setkání s odborníky na různé problémy, a přesto netají, že ho některá fakta zaujala víc než jiná a rád by jim věnoval rozsáhlejší práci. Stejně tak v textu čas od času odkazuje na svoje knihy, které už vyšly, nijak je však čtenáři nevnucuje, identitu autora se pak člověk dozví, až když nalistuje seznam použité literatury.

Neméně propracované jsou také obrazové materiály. Sierra nemá text nijak přeplácaný a používá opravdu jenom takové ilustrace, na kterých může názorně vysvětlit, „co tím chtěl autor říci“. Většina z nich je pouze černobílá, v takovém případě si Sierra vyhrál s popisem, jak místo opravdu vypadá. To by mohlo poněkud zklamat milovníky celobarevných reprodukcí obrazů a jiných mistrovských děl, ale i na ně autor pamatoval – příloha je jich plná a mnoho z nich má i několik verzí. Samozřejmě u žádného obrázku nesmí chybět vysvětlivka, co že je na něm tak úžasného, aby se mu Sierra musel věnovat.

Některým konzervativnějším čtenářům by mohly Záhady historie, které řídí naše kroky připadat značně kontroverzní. Zázrak je přece vůle Boží, a ta se nedá jen tak pro nic za nic vyvracet. Podobné pozdvižení by mohla vyvolat zmínka, že se Sierra setkal se stejnými vědci jako Dan Brown, když psal svoji Šifru mistra Leonarda. S tímhle vědomím je potřeba k celé publikaci přistupovat. Každý jistě uzná, že nejde o čtení před spaním a většina výroků není konečná, ale nutí čtenáře k zamyšlení. To je taky jeden z důvodů, proč se Záhady historie, které řídí naše kroky mezi konkurencí podobných knih neztratí.

Ukázka z knihy:

Svatyně na hoře Sinaj, matka všech chrámů, se mi stala onoho májového rána osudnou. O tom není pochyb. V Jeruzalémě jsem nebyl už déle než celé jedno desetiletí. A když jsem tam dorazil, zastínil chrám na Sinaji celý ten labyrint křivolakých a strmých uliček. Když jsem se ocitl tváří v tvář bájné památce, přepadl mě najednou divný, znepokojující pocit. Vinu na tom nesla zelená tabulka oznamující ve třech jazycích, že se ocitáme u hrobky krále Davida.
(Sierra, J.: Záhady historie, které řídí naše kroky. Frýdek-Místek: Alpress 2012, s. 19.)

Knihu Záhady historie, které řídí naše kroky vydalo nakladatelství Alpress