Příběh čarodějnice

Recenze

Vytvořeno 15. 8. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

V některých koutech Afriky lidé stále věří na čarodějnice. Dokonce tam existuje několik čarodějnických vesnic, kam se může obviněná osoba uchýlit, pokud se jí povede včas uniknout. Pro rodinu je osud takového člověka většinou tabu, ale proč by se o něm neměl dozvědět vzdělaný svět? Gernhard Haase-Hindenberg v knize Čarodějnice z Gushiegu vypráví skutečný příběh africké ženy obviněné z čarodějnictví.

Asara Azindu byla obviněná zcela neprávem. Nedělala nic špatného, jen se po smrti svého bratra a matky nevrátila k manželovi, ale žila sama ve městě a obchodovala. Možná jí její bohatství někdo záviděl, snad se proti ní někdo spikl, jak sama říkala. V čarodějnické vesnici navázala mnohá přátelství (jestli se to jako přátelství dá nazvat, spíš to byly obchodní styky) a doufala, že se jednou vrátí ke svým bratrům. Úspěšně pak vychovávala svoji vnučku, přesně tak, jako se její babička starala o ni. Když však sousedce zemřela dcera na popáleniny, kdo jiný by za to mohl než čarodějnice?! Asara znovu odešla do čarodějnické vesnice, kde se setkala se starými známými a připomněla si ty, které už nežily. Ztratila chuť do života, ale tu jí zase vrátila vnučka.

Autor knihy volí dva způsoby vyprávění. První z nich vypráví sám za sebe jako neutrální pozorovatel, druhý jsou Asařina slova. Hned v úvodu vysvětluje, proč se k něčemu takovému rozhodl. Její slova ho překvapila. Ať prožila cokoli, vyprávěla svůj příběh, jako by se stal někomu cizímu a ona se o něm jenom doslechla, všechno popisuje s děsivou přímočarostí, která čtenáře vtáhne do děje.

V příloze pak člověk najde několik fotografií hlavních protagonistů a míst tohoto „čarodějnického procesu“, což jsou jediné ilustrace knihy, a možná je to tak nejlepší. Jednotlivé obrázky při čtení poněkud splývají, ale člověk si udělá alespoň nějakou představu, co se myslí „stánkem s občerstvením“ nebo „palácem“. A nechybí ani slovníček krajových výrazů, které se v promluvách jednotlivých postav objevují.

Asara měla ve svém životě štěstí, o kterém si mnoho dalších „čarodějnic“ může nechat leda tak zdát. Kniha sice nebyla nijak zvlášť drastická, ale když si člověk představí, co by se mohlo stát, kdyby… nebo domyslí osudy jiných obyvatelek čarodějnické vesnice, o nichž se autor vedle Asary zmiňuje, stává se z ní skutečné hororové čtení. Mnohem horší než cokoli vymyšleného, protože tohle je skutečné.

Ukázka z knihy:

Mladíci se bez odporu se svěšenými hlavami nechali zatknout. Zjevně netušili, že si ve státním vězení nepobudou déle než do rána. K delšímu věznění by totiž náčelník potřeboval soudní příkaz k vazbě, a ten by dostal jen stěží.
„Odveďte tu ženu do paláce,“ vyzval Gushie dva členy rady starších.
(Haase-Hindenberg, G.: Čarodějnice z Gushiegu. Praha: XYZ, 2012, s. 18.)

Knihu Čarodějnice z Gushiegu vydalo nakladatelství XYZ