V tajných službách Otce vlasti

Recenze

Vytvořeno 20. 8. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Schválně jsem si vypůjčila podtitul nové knihy Jana Bauera, protože bych sama nic výstižnějšího nevymyslela. Jen málokdo by byl schopný číst zdlouhavé popisy historických událostí, a to je právě důvod, proč je čím dál ve větší oblibě čtení historických románů, ve kterých se objeví také skutečné historické události.

Karel IV. bojuje v Itálii, aby svému otci pomohl zkrotit tamější města. Věří krásným slovům italské šlechty a nedokáže si představit, že by mu snad někdo mohl usilovat o život. Nemá proto důvod věřit tajemnému dominikánovi, který ho přesvědčuje, že když jsou Velikonoce, i český princ by se měl postit. Ale Karel ho (po nějaké době váhání) poslechne. Od té doby se dominikán Pavel objevuje pokaždé, když jde Karlovi o život. Mnohdy přijde naprosto nečekaně, pronese několik tajemných slov a zmizí neznámo kam, aby se objevil, až zase bude potřeba.

Žádné evropské bojiště by se neobešlo bez Jana Lucemburského, a tak není divu, že vystupuje i v knize Král zvedá meč. Jeho výstupy samozřejmě nejsou tak časté jako ty jeho syna, ale když už se objeví, stojí to za to. Bezpochyby je také důležitá Blanka z Valois nebo druhá žena Jana Lucemburského. Do děje, především v částech, kdy se Karel stává českým králem, zasahují mocní muži Svaté říše římské a nechybí mezi nimi ani duchovní nebo benátský dóže. Neodmyslitelný je samozřejmě dominikán Pavel se svým nerozlučným hřebcem Satanem, kterého později vymění za Lucifera.

Kniha Král zvedá meč je rozdělena do několika částí podle období vlády Karla IV. První část začíná ve zmiňované Itálii, kdy budoucímu Otci vlasti bylo zhruba šestnáct let. V tomto období se většina děje odehrává v honosných palácích italské šlechty, kde si český princ užívá nejen s nevěstkami, ale i s dcerami jeho dobrodinců. Později se kulisou stane Pražský hrad, který chce Karel přestavět na sídlo hodné Blanky z Valois. Nevydrží tam však nijak dlouho. Po jedné z hádek s druhou manželkou Jana Lucemburského odjíždí jako trucovité dítě ze země a má namířeno do Benátek. Po několika nečekaných zvratech se sice dostane, kam chtěl, ale jeho příchod rozhodně není takový, jak si původně představoval. Život následníka trůnu musí jít dál a žádný svědomitý autor o jeho životě nesmí zapomenout na bitvu u Kresčaku. Čtenář se tak stane bezprostředním svědkem posledních okamžiků života Jana Lucemburského a politických jednání při nástupu Karla na trůn.

Přestože jde o historický román a kdekdo by čekal, že Jan Bauer bude používat „prehistorické“ výrazy, aby dosáhl dobové vznešenosti, opak je pravdou. S klidným svědomím používá moderní výrazy, a přesto to nepůsobí jako pěst na oko. Bauer celý děj udržuje v duchu, ve kterém začal, takže všechno na čtenáře působí dokonale přirozeně. A možná právě to je to, co působí na čtenářovu pozornost a dodává knize čtivost.

Ukázka z knihy:

„S jakým Beninem, soudce?“ podivil se mladý Lucemburk.
„S tím, co se vás pokusil otrávit.“
„Pokusil? Vždyť zabil tři z mých mužů, je to vrah.“
„Co s ním máme udělat?“
„Je to šlechtic?“ zeptal se Karel.
„Ne, obyčejný kmán.“
„Tak ho nechte oběsit. (…)“
(Bauer, J.: Král zvedá meč. Brno: MOBA, 2012, s. 20-21.)

Knihu Král zvedá meč vydalo nakladatelství MOBA