Recenze: Knihy pro dospělé

Klímovy Miláčkové chřestýši

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
srdce

Šestnáct povídek seskupených pod názvem Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory jsou knihou Ivana Klímy, která vypráví především o ženských hrdinkách. Některé ženy jsou zde zobrazeny jako „neskutečné mrchy“, jiné „dračiče“, ale i „nesebevědomé husy“.


knihaSkoro všechny ženy touží po lásce. Ale jsou schopné pro to něco udělat, něco obětovat? Některé ano, jdou takříkajíc přes mrtvoly, aby dosáhly svého. Jiné touží pouze po rozkoši či kariéře, ale ty se ani nedočkají a končí tragickou smrtí – například hlavní hrdinka Vlasta v povídce Malomocní, která pracuje jako redaktorka a chce odhalit tajemství záhadného vlaku, jenž prý převáží malomocné. Ovšem zrovna vlak se jí stane osudným.
Jiné si namlouvají takové muže, o něž nakonec ani nestojí. Jsou to bezelstné potvory, které skončí samy.

Jsou chřestýši opravdu miláčkové?

Jak napovídá v názvu slovo „horor“, některé příběhy hororové či hrůzostrašné skutečně jsou. Podívejme se ihned na první povídku Miláčkové chřestýši. Už z názvu jde na nás téměř husí kůže. Příběh vypráví o Bětce, která pracuje na poště za přepážkou, a jednom neoholeném, rozcuchaném chlapíkovi, jenž si přichází vyzvednout zásilku. Počká si na Bětku před poštou, a ačkoliv ona zprvu nejeví zájem, odchází s ním na večeři. Poté spolu tančí a rozejdou se každý jinam. K sobě domů ji zve později, ovšem až po tom, co jí svěří, že pěstuje chřestýše.

Bětka zjišťuje, že fotí modelky a že mu zemřela žena – na co, to se nedozvídá. Chová se k ní spíše odtažitě, nedává ji najevo city, ona se do něj i přesto zamiluje. Tento tajemný muž jí nabídne, aby pracovala s ním, že by pomáhala vyvolávat fotografie a také s korespondencí. Ona si však představila, že by zůstávala u něj doma sama se třemi obrovskými chřestýši, kterým říká jejich majitel miláčci, a hned ji to přešlo.

Když u něj takto jednou ze soboty na neděli přespávala, našla od něj vzkaz, že musel narychlo za nějakým kšeftem! Bětka se tedy rozhodla, že se osprchuje. Když stála nahá ve sprše, zaslechla známé zachřestění…

Jaké ji v tuto chvíli provázely pocity? Dokáže vůbec člověk na něco myslet před tím, než zemře? Je to zřejmě individuální a záleží rovněž na situaci. Já bych strach asi měla, smrti se neskutečně bojím. Snad proto, že jsem v životě ještě úplně nedosáhla všeho, co jsem měla či mám v plánu…

„ ,Miláčku,´ řekla tichým vemlouvaným hlasem, ,vrať se zase do svého pokojíčku. Buď hodná a nech mě. Já ti neublížím. Mám tě ráda. Pohladila bych tě, kdybych věděla, že mě máš taky ráda.´
Had jí naslouchal. Anebo jí to aspoň tak připadalo. Začal se rozvinovat, jeho ocas už nechřestil. Zdálo se, že se rozhodl odplazit z koupelny. ,Tak vidíš, holčičko, jak umíš být hodná.´
Chřestýš se odplazil, jeho strakaté tělo projelo předsíní a vklouzlo pootevřenými dveřmi do hadího pokoje. Zabouchla za ním. Třásla se. Věděla, že musí ihned odtud.
Řítila se dolů po schodech. Jeho manželka tehdy před pěti lety, zřejmě nestačila utéct. Možná na ni had také čekal v koupelně a ona na něho šlápla dřív, než ho zahlédla a stačila oslovit. Možná jí ho položil na prsa, když spala.
Nemyslet na ni. Nemyslet na všechny ty, které sem přicházely před ní a které bůhví jak skončily. Nemyslet na toho člověka, kterého snad milovala a který ji uštkl víc, než by to dokázal jakýkoliv had.
Když vyběhla z domu, věděla jistě, že se už nikdy nevrátí.
Stále viděla nehybné hadí oči a rozeklaný jazyk, který šlehal proti ní. A ona tu potvorou oslovila: Miláčku!
Poprvé ji napadlo, že člověka může k něžným slovům vést nejen láska, ale také strach.“

Kam až sahá ženská představivost?

To je někdy neuvěřitelné. Kupříkladu v povídce Koncert si žena stěžuje svému milenci, že ji nevezme nikdy do kina. Ten jí chce udělat radost, ale nakonec skončí alespoň v parku. Přichomýtnou se zde muži s pouzdry na housle – ona se domnívá, že mají samopal a zabijí ji. Že ji její milenec nechá zavraždit. Muzikanti dohrají, ukloní se a odcházejí. Žena se zvedá z lavečky a říká mu, že ji stejně opustí.

Zajímavá a také trochu hororová je povídka Eliška a zvíře. Pěkný je pouze její název. Obsahově vypráví o Vladimírovi, který si domů přivede „děvku“ Lucii, a jen tak mimochodem – jakoby se nechumelilo – to oznámí své ženě. Chtějí Elišku vyhodit z bytu, ta se však nenechá, poleje Lucii hrncem vody a jemu řekne, že ho zabije. Odejde do pojišťovny, kde pracuje, a vezme si odtud prášky proti bolesti. Měla je na bolesti v zádech, bylo jich dvacet, ale když si jeden jediný vzala, udělalo se jí tak špatně, že raději bolest v zádech dál snášela. „Na dóze stálo: 120 mg. Dihydrocodeini hydrogenotartras.“ Chce otrávit jak manžela, tak i Lucii. Přemýšlí, že se rovněž otráví. Vladimír ji totiž zrazoval trvale a s mnoha ženami. Dávno od něj chtěla utéct, ale muži ji přišli odporní. Zřejmě to bylo kvůli nepříjemné zkušenosti z mládí, jež ji poznamenala. Když jí bylo čtrnáct let, pokusil se jí znásilnit její učitel tělocviku. (Naštěstí se mu ubránila. On jí dal zlatý prstýnek, aby mlčela. Ona ho však hodila do řeky.)

Seděla v parku a vzpomínala na jejich svatbu, při níž si ještě ten večer Vladimír užíval s nějakou lehkou dívkou. Po chvíli si k ní přisedl vandrák a začal na ni mluvit, neměla však zájem o společnost. Připravila si prášky, avšak než vešla do bytu, uviděla zvíře. Nebyla to kočka, ani pes, ani had – vykřikla, byl to zřejmě aligátor nebo kajman anebo krokodýl. Stála tam nehnutě a v duchu si říkala, jaký „zmrd“ je její manžel Vladimír!

Dala se na útěk do parku. Na lavečce si všimla, že to zvíře se plazí za ní. Zavřela oči a ihned se jí zdálo, že se ocitla na břehu moře či řeky a u vody se vynořují ještěři. Pak ucítila dotek onoho zvířete, v rychlosti si nasypala obsah dózy, kterou měla v kabelce, do dlaně. Zvíře se však chtělo na ni vrhnout, proto proti němu hodila pilulky. Zvíře se za moment pustilo jakoby za ní. Utíkala, přistihla se, jak míří do vody do jezírka. Myslela na to, že jestli zvíře pojde, bude jí ho líto.
(Klíma, I. Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory. Praha: Academia 2007, s. 166.)

Knihu Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory vydalo nakladatelství Academia

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení