Je Oskar kočka v psí kůži?

Recenze

Vytvořeno 25. 8. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Narazit na podvodníka může člověk vždycky, naprosto nezáleží na tom, zda má nějaký majetek. Ani lidé, kteří žádný nemají, si nemohou být před podvodníky jistí, současná „technologie“ podvodů je tak dokonalá, že dokáže vysát peníze i z těch, kteří vůbec netuší, že by nějaké měli. Podvod je jedním z nosných témat knihy Jiřího Šimáčka Charakter. Není sice jediným, ale startuje celou řadu dějů, vedoucích k úvahám o povinnosti splatit své dluhy.

Kniha Jiřího Šimáčka nás zavádí do Brna, ale příběh, který autor rozehrává, by se mohl klidně odehrávat kdekoliv. Skupina postav – hlavní aktéři příběhu – je nepravděpodobná a nehomogenní. Mladá, teprve třináctiletá Lenka Tůmová, která si občas říká Mädchen, malý podvodníček Radim Mikule, a konečně starý muž, Václav Brix, kterému lidé za zády říkají Charakter, přezdívkou, kterou si vysloužil svým oblíbeným, často používaným slovem. Svéráznou trojici, která nemá tušení, jaký dramatický osud je bude spojovat, doplňuje Brixův pes Oskar.

Příběh začíná nenápadně. Mädchen, přestože žije pouze s maminkou, prožívá relativně klidné dětství, jen občas zkalené nějakou tou typicky pubertální starostí. Její maminku to ale stojí hodně sil. Nedokáže si najít jinou než podřadnou práci, a bydlení v domě pana Brixe si udržuje jen díky jeho konzervatizmu. Brix nemá chuť nic měnit, nezvyšuje příliš nájmy a paní Tůmová si může část poplatků odpracovat úklidem v jeho domácnosti. Mädchen se rozhodne také trochu pomoci a začne venčit Oskara. Nyní jí zaměstnávají jiné myšlenky. Jaká je Oskar rasa? Proč pije mléko? Není to vlastně kočka v psí kůži?

Křehká existenční rovnováha netrvá dlouho. Neschopný podvodník Mikule, kterým manipuluje podvodník schopnější, se stává majitelem a vedoucím herny, umístěné v Brixově domě. Tím zasáhne do života všech. Brix se cítí být podveden, vždyť v jeho domě měla být tichá čajovna a ne herna, doupě nekalých živlů! Paní Tůmová se v podniku stává servírkou, ale Mikule s ní má jiné plány. Přemluví ji, aby si vzala půjčku na auto, které obratem prodá svému známému do bazaru. Aby ji přesvědčil, hraje na city paní Tůmové a slibuje ji dokonce svatbu. Samozřejmě, že Mädchen samolibého podvodníka nemůže vystát a snaží se mu škodit, kde to jen jde. Zdálo by se, že pan Brix a Mädchen mají společný zájem, jenž by je mohl spojit ke společnému postupu a mohlo by vzniknout pozoruhodné přátelství mezi mladou dívkou a starým mužem. Jiří Šimáček však odmítl jít dál touto mnohokrát prošlapanou prvoplánovou cestou. Dějový zvrat, který na čtenáře přichystal, je překvapivý a v jednom okamžiku katapultuje jeho knihu kvalitativně o úroveň výš.

Rozdílnost povah hlavních postav knihy dala autorovi jedinečnou možnost pohrát si s jejich popisem a vystihnout nepřekonatelnou mentální vzdálenost, která je od sebe dělí. Autor této možnosti využil beze zbytku. Příběh vypráví střídavě všichni tři hlavní hrdinové v ich formě, lze tak lépe proniknout do jejich myšlenek a motivací a odhalit skutečný postoj jednotlivých postav vůči sobě i vůči tomu, co dělají. Na všech postavách dokázal najít zajímavé rysy. Pan Brix je starý muž, který má spoustu důvodů k zahořklosti. Část života strávil v komunistickém vězení, s bratrem žijícím ve Švýcarsku přerušil veškeré styky. Plebejskost, která se rozmohla v minulém režimu a která dominuje ve společnosti i v současné době, nemůže přenést přes srdce. Jaksi mimoděk dělá dobré skutky, ale ani si jejich dopady neuvědomuje a nekomentuje je. Bohužel si to stěží uvědomuje i jeho okolí. Má spíš pořád před očima jeho dobrovolnou izolaci, pohrdání současným světem i většinou lidí, kteří ho obklopují. Přesto je pan Brix skutečný „charakter“, bezděky tak naplňuje lexikální význam přezdívky, jež se mu dostala s pohrdavým významem.

Lenka Tůmová mladší, zvaná Mädchen, se charakterově teprve vyhraňuje. Ve svých třinácti letech je na pomezí, kdy starosti dětského světa přecházejí do světa dospělých. Přestože si hraje na drsňačku, její cynismus není skutečný,ve skutečnosti je to citlivá dívka s dobrým přístupem k životu. Chyby, kterých se dopustí, vznikají je díky neschopnosti představit si všechny důsledky.

Radim Mikule, knižní „ničema“, je na první pohled jednoznačně zápornou postavou. Autor se ho nesnaží nijak ospravedlnit, ale přesto ho dokázal vykreslit nesmírně zajímavě. Jeho přístup k životu je motivován především touhou po snadném a pohodlném životě. Když se k tomu přidá naivita a hloupost, je Radim Mikule tou správnou obětí pro chytřejší podvodníky. Mikule pak zkouší jednoduché triky na jiné lidi ze svého okolí. Ničema je nadán schopností fabulace a sugestivního líčení, atributů pro podvodníky životně důležitých. Jeho slovník je prošpikován vulgarizmy přesně tak, jak by se od člověka takového typu dalo předpokládat. I zdánlivé maličkosti nedokáže  vyprávět pravdivě, ke každé příhodě si musí přidat spoustu vymyšlených detailů. Ale jeho líčení cest hromadnými prostředky je neodolatelné, stejně jako jeho stesky nad chováním důchodců na přechodech.

Člověk normálně jede v káře, najednou mu tam skočí nějaký hrbáč s hůlkou a začne se belhat přes přechod. Z chodníku na přechod skočí, vole, jako nějaký samuraj, normální ninja, to ho ani nevidíš, akorát kurva stíháš brzdit, že ti praskaj bulvy, ale jak se dostane na přechod, tak leze jak lemra.
(Šimáček,J. Charakter. Brno: Host, 2012, str.105.)

Kniha Jiřího Šimáčka Charakter se pohybuje na pomezí novely a románu. Sleduje sice jednoduchou dějovou linii, ale rozpracování charakterů jednotlivých postav je pečlivé a jejich hloubka téměř nahrazuje potřebnou košatost děje románu. Lehkost vyprávění, místy okořeněná sarkastickým humorem, umožní čtenáři ponořit se do děje a vytvořit si vztah k jednotlivým postavám. Autor si připravil půdu pro dějový zvrat, který je pro zainteresovaného čtenáře velmi působivý, a přinutí jej své postoje přizpůsobit nově vzniklé situaci. Kniha Jiřího Šimáčka se tématem i způsobem jeho zpracování řadí k nejlepším prózám vydaným v letošním roce. Otázka, zda je Oskar kočka nebo ne, ovšem není jednoznačně zodpovězena, jeho závěrečné zamňoukání nelze brát jako nezvratný důkaz.

Knihu Charakter vydalo nakladatelství Host