Na stopě sériovému vrahovi s Patrikem Hedströmem

Recenze

Vytvořeno 19. 8. 2012 2:00

Autor: Marta Šimečková

Švédská spisovatelka Camilla Läckberg má na svém kontě řadu úspěšných detektivek. Podařilo se jí získat věhlas nejen ve své rodné zemi, ale i v zahraničí. U nás přináší její romány nakladatelství Motto. To vydalo v minulém roce již čtvrtou knihu ze série s Patrikem Hedströmem v hlavní roli. Kniha nese příznačný název Vlastní spravedlnost a je opět stejně čtivá jako předchozí Ledová princezna, Kazatel nebo Kameník.

Hlavním dějištěm je městečko Tanumshede, jehož klidné ovzduší naruší nález mrtvé ženy. Příčiny úmrtí musí prošetřit místní policie, která nejdříve pokládá celou záležitost za obyčejnou nehodu způsobenou požitím alkoholu, poté však je nucena své stanovisko přehodnotit a vše řešit jako vraždu. Kdo mohl chtít smrt obyčejné prodavačky? Manžel, s nímž se rozvedla kvůli lásce k ženě? Nebo někdo, kdo nelibě nesl lesbický pár ve svém okolí? Policisté mají svázané ruce, dokud se zločin neukáže v novém světle – jako jedna ze série vražd zákeřného vraha, který je natolik chytrý, že vraždí na více místech vzdálených od sebe desítky kilometrů, a to tak šikovně, že řada těchto zločinů byla pokládána za pouhé sebevraždy. Vyšetřovatelé jsou v úzkých, začíná je sžírat pochybnost, zda vůbec mají dostatek sil na vyšetřování tolika zločinů. Patrik Hedström tak má plné ruce práce nejen s pomalu se vyvíjejícím vyšetřováním, ale i s přípravou vlastní svatby se svou milovanou Erikou.

Hlavní dějová linka je tedy nastíněna. Tu však protkávají ještě další příhody, které do hlavního děje na první pohled téměř nezapadají. Je jím zejména další vražda dívky, které všichni přezdívají Barbie a která se v Tanumshede účastní natáčení zvrácené reality show, v níž se hlavní protagonisté celou dobu jen pomlouvají nebo opíjejí. Jak bude smrt této dívky, pro kterou stejně nikdo truchlit nebude, zapadat do celé mozaiky? To se nechte překvapit. Myslím, že budete zasazením tohoto střípku do celkového obrazu velice překvapeni.

Autorka ve svém čtvrtém románě ukázala, že umí rozplést i poněkud složitější, možná až příliš překombinovanou zápletku, aniž by se čtenář v konečném rozluštění ztrácel. Vše potřebné je v závěru vysvětleno, a to natolik logicky, že řešení vypadá věrohodně, téměř jako by autorka svůj příběh čerpala z nějaké skutečné události. I když pachatelovy pohnutky vás tentokrát asi hodně překvapí...

Příběh odehrávající se v přítomnosti je občas doplněn zpětným pohledem do minulosti, a to přímo do dětství samotného sériového vraha. Díky tomu si čtenář udělá lepší představu o tom, co donutilo jinak obyčejného člověka k tak hrůzným skutkům, jako jsou vraždy. Zde předkládám alespoň kratičký úsek na ukázku:

Neměl by. To věděl. Ale přesto to nedokázal. Sestra nebyla ráda, když žebral, když prosil o nedosažitelné. Ale něco v něm mu nedovolilo přestat. Chtěl vědět, co je venku. Co je za lesem a poli. Tam, kam ona každý den odjížděla, když je nechávala samotné v domě. Prostě musel vědět, jak to vypadá ve světě, jehož existence se připomínala, když v mracích nad nimi proletělo letadlo nebo z dálky zaslechl jedoucí auto.
(Läckberg, C. Vlastní spravedlnost.. Přel. E. Nováčková. Praha: Motto 2011, s. 273.)

Na románech Camilly Läckberg si cením toho, že kromě hlavního vyšetřování proniká též do soukromí jednotlivých členů policejního týmu. Čtenář tak pozoruje přípravy na svatbu Patrika a Eriky, jejichž vztah se rozvíjí již od prvního dílu celé série. Jsme svědky toho, jak se Eričina sestra postupně vzpamatovává z traumatického manželství, též jak Patrikův nadřízený Mellberg nalézá lásku. Autorka před nás citlivě předestírá osudy jednotlivých postav, jejichž další osudy dozajista představí v dalším příběhu. Ostatně jeho částečná náplň je naznačena v závěru této knihy. Vše přitom popisuje laskavým způsobem, někdy přejde i do veselého tónu:

Anna postoupila dopředu a ujala se slova: „Potřebujeme svatební šaty tady pro mou sestru,“ ukázala na Eriku a dáma znovu šťastně tleskla.
„No, to je nádherné. Budete se vdávat?“
Ne, chci si koupit svatební šaty do zásoby, pomyslela si kysele Erika, ale svůj nevlídný komentář spolkla.
(Läckberg, C. Vlastní spravedlnost. Op. cit., s. 96.)

Překlad knihy, kterého se ujala Eva Nováčková, působí velice přirozeně. Jen bych vytknula nepozornému korektorovi drobné chybičky, např. ponechání dvou stejných slov ve větě („... sou tam nějaké nějaké nejasnosti“ – s. 62, „... ostře se ozval se Günther“ – s. 82), nebo nerespektování shody podmětu s přísudkem („za nimi byli jejich idoly“ – s. 110).

Román Vlastní spravedlnost doporučuji všem fanouškům Camilly Läckberg, mezi něž se sama počítám, i těm, kteří dosud od této autorky nic nečetli, ale chtěli by si na chvíli oddychnout při čtení dobré detektivky.

Knihu Vlastní spravedlnost vydalo nakladatelství Motto