Historie se stále opakuje

Recenze

Vytvořeno 9. 9. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Spíš než fanoušek starověku jsem fanda raného středověku. To samé však neplatí o tajemných příbězích z dějin, které jsem si oblíbila. To je možná důvod, proč mě poměrně mile překvapila kniha Císař od Stephena Baxtera, vydaná letos v BB/art. Je na čase začít cestu dějinami Říma.

Brica při porodu začne mluvit latinsky. Už to samo o sobě je div, vždyť žije v Británii, daleko od římské říše, a jestli někdy zaslechla pár latinských slov, byla to jen náhoda. Nad všechna očekávání dávají věty smysl – jde o proroctví, které mluví o třech římských císařích ve spojitosti s britskými ostrovy. V následujících staletích se tato věštba začne plnit a shodou okolností v ní figurují Bricini potomci. Ale co když se další ženě z rodu stane to samé? Tentokrát mluví plynně německy… mohla by se minulost opakovat?

Román je rozdělen do několika částí podle období, ve kterých se odehrávají. Přestože na první pohled vypadají rozdílně, spojují je Bricini potomci coby hlavní hrdinové. Všichni z nich mají jedinou touhu – dozvědět se víc o minulosti svého rodu a rozluštit přesné poselství proroctví. To je postupem času mnohem těžší, až nakonec proroctví zůstane navždy ztraceno. Snad by si na jeho slova i přesto někdo vzpomněl, ale část rodiny jsou negramotní otroci, kteří nemají ani tušení, že právě oni by mohli být posly dávných událostí.

Celá kniha se odehrává v době, kdy římští císaři válčili s barbarskými kmeny obývajícími Británii. Část příběhu se samozřejmě odehrává na bojištích a ve městech, která si Řím už stačil podrobit. Čas od času autor čtenáře zavede také do hlavního města římské říše, kam jsou Bricini potomci odvlečeni jako zajatci, a postupně se z nich stávají skoro právoplatní občané, kteří ani přesto nezapomínají na svoje britské kořeny. Později Baxter popisuje kruté podmínky v dolech na stříbro, pokaždé se však vrátí k vojenským posádkám u Hadrianova valu, kde se také odehrává poslední dějství.

Přestože se svým způsobem jedná o válečný román, autor si najde dost příležitostí k popisu romantických situací. Ačkoli jich je v ději požehnaně, nikdy nedopadnou tak, jak by si ze začátku mohl čtenář myslet.

Občas se bohužel stane, že děj sklouzne do stereotypu, což ovšem ničemu nevadí – je to možnost, jak dokázat, že se historie stále opakuje, a Stephen Baxter vždy včas pozná, kdy je ta správná chvíle k nové akci.

Ukázka z knihy:

Agrippina se prudce posadila.
Cunedda se lekl. „Co se děje?“
Přitiskla mu prst na rty. (…)
„Tohle jsem slyšel,“ zašeptal Cunedda. „Máš ostrý sluch.“
(…)
„Myslíte, že to jsou piráti?“ ptal se nervózně Cunedda.
„Kdo jiný by se vyloďoval v noci,“ řekla Agrippina.
„Opravdu kdo jiný,“ zavrčel tiše Nectovelin.
„Co chceš dělat?“
„Ať je to kdokoli, nechceme, aby věděl, že tu jsme. Měli bychom uhasit oheň.“
„To už je hotovo,“ řekl Nectovelin. „Ale oni ucítí kouř…“
(Baxter, S.: Císař. Praha: BB/art 2012, s. 44.)

Knihu Císař vydalo nakladatelství BB art