Beznadějný případ?

Recenze

Vytvořeno 25. 8. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

I tak lze charakterizovat příběh advokáta Guida Gurrieriho, který se odhodlá obhajovat senegalského plážového prodejce Abdu Thiama obviněného z vraždy. Advokát opravdu působí jako „beznadějný případ“ – opustila ho manželka, hroutí se mu jeho vlastní svět a on se místo boje s nepřízní utápí v depresivních stavech. Zdá se, že „to zabalil“. Že si ve svém „nedobrém“ období přímo libuje. Abdu Thiam to má ještě těžší.  Je obviněn z vraždy, kterou nespáchal.  Na místě zločinu dokonce ani nebyl.

Protože se však znal s obětí, devítiletým chlapcem, dokonce se s ním fotografoval na pláži, je označen vyšetřovateli jako vrah a všechny důkazy jsou shromažďovány jen proto, aby potvrdily tuto volbu.  Senegalskému učiteli, který se živí v přímořských letoviscích jako prodejce, hrozí doživotí. Kdyby se přiznal, pak ve zkráceném soudním procesu by mohl dostat jen dvacet let. Abdu se však nechce přiznat k něčemu, co nespáchal.

Advokáta navštíví přítelkyně obviněného Abagiage, přemluví ho, aby Senegalce hájil. V komunitě mezi sebou vybrali nějaké peníze, které by snad mohly stačit jako honorář za obhajobu jejich kamaráda. K překvapení všech se depresemi stíhaný advokát případu ujímá. Kupodivu právě tento případ mu pomůže najít znovu půdu pod nohama a vlije mu krev do žil.

„Nepůjdeme do zkráceného procesu. Půjdeme před porotní soud a budeme se snažit vyhrát, to znamená, nechat tě osvobodit. Nemáme moc velké šance a já trvám na tom, co jsem říkal minule. Pořád ti radím, abys zvolil zkrácený proces. Ale rozhodnutí je na tobě. Pokud zkrácený proces nechceš, budu tě hájit před porotním soudem.“
„Nemám peníze.“
„Na peníze kašlu. Jestli najdu způsob, jak tě osvobodit, což není moc pravděpodobné, nějak už mi zaplatíš. Jestli tě odsoudí, budeš mít vážnější problémy než to, že mi dlužíš peníze.“
Odvrátil pohled, který na mě upíral, když jsem mluvil. Znovu se zadíval do stropu, ale teď jinak. Měl jsem také dojem, že měl na rtech stín hořkého úsměvu. Nakonec promluvil, pořád se na mě nedíval, ale hlas měl pevný.
„Jsi chytrý, advokáte. Já jsem si vždycky myslel, že jsem chytřejší než ostatní. Není to žádná výhra, ale je těžké to pochopit. Když si myslíš, že jsi chytřejší než ostatní, mnoha věcem nerozumíš do té doby, než do nich spadneš. A pak už je pozdě.“

Bývalému žalobci Gianricovi Carofigliovi se podařilo skvěle zapracovat vlastní zkušenosti s italským soudnictvím do strhujícího románu, jehož děj se odehrává především u soudu. Nevědomý svědek odhaluje manipulaci s důkazy, neetickou rétoriku, rasismus, podjatost soudců i policistů. Ve strhujícím příběhu se vlastně vůbec vraždou malého chlapce nezaobíráme, ta je pouze konstatována. Její vyšetřování sledujeme jen z policejních záznamů, které jsou víceméně zkresleny. Celý boj o nevinu obžalovaného se odehrává u soudu při soudním přelíčení. Tady jsou také čteny ony podivné záznamy. Hlavním bodem románu je tedy soud, slovní přestřelky obhájce se žalobcem, zpochybňování svědeckých výpovědí. Jde o hru s argumenty, souboj o význam slov.

Vedle této dějové linky se autor věnuje celkem podrobně osobním prožitkům hlavního hrdiny, který se utápí ve vlastních představách. Občas nedokáže rozlišit, co je realita a co jsou jeho představy.  Vykreslil tak silně emotivní portrét hrdiny, jehož lidskost bojuje nelehký boj se soudní mašinerií.

Nevědomý svědek je román, který bych neoznačila jenom přívlastkem detektivní. Je totiž psychologickým pohledem do světa italského práva. Odhaluje, jak těžké je hájit někoho, komu je předem, třeba kvůli jeho barvě pleti, přiřčena vina. Ale také to, jak psychicky nelehká je úloha obhájců, kteří mají svědomí. Vždyť dopředu nikdy netuší (spíš nechtějí vědět), zda je jejich klient lump či skutečně nevinný člověk.

Nakladatelství Host patří za uvedení tohoto románu na český trh jednoznačně jednička. A ještě chválím překlad Zuzany Jurkové. Po dlouhé době mne při čtení nebrněla ruka touhou po tužce a zásazích do textu.

Gianrico Carofiglio (*1961), soudce, senátor, debutoval v literatuře právě románem Nevědomý svědek (2002), po kterém následovala jeho volná pokračování Naslepo (2003), Odůvodněné pochybnosti (2006), Přechodné dokonalosti (2010). V roce 2007 Carofiglio v nakladatelství Sellerio publikoval esej Umění pochybnosti, který prostřednictvím případů, jež autor zažil v profesní praxi, ilustruje techniky moderní obhajoby. Jeho knihy jsou přeloženy do mnoha jazyků, příběhy advokáta Guerrieriho byly i zfilmovány. Celkově se v Itálii prodalo přes tři miliony výtisků jeho knih.

Knihu Nevědomý svědek vydalo nakladatelství Host