Zrození pochybného národního hrdiny

Recenze

Vytvořeno 24. 8. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Setkání s rumunskou literaturou nejsou pro nás příliš častá, ta se pohybuje spíše na pokraji čtenářského zájmu. Do kontaktu s ní se dostáváme spíše prostřednictvím autorů, kteří již ve své zemi nežijí. Mezi ně patří například nositelka Nobelovy ceny Herta Müllerová, která je sice původem z Rumunska, ale patří mezi německou národnostní menšinu a nyní pobývá v Německu. Liliana Lazarová se také v Rumunsku narodila, ale od pádu Ceauşescova režimu žije ve Francii a svou oceňovanou prvotinu Země prokletých napsala francouzsky. Mohla by se vloudit pochybnost – jde skutečně o rumunskou literaturu? Pro cizince je těžké soudit, nakolik autorka dokázala zachytit atmosféru současného Rumunska, jisté však je, že rodnou vesnici, do které děj své knihy situuje, dokázala popsat velmi sugestivně. Snad jí v tom pomohl i odstup, který přestěhováním do Francie získala.

Ve vesnici Slobozia se zastavil čas, pravděpodobně stejně jako v jiných rumunských vesnicích. V Rumunsku sice vládne komunistický režim Nicolae Ceauşesca, ale vesnice žije spíše podle pravoslavného náboženství a věří lidovým zkazkám. Tajemné místo, jezero Jáma lvová, odnedávna inspirovalo fantazii místních obyvatel a nyní se má stát dějištěm dramatického příběhu. Viktor Luca jako jediný z vesničanů má pocit, že jezero je jeho přítelem. Tento pocit se v něm utvrdí v okamžiku, kdy mu pomůže zbavit se tyranského otce. Ve Viktorově životě v tom okamžiku došlo k významnému zlomu – stal se vrahem, překročil pomyslný most, přes který se už nelze vrátit. Brzy Viktor spáchá další vraždu, zabije dívku, která se mu líbí, ale která jeho náklonnost nechce opětovat. V mysli vesničanů je ale zakódovaný jiný smysl pro spravedlnost než soudy a vězení, Viktorova matka se ho rozhodne schovat. Místní kněz otec Ilie Viktorovi jako pokání přikáže opisovat texty, které ilegálně rozšiřuje mezi věřícími. Po zatčení a uvěznění otce Ilieho Viktor v opisování pokračuje. Ani tento zdánlivě křesťanský život nezbaví Viktora prokletí. Brzy zabije zase.

Do vesnice přichází Ion Fătu jako nový kněz. Oproti svému předchůdci je to vzorný přisluhovač komunistického režimu. Jeho úkolem je odhalit člověka, který pro bývalého kněze opisoval texty. Předpokládá, že po splnění úkolu se bude moci vrátit do města a vděčnost představitelů režimu zajistí jemu a jeho ženě pohodlný život. Má smůlu, pád komunismu ho zastihne ješte v Slobozii a jeho naděje padnou. Na scéně se objevuje další klíčová postava. Daniel, který touží po klidu a poustevnickém životě. To, že se usadí u Jámy lvové je až příliš symbolické. Když dojde k dalším vraždám, vesničané upřou svou pozornost na Daniela, je to cizinec, je tedy podezřelý. Daniel se obětuje, aby Viktor dostal svou druhou šanci, věnuje mu i své texty, které jsou později pod Viktorovým jménem vydány. Z Viktora se stane hrdina vhodný pro využití k politickým cílům.

Kouzlo románu Liliany Lazarové spočívá v zachycení charakteru rumunské vesnice. Způsob, jakým ji popisuje – a věřím, že je to věrný popis – vyvolává v čtenáři představu, že doby Vlada Tepese a Nicolae Ceauşesca si byly velmi podobné. Ani nástup demokracie toho příliš nezměnil. Typické je chápání demokracie vesničany, když na vlastní pěst pátrají po vrahovi, který má na svědomí zmizení místní učitelky.

„A teď ticho!“ zařval policista. „V této zemi platí zákony. Pokud je vinen, bude odsouzen.“
„Ale strážmistře, už nežijeme za Cauşesca!“ odpověděl jeden z vesničanů. „Máme demokracii!“
„Ano, v demokracii má každý své vlastní zákony,“ přidal se další, „takže ho budeme soudit my!“
(Lazarová, L.: Země prokletých. Brno: Jota, 2012, str. 116.)

Autorka dokáže čtenáři zprostředkovat cestu k poznání podstaty vesnického chápání víry. Je to fascinující směs pravoslaví a magie, rituály, které provázejí pohřeb, svým významem připomínají provázení duše mrtvého a její souzení v jiných náboženstvích. Moderní doba se v příběhu příliš neprojevuje, jen v občasných zmínkách o režimu, o novinách či automobilu. Ale stejně tak by se vše mohlo odehrávat o sto nebo více let dříve. Mentalita lidí se nezměnila ani v nejmenším.

V závěru se Liliana Lazarová nechala příliš strhnout baladičností svého díla. Oběť, kterou podstoupí Daniel, je zbytečná, je předem odsouzená k tomu, aby se stala pouhým prázdným gestem. Poslední Viktorova oběť jen podtrhuje předvídatelnou a přehnanou tragičnost jinak velmi zdařilé knihy.

Země prokletých je pozoruhodná prvotina mladé rumunské autorky a na tom, jak vystihuje duši rumunského venkova, nic nemění ani skutečnost, že Liliana Lazarová v současné době žije ve Francii. Román byl zcela zaslouženě ohodnocen řadou cen a díky nakladatelství Jota se dostává do rukou i českému čtenáři. Spojení silného, byť trochu baladického příběhu s poetickým a poutavým vyprávěním tvoří dílo, které uspokojí velkou skupinu čtenářů.

Knihu Země prokletých vydalo nakladatelství Jota