Postavení ženy ve středověku

Recenze

Vytvořeno 21. 9. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Není žena jako žena. O těch obyčejných se žádné historické zprávy nedochovaly a pro zvídavého čtenáře by to byl jenom popis denní rutiny. Proto jsou mnohem zajímavější osudy kněžen a královen, které mnohdy měly poměrně vysoké vzdělání a kolikrát zastupovaly ve vládě svoje muže. Toho si je Vladimír Liška vědom, a tak po trojici knih Čeští panovníci ve faktech, mýtech a otaznících (poslední vyšla koncem loňského roku) napsal letos Ženy českých panovníků ve faktech, mýtech a otaznících.

První díl ukazuje postavení ženy - panovnice ve středověku a začíná od Adama – nebo vlastně od Libuše. Právě na bájné věštkyni ukazuje, co dnešního moderního čtenáře na tehdejších ženách může zaujmout. Anebo to jsou otazníky, které nám dávní kronikáři zanechali? To už Liška nechává na čtenáři, aby se rozhodl, čemu bude věřit. Musí však ve svém pohledu na minulost počítat s tím, že se před ním otevírá zbrusu nový pohled na české dějiny.

Vladimír Liška si vybral jen ty nejzajímavější ženy našich panovníků. Nic moc o nich není známo a kolikrát se během hledání důkazů objeví nové záhady. Stačí si třeba vzpomenout na Emmu, ženu Boleslava II., o které se autor ve své knize samozřejmě nezapomněl zmínit. Odkud vlastně pocházela a co byla zač? Na Mělníku se sice našly její mince, ale ty jsou víc než podobné mincím z Francie. Že by patřily jedné osobě? V jednu chvíli se to zdá pravděpodobné, jenomže při bližším zkoumání by to nesedělo časově. Že by nějaká zvláštní náhoda?

Z raně středověkých žen českých panovníků samozřejmě nemůže chybět Jitka (manželka Břetislava) a selská kněžna Božena. Právě u ní Liška dlouze uvažuje nad kronikářským zápisem: "Byla Křesinova“. Ale co? Žena, nebo dcera? Oldřich byl v tu dobu ženatý (nebo ne?) a čemu by vadilo, když podle jiného zápisu se tehdy v už křesťanském knížectví pěstovalo mnohoženství?

Kolikrát autor uvádí takové zajímavosti a poznatky, že čtenáře napadá, jestli nemá přístup k nějakým vědeckým výzkumům, které zůstaly běžným smrtelníkům utajeny. Bylo by to možné? Jeden příklad za všechny: Říká se, že kněžna Božena je pohřbena v bazilice sv. Václava ve Staré Boleslavi, ale nikdy se tam nekonal archeologický výzkum, který by to potvrdil, nebo vyvrátil. A Liška přesto s jistotou tvrdí, že tam je.

„Středověký“ díl Žen českých panovníků ve faktech, mýtech a otaznících končí objasněním pozice ženy ve středověku a v následující knize se čtenáři mohou těšit už na novověké panovnice. Jenom to nutí k zamyšlení, které si Liška vybere?

Knihu Ženy českých panovníků ve faktech, mýtech a otaznících vydalo nakladatelství XYZ