Jiří Slíva – Akademie vět

Je mi ctí vám představit knihu aforismů od známého a mezinárodně úspěšného ilustrátora Jiřího Slívy. Kromě výtvarného talentu vládne i nemalým literárním nadáním, o němž se můžete přesvědčit v poměrně čerstvě vydané sbírce aforismů Akademie vět od nakladatelství Sláfka.

Kromě téměř tří stovek aforismů obsahuje vydání i 23 vlastnoručních kreseb, takže se vlastně jedná o takové multi-umělecké dílko. Nejprve si ale ujasněme, co to ten „aforismus“ vlastně je. Někdy je jím kratičká věta, jindy souvětí nebo několikaverší. Může se podobat výroku, myšlence či vtipu. Rovněž narážíme na dilema, kam pojem „aforismus“ jako takový vlastně zařadit – jedná se o poezii, prózu anebo o prostou slovní recesi? Od každého si nese něco.
Uveďme si několik příkladů z recenzované knihy a posuďme sami:

Baletky tančí po špičkách,
aby nevzbudily diváky.

Muži po sedmdesátce bývají čilejší
než muži po sedmi desítkách.

Po čtyřicítce si může každý
za svou tvář sám.
Po sedmdesátce si může každý
hodit mašli.

Husitství je puberta katolické církve.

Ryba smrdí od hlavy.
Tchoř odmalička.

Hodně kradl,
aby měl na dobrého právníka,
až mu na to přijdou.

Nelžete mi do očí! Zkuste to do uší.

Kdo si hraje, nezlobí.
Kdo si hraje na doktora, zlobí.

Nyní přistupme k hodnocení celé knihy.
Sbírka je obsahově velmi bohatá a má svižný spád. Nenáročný čtenář se pobaví u zábavných veršů s nečekanou pointou a náročnější četbychtivci se dočkají inteligentní ironické satyry na účet současné politické situace a náboženské víry. Jistě vás stejně jako mne zaujmou překvapivé metafory, hra protikladů a vtipná absurdita.

Kniha se dobře čte. Možná až příliš dobře, takže mi její literární konzumace zabrala pouhý jeden večer. Nejedná se o žádný slabý sešit, vydání má 80 stran, což není zas tak málo. Vzhledem k povaze knihy se velmi svižně pročtete až na její konec, aniž by ve vás zanechala výrazný umělecký dojem. Jistě se u ní pobavíte a asi ani nebyla psána s úmyslem vnitřně oslovit duši citlivého čtenáře. Avšak u tak talentovaného literáta, jakým je pan Slíva, bych uvítal řazení veršů do vyšších celků, čímž by mohlo vzniknout dílo o něco smysluplnější.
Nechci teď podrývat uměleckou hodnotu knihy, ale z aforismu prostě báseň nikdy nebude.

Nic to ale nemění na skutečnosti, že se jedná o poutavý a zajímavý knižní titul plný ironie a zvratů. Když vezmeme v úvahu dílo jako celek, musíme uznat, že se kniha povedla a pan Slíva z ní může mít vskutku radost.


Čtěte také:

Jiří Slíva