Dvorní šašek – příčina smrti krásné lazebnice

Recenze

Vytvořeno 22. 9. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Do konce čtrnáctého a začátku patnáctého století se můžeme ponořit díky Siegfriedu Obermeierovi. Zavede nás do Mnichova, Prahy a dalších měst. Prožijeme příběh velké lásky a sžíravé žárlivosti. Příběh nám vypráví člověk, jenž zavinil zbytečnou smrt krásné lazebnice, do které se zamiloval jeho bratr po mléku, soukojenec – bavorský korunní princ Albrecht.

Jan Burger byl nejen princovým soukojencem, ale i přítelem, ochráncem i chráněncem, dvorním šaškem a komorním skřetem. Jen díky tomu, že pro prince byl především přítel za hrob, nemusel se oblékat do šaškovského oděvu a mohl po celou dobu Albrechtova života požívat výsostné postavení po jeho boku. Spolu se učili, spolu rozmlouvali, kam zamířil princ, šel i Jan. Díky němu se stal postižený Jan – který ve čtyřech letech přestal růst, končetiny mu sílily, avšak neprodlužovaly se – vzdělaným a uznávaným mužem na bavorském dvoře.

S Albrechtem Jan prožil několik let v Praze na dvoře české královny Žofie, manželky Václava IV. Zde získal hodnost rytíře, kterou mu královna udělila poté, co zastřelil útočníka, který chtěl zabít bavorského prince.
Mimo rodný Mnichov byl Jan považován za dvorního šaška. Albrecht chtěl zasáhnout, ale Jan moudře uznal, že jeho zásah by neměl většího smyslu. Pochopil, že jeho zjev takovému označení napovídá. Jen si vymínil, že nebude nosit šaškovský šat s rolničkami či kohoutím hřebenem a nebude jako komorní skřet vystupovat pokaždé, kdy se pánům zamane. Pro Albrechta zůstával stále skoro bratrem. Nikdy na něho nedal dopustit a svěřoval mu nejtajnější mise.

Život šel a Jan věrně provázel Albrechta na jeho cestách po vévodství. Až na jedné z cest potkali krásnou lazebnici Anežku Bernauerovou, která princi učarovala. Stejně svým vystupováním okouzlila i Jana. Ten věřil, že až ji Albrecht kvůli dvorské morálce a zvykům bude muset opustit, stane se on jejím mužem a ochráncem. Alespoň tak mu to přišlo při jedné jejich rozmluvě. Jenže šlo jen a jen o Janovo toužebné přání. Vše se vyvinulo jinak, Albrecht se s Anežkou odstěhoval z Mnichova, odmítal nátlak svého otce, který chtěl, aby se oženil s ženou svého stavu, dokonce se tajně se svou láskou Anežkou oženil. Proto musel vévoda Arnošt zakročit. Žárlivostí zmítaný dvorní šašek přesvědčil sám sebe, že pomáhá svému bratru po mléku a kul pikle s jeho otcem proti krásné lazebnici…

Dvorní šašek a čarodějnice je čtivý historický román psaný jako zpověď starého člověka, který se potřebuje vyznat ze svého nejtěžšího hříchu. Autor barvitě vykresluje život šlechty na přelomu 14. a 15. století. Intriky, které decimovaly dvory v Praze i Mnichově a dalších městech, neustálý boj o vládu nad celým územím. Vévodové se nežení z lásky – z lásky mají levobočky – vévodové se žení pro blaho svého panství. Pokud někdo tento řád naruší, musí se vše napravit. Třeba i nespravedlivým soudem. Co nebylo zakázáno, bylo povoleno – a neexistovaly-li důkazy, byly vytvořeny.

Tragický příběh závisti a žárlivosti, který se odehrál kdysi, se jistě odehrává denně, jenom v jiných historických kulisách. Vždy se najde někdo, kdo omluví svou žárlivost vyššími zájmy, kdo si vstřícné chování druhého vysvětlí podle svého a nesplňuje-li následně jeho představy, začne nenávidět. Chování lidí se nemění. Jen kdysi snad následky byly hrůznější a většinou definitivní.

Netuším, nakolik si autor vyfabuloval tento příběh. Je však uvěřitelný, historie zde nedostává až tak na frak, proto mu můžeme odpustit nepřesnosti, kterých se dopustil při líčení českých dějin. Nepsal historickou esej ani literaturu faktu, psal román. Román o lásce a nenávisti. Což se mu jako zručnému spisovateli opravdu zdařilo.

Knihu Dvorní šašek a čarodějnice vydalo nakladatelství Knižní klub