Tajemství starého sirotčince

Recenze

Vytvořeno 27. 9. 2012 2:00

Autor: Marta Šimečková

Současná literární produkce většinou jen recykluje úspěšné příběhy a na tvorbu neotřelých příběhů rezignuje. Kolik knih už bylo napsáno po vzoru Twilight nebo Harryho Pottera v příslibu snadného zisku, nikoliv oživení světa literatury! Čtenář v dnešní době jen ojediněle najde na pultech, praskajících pod tíhou zbytečných knih, publikaci, která by nabízela originalitu. Nedávno se mi však jedna taková dostala do rukou...

Je jím prvotina amerického autora Ransoma Riggse, kterou pod názvem Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti vydalo nakladatelství Jota. Hlavním hrdinou a vypravěčem v jedné osobě je poněkud rozmazlený šestnáctiletý kluk jménem Jacob, který většinu volného času tráví u svého milovaného dědečka. Ten mu vypráví neuvěřitelné historky o jakémsi ostrově, na němž žil jako malý v době druhé světové války, a o místním sirotčinci obývaném podivnými dětmi pod dohledem přísného Ptáka s dýmkou. Tyto děti, oplývající například nadměrnou silou nebo schopností levitace, pronásledují nestvůry, kterých se bojí i samotný dědeček, přestože má doma celý arzenál zbraní. Malý Jacob starcovým slovům, přestože ten je dokládá na první pohled upravenými fotografiemi, nevěří. Jednoho dne se ale něco změní. Dědeček umírá za podivných okolností a Jacob spatří na vlastní oči svou první zrůdu...

Takto začíná příběh chlapce, který se musí postavit na vlastní nohy a začít pátrat po tajemném místě, jež by mu odpovědělo na řadu otázek. Nejdříve se však musí smířit s bolestivou ztrátou milovaného člověka a s pochybnostmi nejbližšího okolí o jeho duševním zdraví. Vydává se společně se svým otcem na odlehlé místo do Anglie, kde se musí prodírat bažinatou krajinou i sutinami starého domu, v němž nalézá jednotlivé indicie k odhalení velkého tajemství. Dál vám ale nic neprozradím, abych vás neochudila o mnohá překvapení, která si pro vás autor připravil.

V neotřelém příběhu se mísí současný svět se všemi vymoženostmi spolu se vzpomínkami na staré dobré časy, které čtenáři přibližují zašlé fotografie. Text je vhodně doplněn obrázkovou přílohou, která sama místy přejímá úlohu posunout příběh kupředu. Takovouto spolupráci textu a fotografií (s výjimkou komiksů samozřejmě, kde jde však zcela o odlišné médium) jsem ještě neviděla. Na rozdíl od klasických ilustrací si zde nejste jistí, zda jde o fotografie skutečné, nebo zda byly vytvořeny až pro samotnou knihu.

Na knize jde trošku znát, že jde zatím o prvotinu nadějného autora. Jeho styl je prostý, nijak neurazí, ale ani nezaujme. Jen místy využívá jazykové hry, zejména při charakteristice „lidí z minulosti“, kteří občas použijí pro současnou češtinu již zastaralé větné konstrukce nebo slova. Autor se zcela soustředil na tvorbu vlastního fikčního světa, takže si příliš nevšímal způsobu, jakým jej čtenáři představuje. Trošku nedoladěné mi připadly i některé postavy, zejména Jacobovi rodiče, jejichž vztah k chlapci je velice podivný, proto by bylo vhodné trochu více jej osvětlit. Ale to by možná bylo přílišné vybočení od autorova hlavního záměru, totiž od vylíčení událostí na odlehlém ostrově.

Na závěr jedno malé upozornění: pokud se do knihy začtete, počítejte s tím, že ji nebudete chtít odložit, dokud nedolistujete na poslední stránku. Je skutečně napínavá. A na rozdíl od většiny knih vydávaných českými nakladatelstvími i výjimečně originální.

Knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti vydalo nakladatelství Jota