Jak se stát slavným spisovatelem

Recenze

Vytvořeno 7. 10. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Určitě jste si mnohokrát kladli otázku, proč spisovatel, jehož díla jsou prvoplánová, kýčovitá a zoufale neobjevná, se spolehlivě šplhá na první příčky žebříčků prodeje, a naopak autoři, kteří píší kvalitní knihy, musí literaturu pěstovat spíš jako svého koníčka, protože nejsou schopni se psaním uživit. Jednou z příčin je mediální obraz, který okolo sebe spisovatel – obecně umělec – šíří. Umění je obchod, stejně jako kterýkoliv jiný. Někdo dokáže svou práci prodat lépe než jiný a její kvalita není až tak důležitá.

Janusz Głowacki nenapsal knihu sledující problematiku mediálního obrazu spisovatele, ale román Good night, Džerzy, věnovaný spisovateli Jerzymu Kosińskému, se tomuto tématu rozhodně nevyhne. Kosiński je fascinující postava, je skvělé o něm číst, ale určitě ne být v jeho blízkém okolí. Rozšiřování lží povýšil na životní styl. Jednadvacet let po jeho smrti je možné pouze spekulovat, jestli byly jeho výmysly součástí dobře promyšlené strategie jak se dostat do povědomí americké veřejnosti, nebo je potřeboval pro svůj život. Sebevražda, kterou ukončil svůj život, pak mohla mít různé motivy – konec kariéry, způsobený odhalením jeho podvodů, či pocit, že už není nikdo, kdo by  uvěřil světu, který si vytvořil ve své mysli.

Kosiński se narodil v Polsku jako Józef Lewinkopf, jméno si rodina změnila za druhé světové války, aby se vyhnula pronásledování kvůli svému židovskému původu. Do USA emigroval v roce 1957. V Americe začal rozšiřovat různé dramatické verze příběhů ze svého dětství a mládí a také o své emigraci. Stal se z něj známý, úspěšný a uznávaný spisovatel. Později se ale situace začala obracet, o jeho výmyslech se začalo veřejně mluvit a jeho kniha, podle které byl natočen úspěšný film Byl jsem při tom s Petrem Sellersem v hlavní roli, byla odhalena jako plagiát. Lidé, kteří vyzdvihovali spisovatelovu genialitu a navrhovali jej na Nobelovu cenu, se od něj začali odvracet. Džerzy (Jerzy) Kosiński to pravděpodobně neunesl a spáchal sebevraždu – na hlavu si dal plastový sáček a udusil se.

Osud Janusze Głowackeho se odvíjel odlišně, jediná podobnost s osudem Kosińského byla emigrace – do USA se přistěhoval v roce 1981. Přesto jako spisovatel a polský emigrant byl člověkem opravdu povolaným k tomu, aby napsal román o svém krajanovi. Snažil se vytvořit obraz člověka, který se octl na vrcholu své kariéry, a jediná cesta, která ho čeká, je dolů. Zvolil nepřímý způsob jak seznámit čtenáře s touto kontroverzní postavou. Několik obrazů ze hry, kterou se o něm rozhodl psát, je prostřídaných osudy lidí, jejichž životy prošel a zanechal je v troskách. Jakoby mimochodem vypráví o ruských emigrantech, o mladých dívkách, které přijely z Ruska, a  přes představy, které o svém novém domově měly, skončily jako prostitutky. A také o tom, že jediný způsob, jak se z tohoto bahna dostat, je najít si bohatého muže a svým způsobem pokračovat v řemesle, ale na jiné úrovni.

Autor románu Džerzyho nešetří, nesnaží se omluvit jeho skandály, ani ho stavět do lepšího světla. Jednoduše předkládá čtenáři jednotlivé epizody, bezohledné způsoby, jakými svádí ženy, které si vyhlédl, afektovaná představení, která  hraje před lidmi. Pro požadovanou roli neváhá o holčičce, jež je v nemocnici na rutinním vyšetření, vyprávět, že je nemocná rakovinou a on jí tam chodí předčítat. Svou „vyvolenou“ zatáhne do představení v erotickém saloně, kde se pěstují BDSM praktiky, které končí jeho předstíraným únosem falešnými policisty. Džerzyho život je fikce, divadlo a lež. Je příznačné, že vedle spousty milenek, které si Džerzy pořizuje zřejmě z prestižních důvodů, existuje někde jeho žena. Ta se ovšem v dějstvích fiktivní hry projevuje  pouze hlasem za zástěnou.

I když se Głowacki snaží mírnit svůj sžíravý smysl pro humor a neúctu, přece jen občas probleskne jeho škodolibost. Třeba ve zmínkách o Kosińskeho díle, jehož kvalitu někteří jiní autoři zpochybňovali.

Nejprve jistý mladý spisovatel s Los Angeles přepsal na stroji dvacet stran románu Kroky, za který Džerzy dostal National Book Award. Podepsal rukopis svým jménem a rozeslal ho několika literárním agentům a vydavatelstvím. Včetně toho, které Kroky vydalo. Všichni to zavrhli, někteří dokonce radili autorovi, aby skončil se psaním. Začalo se o tom mluvit, a Džerzy vysvětloval, že není možné poznat kvalitu knihy na základě dvaceti stran. Nicméně ten spisovatel z L.A. si počkal a po dvou letech všechno zopakoval, ovšem teď už přepsal ne dvacet stran, ale celou knihu. Všechno se opakovalo.
(Głowacki,J. Good night, Džerzy. Brno: Host, 2012, str.203.)

Good night, Džerzy je pozoruhodná kniha nejen svou formou, ale i tím, že nutí vnímat umělcovo dílo odděleně od autorova mediálního obrazu. Prosadit se jako spisovatel není otázkou kvality knih, ale navštěvování správných večírků, bodrého poplácávání se po ramenou s vlivnými osobnostmi. Důležité je neztratit se ze stránek časopisů. V tom se tito „umělci“ smutně podobají bezduchým VIP celebritám, které plní bulvární plátky a jejich jediným přínosem lidstvu je střídání partnerů a litry vypitého alkoholu.

Knihu Good night, Džerzy vydalo nakladatelství Host