Neohlížej se, miláčku… radí Daphne du Maurier

Recenze

Vytvořeno 9. 10. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Daphne du Maurier je uznávanou autorkou dobrodružné literatury s romantickými prvky. Její romány a povídky přinášejí zajímavé náměty, atraktivní prostředí, výborné dialogy. Autorka dávkuje prvky strachu a napětí v přesných dávkách – aby udržela čtenářovu pozornost, nic předčasně nevyzradila a dala mu i dostatečnou míru informací, aby sám se pokusil odhalit případné padouchy. Jsou to skvělé knížky hlavně na dovolenou či „pod lampu“ při zimních dlouhých večerech.

Povídková kniha Neohlížej se, miláčku, a jiné povídky je toho důkazem. Pět povídek nás postupně zavede do Benátek, na Krétu, do Jeruzaléma… Navštívíme i tajemný Jehněčí ostrov v Irsku, či výzkumnou základnu v Saxmere na východním pobřeží Anglie. Jak vidíte, o romantická zákoutí není nouze. K tomu přidejme záhadné postavy a už se můžeme začít bát. Povídky v tomto souboru označuji za „lekavé“. Tento termín báječně vytvořila má přítelkyně, režisérka Yvona Žertová. Přesně vystihuje to, co při čtení takových povídek pociťuji. Proto Yvonin termín užívám a ráda šířím do světa.

Pojďme k jednotlivým povídkám:
V první z nich, podle které se jmenuje celá kniha, se ocitneme v Benátkách. V městě, které za denního světa působí rozzářeně, jakmile se setmí, získají jeho kanály a můstky až zlověstně nepříjemnou atmosféru. V tomto městě tráví několik dní manželský pár Laura s Johnem. Vyjeli na dovolenou, aby nabrali nových sil. Laura změnu skutečně potřebuje, po smrti své dcerky je rozbolavělá a není na tom psychicky dobře. John doufá, že ji cesta rozptýlí a přivede na jiné myšlenky. Zdá se, že právě v Benátkách se to opravdu podařilo. Zde se setkají s dvěma záhadnými sestrami – jedna z nich je slepá a je nadána jasnozřivostí.  Vidomá sestra varuje Lauru před nebezpečím, prý hlavně pro Johna jsou Benátky nebezpečným městem, měl by je co nejdřív opustit. John varování považuje za blábolení pomatené ženy. Netuší, jak moc se mýlí…

Druhá povídka Nejpozději do půlnoci nás zavede na Krétu. Poznáme velikonoční prázdniny anglického učitele výtvarné výchovy, Timothy Greye. Vyrazil na Krétu, aby namaloval několik obrazů. On sám sebe označuje za nudného patrona. Přesto o něj další rekreanti – hrubián Stoll a jeho netečná hluchá žena – projevili zájem. Ale nejdřív si vynutí ubytování v bungalovu 62, ve kterém před ním žil host, jenž za podivných okolností utonul v zálivu. A o něj se také zajímali podivní hosté z bungalovu, který je stojí na druhé straně zálivu, přesně proti číslu 62…

Případ na hranici se začne odvíjet od náhlé smrti otce Shelagh Moneyové – mladé herečky, která se připravuje na sérii Shakespearových her. Shelagh dlí u lože svého těžce nemocného otce. Měla by se připravovat na své role, ale teď chce být se svým tatínkem. Věří, že se uzdraví a vyrazí na svou vysněnou cestu – na ryby do Irska. Jenže otec nečekaně, přestože se cítil od rána lépe, v její přítomnosti umírá a jeho poslední slova jakoby nedávala smysl. Shelagh mučí především zděšený pohled, který jí otec v poslední chvíli věnoval. Musí přijít na to, co za tím je. Proto se vydá do Irska za otcovým někdejším nejlepším přítelem, s kterým se časem odcizili. Netuší, že se dobere toho, co vědět raději neměla…

Křížová cesta nám představí svaté město Jeruzalém. Sbor poutníků z Litlle Bletfordu přichází, každý z nich má o výletu jinou představu. Během cesty dojdou určitých poznání, která odhalí jejich vlastní sobeckost a odhalí přání vlastních protějšků.  Samo město, díky davu, který jím prochází, je vlastně zklame. Dokážou však získané poznatky dál zpracovat, poučit se a pokročit dál? Nebo šlo jen o letmý závan prozření, který se ukryje v dalším nánosu sobeckosti?
Poslední povídky, Šestá síla, je nejodlišnější od předchozích. I ona má základ ve vztazích mezi lidmi. Tentokrát se ocitneme na tajuplném pracovišti v odlehlém výzkumném středisku, kde podivínský James mac Lean pracuje na ještě podivnějším projektu. Sem na zapomenutou výspu přijíždí mladý inženýr, který má vědci pomoci s elektronickým zařízením. Z počáteční nechuti k celé akci i lidem s ní spojených, se mladý muž přimkne k vědci a jeho pokusům. Pokusům, které v čtenáři vyvolávají právě onen děsivý pocit. Vše sice vypadá jako výplod velké autorčiny fantazie, ale co kdyby…
Vydařený soubor, velmi dobře napsaný, což jsem od autorky předpokládala, také dobře přeložený, což nebývá v našich končinách vždy zvykem. Celkový dojem – za jedna!

O autorce:
Daphne du Maurier se narodila v roce 1907 v Londýně. Vzdělávala se doma se svými sestrami a později v Paříži. Tam začala roku 1928 psát povídky a články a roku 1931 jí vyšel její první román Duch lásky. Roku 1932 se provdala za majora Fredericka Browninga, se kterým měla tři děti. Autorku dobrodružných románů využívající gotické, hororové či vědecko-fantastické motivy proslavil román Mrtvá a živá, který vyšel poprvé v roce 1938 a udělal z ní jednu z nejproslavenějších a nejprodávanějších spisovatelek světa. Roku 1969 byla vyznamenána Řádem Britskéhoo impéria. Většinu života strávila v rodném Cornwallu, kam zasadila děj mnoha svých knih. Zde v roce 1989 zemřela.

Knihu Neohlížej se, miláčku, a jiné povídky vydalo nakladatelství Motto