Islandská road-movie

Recenze

Vytvořeno 22. 10. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Většina z nás toho o Islandu moc neví. A kdybychom seděli v letadle vedle vytrvale zvracejícího islandského mladíka, asi bychom ani netoužili dozvědět se víc. Ale prostřednictvím knihy spisovatelky se jménem znějícím severskými dálkami – Ava Audur Ólafsdóttir – se můžeme Islandu přiblížit bez nebezpečí rozbouření žaludku.

Arnljót, tak se jmenuje onen mladík sedící v letadle, si nepřivodil své žaludeční potíže konzumací alkoholu, jak by to na první pohled mohlo vypadat, ani za to nemůže podivně zelená kari omáčka, kterou jeho otec uvařil na rozloučenou. Na cestu se vypravil, aniž by o tom věděl, s akutním zánětem slepého střeva. Tato epizoda je ve skutečnosti nepodstatná a v dalším ději nemá žádnou funkci. Kniha Výhonek osmilisté růže se dá považovat za literární variantou road-movie. V první části jde o cestu skutečnou, v druhé části se jedná o putování duševní.

Arnljót cestuje do své zaslíbené země – do klášterní zahrady, ve které rostou vzácné růže nevyskytující se nikde jinde na světě. Přestože je inteligentní a podle svého otce by určitě mohl dále úspěšně studovat, jeho snem je dělat zahradníka. Čeká ho dlouhá cesta, z Islandu musí letět letadlem do země, jejíž jazyk málo ovládá, pak jet autem mnoho kilometrů pustým lesem až do zapadlého místa, kde místní obyvatelé mezi sebou používají dialekt, který se jinde nevyskytuje. Kulisy děje jsou nápadně podobné ságám, v nichž musí hrdina vykonat nelehkou pouť a během ní překonat nesčetné překážky, aby dosáhl místa, na kterém na něj čeká zasvěcení. Arnljót však nebojuje s mytickými obludami a loupežníky v temných lesích. Může bojovat jen sám se sebou a svým pokušením. Je pravda, že se při tom moc nepředře. Jeho dobrodružství a celou první část road-movie autorka rázně utne.

Lze říct, že i po zbytek cesty jsem zažil lecjakou společnost, kterou náhoda zanesla v lese promočeném deštěm na mé břehy, podobně jako herečku a její přítelkyně.
(Ólafsdóttir,A.A. Výhonek osmilisté růže. Přeložila Helena Kadečková. Praha: Plus, 2012, str.123.)

Věta naznačuje, že putování pokračuje, ale čtenář se ho už nemusí účastnit. Arnljót dorazí do vesnice, v níž je klášter a zahrada, o kterou se bude starat. Jeho cesta ale není u konce, čeká ho ta těžší část – cesta k vlastnímu já. Pokud se budeme pohybovat na půdě mýtů a ság, je to zkouška a zasvěcení.

Arnljót zanechal na Islandu své dítě. Sedmiměsíční dceru Flóru Sól, kterou zplodil v krátké chvilce poblouznění, bez hlubšího vztahu. Její matka Anna se o ní stará sama, ale teď potřebuje dokončit písemnou práci, aby mohla nastoupit na postgraduální studium do zahraničí. Přijíždí za Arnljótem a ten se o ně obě začíná starat, aby měla Anna dostatek klidu na práci. Je samozřejmé, že se sbližují, Arnljót navazuje kontakt se svou dcerou, posléze i s její matkou, o které vlastně nic neví, přitom poznává i sám sebe.

Příměr k sáze je samozřejmě poněkud křečovitý, ale určité podobnosti v románu Výhonek osmilisté růže jsou. Citové dozrávání a hledání místa ve světě je těžký zápas a člověk ho musí svést sám se sebou. Autorka sice příběh zasadila do současnosti, ale postavy a místa jsou velmi nekonkrétní, jako kdyby svou knihu začala větou: „Bylo nebylo, někdy dávno v nějaké daleké zemi…“. Čtenář nemůže od románu Výhonek osmilisté růže čekat, že se dozví něco o současném životě na Islandu, to o čem autorka píše má univerzální platnost, může se odehrávat kdekoliv na světě a může se to dít jakýmkoliv lidem. Nekonkrétnost, i když ji lze akceptovat jako autorský záměr, je však největší slabinou románu. Nejenže se nedozvíme nic o zemi, ze které Arnljót pochází, ani o té, do které cestuje, nedokážeme se ani přiblížit postavám. Jejich charaktery jsou spěšně načrtnuty, do příběhu přicházejí prázdné a teprve v průběhu románu se trochu formují. S hlavním hrdou sice trávíme celou dobu, ale jediné, co můžeme s jistotou říct je, že mu při nehodě zemřela matka a má bratra. Jinak je beztvarý a motivy jeho chování nemají kořeny v minulosti. Anna, matka jeho dcery, je ještě méně výrazná. Knihou projde a nezanechá stopu. V jejím případě je to ale pochopitelnější, vždyť ji nezná ani hlavní hrdina. Arnljót, přestože je to mužská postava, má ryze ženský charakter. Autorka se příliš nedokázala vžít do mužské identity. Ale o to lépe se Arnljót naučí vařit a starat se o  svou dceru, což je pro něj určitě užitečnější.

Knihu Výhonek osmilisté růže vydalo nakladatelství Plus