Popis zápasu o politickou nezávislost a jeho následky

Recenze

Vytvořeno 16. 10. 2012 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Češi patří k oddaným čtenářům dobrodružných a akčních příběhů britského spisovatele Fredericka Forsytha. V letošním roce se jim poprvé do rukou dostane jeho debut Příběh Biafry z roku 1969. Konečně si tak budou moci v češtině přečíst dílo, které předcházelo jeho nejúspěšnější knize Den pro Šakala.

Frederick Forsyth se proslavil jako spisovatel, ale je zřejmě i tím nejpovolanějším, kdo by mohl o tematice špionáže, válečných konfliktech a politických atentátech psát. Na začátku své kariéry se stal nejmladším pilotem britské RAF. Své zkušenosti však získal především díky pozici válečného zpravodaje pro BBC. V 60. a 70. letech byl často na místech konfliktů či politických převratů dřív, než oficiální jednotky a fungoval tak jako důležitý zdroj informací pro média i vlády různých zemí.

Většina čtenářů ho může znát díky již zmíněné knize Den pro Šakala, ve které popisuje atentát na francouzského prezidenta Charlese de Gaullea. Ačkoli samotný námět byl smyšlený (autor se pouze inspiroval třiceti nepovedenými atentáty na prezidenta), kniha zaujala svým realistickým vyprávěním a podrobnými popisy prostředí, výcviku, zbraní a prezidentova okolí. Šlo o faktický návod na úspěšné provedení atentátu, což knihu ještě více proslavilo. Mimo široké veřejnosti ji četli i zločinci a teroristi, pro které skutečně fungovala jako konkrétní návod. Forsyth tak dal prostřednictvím vlastní tvorby vzniknout novému literárnímu žánru nazývanému jako politicko-špionážní thriller.

Příběh Biafry se však stylem vyprávění liší od všech následujících Forsythových knih. Autorův debut je spíše reportážní výpovědí, jež má dodnes vysoké literární i historiografické kvality. Kniha popisuje snahu o získání nezávislosti nigerijské provincie Biafra na zbytku země, která nakonec vyvolala občanskou válku. Kritický postoj, jež zde Forsyth zaujímá k roli britské vlády v krvavém konfliktu a její podpoře nigerijské většiny, vyvolal v oficiálních kruzích silnou nevoli.

Stejně jako u jeho dalších knih, je i u Příběhu Biafry z každého slova patrné Forsythova vlastní děsivá zkušenost s prostředím a těmi nejhoršími stránkami lidské povahy. Sběr materiálu ke každému špionážnímu románu mu trval zhruba dva roky a napsaný ho měl za měsíc. V Bifře strávil několik měsíců, přičemž už během bojů rozpracoval téma na celou knihu. Přitažlivost knihy je především v jejím reportážním charakteru, ve kterém autor neopomíjí žádné detaily ani podrobnosti z okolního života.

Čtenáři na knize ocení také autorovu práci s fakty. Jako základ mu vždy slouží skutečné události, osobnosti i místa. V Příběhu Biafry autor vše staví na pravdivých skutečnostech, výpovědích místních obyvatel i přítomných Britů. Přesto se však nesnaží zapřít, že kniha je subjektivním pohledem na jeden zbytečný a velice násilný konflikt. Oproti tomu v dalších jeho knihách už si čtenář nemůže být zcela jistý tím, co je pravda a co ne. Ani to, zda se některé akce, útoky či mise skutečně staly a zda je autor nezažil sám. V tom už ovšem Frederick Forsyth čtenáře nechává a spoléhá na jeho důvěru a fantazii.

Situace po červencovém převratu byla složitá a krajně nepříznivá. Když do Východní oblasti dorazily zprávy o zabíjení východních vojáků v kasárnách po celé severní a západní Nigérii, vzbudily obrovské pohoršení. Začaly přicházet první skupiny důstojníků a vojáků, kteří beze zbraní a v civilních šatech postupovali nocí a přes den se skrývali, překročili Niger a vyprávěli o tom, co prožili.
(Forsyth, F. Příběh Biafry. Praha: Knižní klub, 2012, s. 73.)

Knihu Příběh Biafry vydalo nakladatelství Knižní klub