Kulturní atentát Marlo Morgan

Recenze

Vytvořeno 25. 10. 2012 2:00

Autor: Hana Horáková

Můžeme se jen dohadovat, jak moc známé je jméno Marlo Morgan. Tato spisovatelka a lékařka (zaměřením na orientální medicínu a biochemii) je původem Američanka a proslavila se románem Poselství od protinožců (Práh, 2002). Na Poselství je zajímavé to, že některými je kniha považována za autobiografický román, jiní ji mají za lživou fikci. Otázkou zůstává, jestli je příběh od Marlo smyšlený, nebo ne.

Některá obvinění vytýkají Marlo malou znalost australského prostředí na to, aby napsala příběh týkající se australských domorodců. Dokonce je osočována z toho, že se tímto románem nepřímo „jmenovala“ strážkyní tajemství australských kmenů a za chvíli bude jediná, kdo o jejich tajemství ví. Přesto tento příběh stále můžeme najít pod označením autobiografický román. Čtenáři si tedy mohou vybrat vlastní pravdu: buď Poselství přijmou jako lež, a tím pádem jako smyšlený příběh, nebo jako non-fiction, tedy literaturu faktu. Ať bude čtenářovo rozhodnutí jakékoli, je jisté, že se jedná o velmi kvalitně a poutavě zpracovaný příběh. A možná v tomto případě nezáleží na tom, za jakých okolností byl vytvořen. Ačkoli, co si budeme povídat, malé tajemství u knihy vyvolá větší zájem u čtenářů, a pak se není čemu divit, že i Poselství od protinožců je titulováno jako bestseller.

Děj knihy se odehrává v australské poušti, do které se dostává hlavní hrdinka Marlo na pozvání místních domorodců. Marlo je zcela logicky smýšlející a uznávaná lékařka. Za svou práci o dospělých míšencích žijících v městském prostředí, kteří prokazují sebevražedné sklony, byla již veřejně oceněna. Nebyla proto ani překvapená, že byla pozvána i těmito domorodci, o kterých sice věděla pramálo, ale nic jí nebránilo v tom je poznat. V přesvědčení, že se bude jednat o přátelské popovídání o jejích zásluhách a dostání náležitého ocenění, třeba v podobě pamětní desky, se vydává na cestu s očekáváním neopakovatelného zážitku.

Jaké je pak překvapení, když se ocitá uprostřed písčité krajiny s překladatelem Útou a kmenem domorodých lidí, kteří si říkají Opravdoví Lidé. Tyto domorodce váže jisté poselství, které mají předat právě této Američance. Jak se vyrovná s tímto neočekáváným a nechtěným poselstvím sama Marlo? Přistoupí na bláznivý nápad jít pouští s Opravdovými Lidmi? Bez jídla a vody? Vždyť je přeci studovaná lékařka, všechno má svou logiku, vše má svůj řád. Ale co když je tohle znamení?

Myšlenky knihy jsou pojaty jako opak ke konzumnímu životu většiny obyvatelstva. Dobrodružství, jež prožívá Marlo, je jedinečné a neopakovatelné, jak si přála, ale navzdory přání zcela jiné. Jde o poznání života z úplně jiného konce. O zvláštní sepjetí s přírodou: „Hlavním účelem zvířat není být potravou pro lidi, ale někdy, když je to nutné, se k tomu uvolí. Dělají to proto, aby se udržela rovnováha v atmosféře, a také proto, aby člověku byli společníky a učiteli tím, že sama půjdou příkladem.“ (s. 32) O vztahu k životu: „Ctíme vaše názory. (…) Zastavíme se tu, popřemýšlíme a potvrdíme si náš vztah k Božské Jednotě a veškerému životu na zemi. Nic tu nezbývá, vidíš, ani kosti. Ale můj lid ctí tvůj lid a po tom, co tudy projdeme a požehnáme tomuhle hrobu, se staneme lepšími bytostmi.“ (s. 42)

Tato kniha je plná zajímavých myšlenek, které jsou podbízivým způsobem čtenáři podávány. Důležité je upozornit na to, aby si nakonec čtenář udělal názor sám, a nenechal se uchlácholit nějakými názory z internetových stránek. Každé větě, a snad i slovu, je v knize dána jistá vážnost a důležitost. Název Poselství od protinožců vystihuje pojetí celé knihy. A byť by kniha mohla být fikcí či nikoli, můžeme ji charakterizovat těmito vlastnostmi: jedinečnost, poutavost, esoteričnost. A proto ať posoudí čtenář sám, zda v něm kniha něco zanechala a jestli v ní našel poselství, kterému by se měl učit.

Knihu Poselství od protinožců vydalo nakladatelství Práh