Velkovévodkyně Anastazie žije

Recenze

Vytvořeno 1. 11. 2012 1:00

Autor: Lenka Krausová

Osud rodu Romanovců v revolučním roce 1917 dodnes fascinuje mnoho lidí. Masakru v Jekatěrinburgu rok poté, při němž byla povražděna celá rodina svrženého cara Mikuláše II., jistojistě nemohl nikdo uniknout. Nebo ano? Vzápětí se objevily indicie naznačující, že jedné z dcer, konkrétně velkovévodkyni Anastázii, se tento husarský kousek povedl. Někteří uvěřili, jiní se smáli jejich bláhovosti. I v současné době najdete jedince, kteří jsou přesvědčeni, že Anastázie přežila, ačkoliv důkazy mluví jasně. Ať tak či onak, romanovská záhada stále žije a nenechala chladnou ani britskou spisovatelku Arianu Franklinovou (vlastním jménem Diana Norman), jež tuto konspiraci zpracovala do své knihy Město stínů.

Celý příběh začíná jednoho únorového dne roku 1920, kdy se stane mladík Ignác Stapel svědkem útoku muže na ženu, který skončí shozením neznámé do řeky tekoucí pod mostem. Na Ignácovo jméno se neupínejte, vypusťte jej s klidným svědomím z hlavy, neboť po celý zbytek o něm v ději nenajdete ani zmínku.

Mnohem důležitější jsou události od první části, kdy autorka čtenáře přesouvá o dva roky později, konkrétně do květnového poválečného Berlína zmítaného těžkou bídou, kdy inflace je k většině obyvatel nemilosrdná. Jeden z mála, na koho nedostatek nedoléhá, je kníže Potroskov, bohatý ruský podnikatel. Vlastní několik nočních podniků, kde tráví čas německá smetánka nejen z politických kruhů. Když se Nick, jak zní křestní jméno knížete, dozví, že v Dalldorfu, ústavu pro choromyslné, pobývá mladá chovanka, která je dle jiné pacientky určitě velkovévodkyně Taťána, neváhá ani okamžik. Rozhodne se paní Neznámou převzít do své péče a představit ji světu jako jedinou přeživší dceru cara Mikuláše, které se jako zázrakem podařilo přežít jekatěrinburgský masakr. Nick po nějakém čase nabude přesvědčení, že se nejedná o Taťánu, ale o Anastázii. Proti podvodu takovéhoto formátu se staví Potrovskovova sekretářka, v obličeji ruským pogromem znetvořená židovka Ester Solomonová. Je velice vzdělaná, ovládá několik jazyků a pro svého zaměstnavatele je nepostradatelná. V těžkých berlínských časech ale nakonec souhlasí a o Annu (přízvisko, aby se o existenci velkokněžny zatím příliš nevědělo) se začne starat. Drží v sobě obrovské sebezapření a nevěří Anně jediné slovo. Bolševici si přece určitě dobře pohlídali, aby nikdo z Romanovců z domu zvláštního určení živý neunikl. Ale jak je možné, že Nickova chráněnka zná některé detaily z carského paláce? Navíc lidé v její blízkosti začínají umírat… Jde o tajnou ruskou organizaci snažící se zbavit posledního přímého potomka popraveného cara? Nebo má celá záležitost „Anna“ dalekosáhlejší rozměry?

Příběh je velice čtivý, svižný, zkrátka přesně takový, jaký bych od Ariany Franklinové čekala. Fascinující a svým způsobem také hrůzostrašný je nástup nacismu a rostoucí obliba Adolfa Hitlera mezi německým obyvatelstvem. Rostou útoky na lidi židovského vyznání, transsexuály apod. Za skutečnost, že krabička cigaret stojí až čtyři tisíce marek, mohou Židé. A Hitler to ví, Hitler má řešení, Hitler vrátí Německu blahobyt. Je „krásné“ vidět vznik různorodých spolků sympatizujících s nacistickým vůdcem a jejich vzrůstající vliv, zrod gestapa a dalšího spojeného s druhou světovou válkou.

Překvapením pro mě bylo zjištění, že thriller obsahuje prvky skutečných událostí, ale o tom se více dozvíte v poznámkách autorky po přečtení poslední věty této strhující "počtené". Směle do toho!

Knihu Město stínů vydala nakladatelství Jota