Lindino roční dobrodružství

Recenze

Vytvořeno 4. 11. 2012 1:00

Autor: Hana Moualla

Chceme-li si vytvořit dokonalý obraz o prvním období nově narozeného človíčka, pak bychom mohli sáhnout po titulu Vývoj dítěte do jednoho roku: Jak to vidí lékař a jak táta (Grada, 2012). Autory jsou dva lékaři (pediatr a neoantoložka) Martin Gregora a Milena Dokoupilová.  Jak si v záplavě knih o řádném rodičovství vybrat tu správnou? Co nám nabízí výše zmiňovaní autoři?

Třemi slovy: stručné přehledy, praktické rady a srozumitelný jazyk. Členění knihy je poměrně zdařilé – od zrození se dostaneme ke speciální kapitole o předčasně narozených dětech, k očkovacímu kalendáři a základní první pomoci u dítěte do jednoho roku. Autor dokumentuje vývoj na vlastní dceři Lindě, snaží se přiblížit otcovství očima toho, jenž je běžně v pozici toho, kdo nám, rodičům, radí. A jak sám přiznává, praxe v ordinaci se malinko od té domácí liší.

Kniha je milá, stejně jako malá Linda. Styl psaní mne místy ruší (např. „a  v maminčiných prsou zrála večeře“). Někdy to vypadá, že ač je otec nepřítomen, ví o všem, co se doma děje. Je to vlastně zvláštní číst text muže, který se vývojem dětí zabývá profesně (když víme, jak málo se velmi zaměstnaní muži angažují v péči a výchově). Vyzdvihuji, že autor do osobního textu vpašoval důležité body (např. změna chuti mléka při první menstruaci, problém se slznými kanálky aj.). O nezralých dětech jsem četla poprvé, proto mne text velmi oslovil (fotky, které text doplňují, dokumentují vývoj jedné takové velmi roztomilé holčičky). Celkový dojem je příznivý.

Zdařilá grafika, příjemné použití fotek malé Lindy (barevné rámečky s kytičkami a motýlky, které mamky mají rády) a členění knihy jsou silnou stránkou této publikace. Jsem spokojená, když  autor vysvětluje některé pojmy (např. Apgar skóre) a definitivně vyvrací mýtus „dojez poslední lžičku“. Odborný text v první části na mne dělá dojem, že je spíše doplňkem osobní výpovědi. Přestože nevtíravě reflektuje nejčastější dotazy typické pro dané údobí života (od ublinkávání se dostáváme až k výběru hraček), zdá se mi jazyk místy snad až moc zjednodušený (zejména pro rodiče, který čte a všechny rotavirové a další problémy konzultuje). Třeba to je tím, že informovaný rodič nedává prostor lékařům, jak se často uvádí.

Zhýčkána různými encyklopediemi, Matějčkem a zocelena nočními výjezdy za krásami ventolinových „masek“ (při dušnosti) a častým cestováním se synem se cítím zmatena, jako bych dostala hezké fotoalbum s texty z blogu. Uvedené pojmy (moučnivka, atopický ekzém, celiakie) jsou už běžně diskutovanými tématy mezi „pokročilými“ rodiči na různých diskuzních fórech. Jazyk se mi zdá snad až příliš jednoduchý. Zřejmě tuším, v čem spočívá můj nesoulad s autorem. Autor je muž, otec, živitel rodiny. Jeho myšlenky jsou zakódovány do řeči, na kterou nemám nastavený přijímač. Osobní rozměr pak spočívá ve vyprávění, nikoliv v niterných a rozporuplných pocitech. Třeba o spánkové deprivaci, pocitech frustrace a zlosti (u novopečených maminek) není ani zmínka. Autor umí být vtipný, ironický, ale příliš to neprojevuje. Mohl být méně milý a více jízlivý a ironický. Knize by to dodalo šťávu.

Tato kniha může být milým dárkem pro novopečené rodiče, může dát naději rodičům předčasně narozených dětí a nám ostatním vrací vzpomínky na doby, kdy největší starostí s dítětem byl výběr správné kombinace zeleniny pro příkrm. Text je souhrnem dovedností nového života a právě to jej činí jedinečným. Ať už si recenzenti myslí, co chtějí. Stejně jako ve výchově jde vždy jen o individuální přístup.

Knihu Vývoj dítěte do jednoho roku vydalo nakladatelství Grada