Divoký i melancholický tanec podsvětím

Recenze

Vytvořeno 4. 11. 2012 1:00

Autor: Redakce

Srbsko devadesátých let minulého století. Město Nišvil ovládla mafie. Saša Baron si dělá, co se mu zlíbí a jeho nohsledi ho věrně provázejí. Tady žije Zox – kluk, který má muzikálního bráchu Bokana, starostlivou mámu a tátu, kterého si neváží. Ale to už je dávno. Za srba otce považuje od chvíle, kdy ho s matkou nechal v hořícím bytě a sám utekl. Běžel pro pomoc. Hasiši oba zachránili, ale… Nikdy mu tento okamžik neodpustil!

Snaží se přežít. Snaží se srovnat krok s ostatními. Snaží se být za drsňáka. Zdá se, že mu to vychází. Prodává cédéčka v obchodě, večer, většinou o víkendech, pouští hudbu v Limbu – klubu patřícím mafiánovi. Žije od mejdanu k mejdanu, svět má zalitý alkoholem a zahalený kouřem z cigaret i jointů.
V klubu mu říkají Hobo, brzy už bude znám pod tímto jménem v celém městě. Brzy se jeho svět změní. Změny vypukly poté, co mladší bratr Bokan dostal nakládačku. Nechtěl si totiž nechat líbit to, že ho jeho producent podrazil. Bokan byl především muzikant a podle Zoxe byl sice ve všem lepší než on, ale taky mnohem naivnější. Musel mu proto pomoct. Tak použil tátovu nelegálně drženou pistoli. Nestřílel, ještě ne. Jen s ní hrozil.

Jedné noci po bouřlivé pitce v mlžném opileckém oparu najde Zox bratra s prostřelenou hlavou. Neví, jak dlouho je doma, netuší, co do této chvíle sám dělal, ví jen, že bratr nedýchá a jemu cosi červeného ulpělo na rukou. Policie případ odložila, prý jde o sebevraždu. Otec to přijímá, matka se Zoxem ne. Tehdy se z něho stane Hobo – gorila Saši Barona. Nechce, aby matka, která se rozhodla truchlit a přestala vnímat realitu, „zabalila život“, a jen mafián může přimět zkorumpovanou policii, aby tvrdila, že bratrova smrt je vražda. To jediné matku může uchránit před žalem a chřadnutím.
Jakmile Hobo vstoupí do Baronových služeb, stane se postrachem okolí. Sice ctí hierarchii, ale nehodlá se před nikým klanět.  A dvě věci nehodlá přijmout vůbec – nenechá si vzít své přátelství s pozitivní Kinky a nehodlá ukončit platonickou lásku k Darince. Když Darinka spáchá sebevraždu poté, co ji Baron dost nechutně potrestá za nevěru, Hobo jedná. Nemíní se smířit s další sebevraždou ve svém životě. Ale byla Bokanova smrt opravdu sebevraždou?

V románu Zorana Ćiriće najdeme všechny atributy, které patří k označení thriller – drogy, alkohol, cigarety, sex, hazard, podivné obchody, surovost, konspiraci… Autor nás promyšleně vede světem, který není (naštěstí) každému přístupný. Světem, jenž přináší mnohé výhody, pokud člověk není za nepřítele. To se však obratem může změnit a v mžiku se nepřítelem může stát. Román Hobo přísně odpovídá mafiánské literatuře, jak ji známe od amerických a italských autorů. Hlavní hrdina není vzorem ctnosti, ale také není lehké ho zařadit do jednoznačné škatulky. Autor nás nutí k váhání – je to snad citlivý kluk hrající si na drsňáka nebo jde o odporného zabijáka maskujícího se citlivostí? Kyvadlo pravdy se zhoupne tu na jednu, tu na druhou stranu. Je těžké se rozhodnout, zda se stal mafiánem, aby pomstil bratra, nebo už ho nebavilo pracovat v obchodě s cédéčky a rozhodl se pro přepych v mafiánově suitě. Pokud přistoupíme na to, že je andělem pomsty, pak jeho plán přesahuje míru mstitele a spíš se blíží k hranici zločince, vyděrače a vraha. V opačném případě je to stejné…  Velmi zdařilý a propracovaný příběh.

Na knížce mi tak vadí jen jedno – dobře napsaný román, který vychází ve velmi kvalitním překladu, kazí grafická úprava knihy. Jsem stará škola, proto si myslím, že některé zásady by se měly dodržovat. Začínat stránku koncem odstavce a končit jeho začátkem je pro mne nepřípustné. Tyto „sirotky“ a „vdovy“ v knížkách nechci, ruší mne. Obdobně mne rozčilují různě začínající odstavce, díky čemu se stránka vlní a ježí jako hřbet rozzuřeného psa. Tyto prohřešky proti grafice mne vadí, ruší mne při četbě a také mi mnohé vypovídají o autorovi grafické stránky díla – neváží si ani sebe, ani svých čtenářů.

Zoran Čirić – výrazná osobnost srbské literatury. Proslavila ho energická, živelná, umělecky přesvědčivá vyprávění o aktuálním životě, ve kterých prokazuje schopnost výtečného pozorovatele s citem pro pointy. Nevšední příběhy často umisťuje na periferie společnosti, do různých subkultur a míchá lokální kolorit s globální rock a jazz kulturou. Vydal pět románů, třináct povídkových knih a šest básnických sbírek. Žije v Niši, městě s „destruktivně-hédonistickou“ atmosférou.

Knihu Hobo vydalo nakladatelství Runa