Zpověď dívky, která utekla hrůzám minulosti

Recenze

Vytvořeno 11. 11. 2012 1:00

Autor: Jana Semelková

Toto je pravdivý příběh – i když některé detaily, které by usnadňovaly identifikaci, byly kvůli bezpečnosti změněny – a není v žádném případě znevažováním islámu všeobecně… Jde o osobní líčení, jsou to tedy mé vlastní životní zkušenosti, a zabývá se způsobem, jakým je islám praktikován v mé komunitě, jak jsem toho byla svědkem během dospívání…

Hannah Shah – tak si říká dívka, jejíž dětství opravdu neprovázela láskyplná náruč matky a pohlazení otce. Maminka dlouho čelila bití, než si její manžel vybral za oběť dceru. Pětiletou dceru! Dívku, která jen nechtěla, aby ten, komu říkala otče, trestal před jejíma očima matku. Maminky se zastala a rozpoutala tím vlastní peklo. Stala se pro otce „nehodnou dcerou“, kterou je třeba trestat.

Autorka knihy Imámova dcera se narodila ve Velké Británii v pakistánské komunitě. Jejím otcem je imám, uznávaný muž, jehož slovo v komunitě platí za rozhodující. On je učitelem koránu, on má vždy pravdu, on rozhoduje o svých „ovečkách“. Tento vážený muž je však za zdmi vlastního domu jen násilník a zvrhlík. Je to člověk, který pohrdá lidmi žijícími v zemi, ve které našel útočiště. Nestydí se požívat výhod britského sociálního systému, přitom však na tuto společnost nasazovat a odsuzovat ji. Nepracuje, žije z darů komunity a z podpory v nezaměstnanosti. Obelhává úřady a považuje to za hrdinství. Své děti vede k víře podle svých dogmatických představ. Jeho podání koránu se v mnohém liší od toho, co se v něm skutečně píše.

Hannah chtěla být dobrou dcerou, jenže její rodiče jí to neumožnili. Není divu, že touží utéct. Jenže neví kam. Postupně přijímá hrozný trest, protože se cítí být „špatnou“. Jediným útočištěm, místem kde má klid, je škola. Bojí se okamžiku, kdy ukončí školní docházku. Chtěla by studovat, jenže ví, že jí to rodiče nedovolí, respektive otec, ten svatý muž. Doma je jen služkou, odpadlíkem. Pro neznamená nic, pro matku je pouhou pomocnicí a tou, která přijímá rány, jež by jinak padly na její tělo. Sourozenci přejímají otcovy manýry a s Hannah zacházejí jako se služkou. Podivné dětství.

Nelehko se čte zpověď týrané dívky. Dívky, která našla odvahu, odešla od rodiny a posléze i víry. Dívky, která dokázala najít samu sebe, odpustit člověku, který ji deset let znásilňoval, a rozhodla se pomáhat jiným ženám. Ženám, které mají stejné trápení jako kdysi ona.

Plně chápu, že opustila islám a přijala víru svých zachránců. Nemohla žít bez víry. Jako muslimka však zničila možnost návratu. Její rodina a celá komunita před ní zabouchla dveře. Je pro všechny nepřítelem – a to dokonce takovým, že se musí bát o vlastní život. Protože knihou, kterou napsala, přinesla hanbu na rodinu. A hanba rodiny v širokém slova smyslu je víc, než pravda o zrůdnosti jejího imáma. Násilníka, chlípníka, odporného člověka, jehož největším uměním je svatouškovská přetvářka.

Jak to napsat, aby to nevypadalo jako scény z hororu? Možná to nedokážu. Dokážu to jen vylíčit tak, jak to bylo, a doufat, že mi uvěříte, že takový byl doopravdy můj život.

Kniha Imámova dcera je velmi náročná, nebudí senzaci. Autorka o ni ani nestojí. Ona jen poctivě líčí vše, co se jí stalo v prvních šestnácti letech života, konstatuje, vysvětluje, odpouští… její vyprávění je nestylizované, často opakuje své myšlenky, vrací se k událostem. Nečekejte tedy uhlazený román. Je to výpověď – výpověď, která varuje před fanatickými dogmatiky. A je jedno, k jaké ideologii se hlásí. Jsou totiž nebezpeční všichni!

Hannah Shah (jméno je pseudonym) se narodila v islámské rodině žijící ve Velké Británii. Vystudovala religionistiku, v roce 2008 se provdala a žije v jižní Anglii. Pomáhá ženám, které se stejně jako ona staly obětí týrání.

Knihu Imámova dcera vydalo nakladatelství Ikar