Extremizmus, korupce a policejní zvůle

Recenze

Vytvořeno 13. 11. 2012 1:00

Autor: Redakce

Začínající autoři to určitě znají – snaží se nabízet svá díla různým vydavatelstvím, ta je odmítají, ale pořád zbývá jakási naděje, že se najde nakladatel, který shledá jeho texty zajímavými a ujme jich. Jiná situace nastává, pokud má spisovatel omezený výběr a jeho rukopis naráží na hradbu nepochopení stále týchž lidí. Takový boj popisuje v úvodu své knihy Jakobijánův dům Alá’a al-Aswání, problémy provázející pokusy o vydání připomínají činnost kulturních komisí za socializmu a díky naší minulosti je dokážeme lépe pochopit.

Al-Aswáního román je jednoduchou skládankou příběhů obyvatel jednoho káhirského domu, na kterých se autor snaží ukázat charakteristické, ale především negativní rysy egyptské společnosti na konci dvacátého století. Vybírá si taková provokativní témata, jako jsou homosexualita, náboženský radikalizmus, korupce či postavení žen ve společnosti. Děj zasadil do doby počínající války v Perském zálivu, která prohloubila rozpory mezi muslimským a ostatním světem. Postupně můžeme sledovat osudy homosexuálního novináře Hátima Rašída a jeho milence Abd Rabbiha. Prostý mladík Abd bojuje se svou náklonností k mužům, ale nemůže nad svou přirozeností zvítězit, přestože má ženu a dítě a je věřící. Nic z toho mu v jeho boji nepomáhá, ba právě naopak. Student Táha se chce vymanit z chudých poměrů, do kterých se narodil. Přestože je jen synem vrátného, dosahuje vynikajících výsledků ve škole a touží se přihlásit na policejní akademii. Po neúspěchu, při kterém si hořce uvědomí, jak egyptská společnost nekompromisně kastuje své členy,  se dostává na fakultu ekonomie a přidává k radikálním muslimům. Politickou praxi odhaluje al-Aswání prostřednictvím příběhu hádždže Azzáma. Bohatý obchodník se touží dostat do vysoké politiky a cesta k ní vede prostřednictvím úplatků. Stejný scénář má plán Abascharúna a jeho bratra Maláka jak si otevřít malou krejčovskou dílnu na střeše Jakobijánova domu. Samozřejmě částka, kterou musí vynaložit, se ani náhodou nedá srovnat s obnosem, za který si hádždž Azzám kupuje vstupenku do veřejného života.  Komplikovaný je vztah starého muže Zakího ad-Dasúkího a mladičké Basajny. Táhne se celým románem a tvoří jeho páteř. Kupodivu je tento zvláštní poměr jediný, který naznačuje alespoň trochu optimistický závěr.

Al-Aswání nemá k optimizmu žádný důvod. V jeho očích je egyptská společnost prohnilá a sama sebe devastuje. Je prolezlá korupcí a proti policejní ani politické zvůli není obrany. Při popisu historie Jakobijánova domu trochu sentimentálně vzpomíná na doby před revolucí, kdy sice Egypt nebyl samostatný, ale panoval v něm pořádek a alespoň jakési právo, hlavní město vzkvétalo a cizinci tam přinášeli jinou kulturu a nové impulsy. Je pochopitelné, že takové pojetí egyptské společností se tehdejším oficiálním kruhům nezamlouvalo a vydáním knihy nebyli nadšeni. Bohužel právě tato bezmocnost lidí proti těm, kteří z výše svého postavení a majetku vládnou, je živnou půdou pro extremizmus, který apeluje na jednoduchá a srozumitelná hesla a ukazuje na společného nepřítele, nejlépe jiné víry, rasy nebo státní příslušnosti.

„Mé děti,“ pokračoval, když znovu zavládlo ticho, „dnešní islámská mládež má za úkol vrátit džihádu jeho význam a zasadit jej do myslí a srdcí muslimů. Přesně toho se bojí Amerika a Izrael a s nimi i naši zrádní vůdcové. Třesou se strachy před velkým islámským procitnutím , které denně v naší zemi nabírá na síle a moci. Několik bojovníků Hizballáhu a hnutí Hamás dokázalo porazit obrovskou Ameriku a neporazitelný Izrael, zatímco obrovská násirovská vojska byla rozdrcena, protože bojovala za tento svět a zapomněla na víru.“
Šejchův zápal dosáhl vrcholu. „Džihád, džihád, džihád,“ provolával.
(Al-Aswání,A. Jakobijánův dům. Překlad Jitka Jeníková. Brno: Jota 2012, str. 109)

Rysy společnosti, které autor přičítá výhradně diktatuře, se ale objevují - třebaže v skromnější míře - i v demokratických režimech. Pro úspěch ve volbách sice není potřeba zajít s balíkem peněz za tím správným člověkem, pořád však platí, že volební kampaň stojí na financích. Neustále se tvoří elitářské skupiny, převážně založené na stejném společenském postavení jejích členů. Extremizmus nachází živnou půdu tam, kde je vláda k hlasům svých občanů hluchá. Al-Aswáního kniha je čtenářům předvádí v hypertrofované podobě.

Jakobijánův dům je barvitý román, který spojuje několik všedních příběhů. Některé jsou ukončeny, u jiných můžeme konec pouze domýšlet. Autor v úvodu popisuje problémy spojené s vydáním textu, ale také připravuje čtenáře na to, jak skvělou a jedinečnou knihu v ruce drží. Na jistou hrdost má zajisté právo, ale román v kontextu světové literatury výjimečný není. Je dobrý, přináší čtenáři poselství o stavu tehdejší egyptské společnosti a nejen o něm. Témata, která v ní nalezneme, jsou provokativní a je důležité o nich psát, mluvit a přemýšlet. Naštěstí nám literatura přináší dostatek podobných knih. Hlavním hrdinou románu je, podle autora, právě jmenovaný Jakobijánův dům. Pokud se spokojíme pouze s tím, že sdružuje pod jednou střechou hrdiny všech dějových linií, pak nezbývá, než s autorem souhlasit. Podle mého názoru je to však pro takovou charakteristiku málo a v textu románu jsem nenašel větší vliv tohoto objektu na hrdiny než to, že jsou do něj autorovým záměrem umístěni. Al-Aswáního zmínka je samoúčelná, románu nic nepřidává ani nic neubírá. Nemění nic na aktuálnosti textu, přestože v egyptské společnosti v poslední době došlo k velmi výrazným změnám.

Knihu Jakobijánův dům vydalo nakladatelství Jota