Tajný deník popravené královny

Recenze

Vytvořeno 16. 11. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Co by se stalo, kdyby dcera našla tajný deník své matky? V obyčejné rodině asi nic, ale v královské? A co teprve když zjistí, že mají značně podobný život? Vstupte na anglický královský dvůr a seznamte se s dcerou Anny Boleynové.

Královna Alžběta dostane od lady Sommervilleové tajný deník své matky Anny Boleynové. Přesně tak si to přála před svou popravou, deník měla lady předat Annině dceři, až bude dospělá a stane se královnou. Prý se jí pak bude hodit. Alžběta se z deníku dozvídá pravdu o svém otci Jindřichu VIII. a zároveň si uvědomuje, jak moc se podobá své matce.

Tak jako v kterémkoli jiném historickém románu, i tady vystupují známé postavy z anglických dějin. Královnu Alžbětu jsem zmínila už v předchozím odstavci a stejně tak její rodiče – Annu Boleynovou a Jindřicha VIII.. Mít jenom tyhle tři základní postavy, těžko by mohla Robin Maxwell napsat skoro čtyřsetstránkovou knihu. Je tedy nezbytné připočítat ještě postarší lady Sommervilleovou, která hned na začátku příběhu předává královně deník její matky. Od té doby se začíná přítomnost prolínat s minulostí a objevují se postavy, které byly Alžbětinými součastníky po boku těch z dob Anny Boleynové. Aby čtenář měl v postavách opravdu zmatek, přidala autorka Robina Dudleye poněkud nejasnou osobu,  jež si ke královně může dovolit mnohem víc než kdokoli jiný, přestože je jen královský podkoní. Samozřejmě však nesmějí chybět rádci, dvorní dámy a další členové královského dvora. Jak by se dalo čekat, každý z nich sleduje svůj vlastní cíl.

Román začíná poněkud erotickou scénou v královské lovecké chatě, aby se poměrně brzy mohl vrátit do Alžbětiných komnat. Tehdy se jí do rukou dostává deník Anny Boleynové, takže je pochopitelné, že chce zjistit co nejvíc o rodinných tajemstvích, a občas proto zanedbává svoje královské povinnosti. Deník začíná dobou, kdy se Anna vydává na francouzský královský dvůr. Nebo tak je tomu alespoň v jejím deníku. Romantické scény a milostné pletky se však střídají s poněkud děsivými situacemi – některé z nich se odehrávají ve vězení nebo v místech bývalého popraviště na nádvoří Toweru, kde zemřela právě Alžbětina matka. Deníkové zápisky plynule přecházejí do popisů Alžbětiny současnosti, kdy jde většinou o politická jednání nebo vybírání nejvhodnějšího královského manžela.

Přestože by se občas mohlo zdát, že kniha je vhodná i pro menší čtenáře, skutečně tomu tak není. Nejnižší věk, kdy by se Tajný deník Anny Boleynové mohl číst, je patnáct let, pak ale zůstává otázkou, jestli by čtenáře opravdu bavil…

Ukázka z knihy:

„Nepůjdu tam, Kat. Dnes večer chci být sama.“
„Dobrá. Požádám, aby nám večeři přinesli nahoru. Sníme si ji u krbu.“
„Ne, Kat, chci být úplně sama.“
(…)
„Jenom mi přines nějaké svíčky – všechny, co najdeš. Rozsviť je kolem mého křesla.“
„Svíčky?“
„Udělej mi tu co nejvíc světla.“
„Nevím, co je to s vámi, Alžběto.“
„Prosím.“
Když se královna rozhodne, nemá smysl se s ní dohadovat, usoudila Kat. Nemá to ani trochu smysl.
(Maxwell, R.: Tajný deník Anny Boleynové. Frýdek-Místek: Alpress, 2001 (2. vydání 2012), s. 46 – 47.)

Knihu Tajný deník Anny Boleynové vydalo nakladatelství Alpress