Prožívám svůj poslední den, co změním?

Recenze

Vytvořeno 4. 12. 2012 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Samantha Kingstonová má vše, po čem středoškolačky touží. Báječného kluka, trojici nerozlučných kamarádek, nejlepší parkovací místo před školou a v diáři na každý pátek místo pro divoký mejdan se spoustou alkoholu. Co na tom, že je hrdinka knihy Chvíle před koncem tak trochu povrchní? Co na tom, že občas někomu ublíží? Co na tom, že pátek 12. února je jejím posledním dnem? A je opravdu posledním?

Lauren Oliverová pochází ze spisovatelské rodiny, a tak jí bylo prostředí příběhů blízké už od dětství. Vystudovala filozofii a anglickou literaturu na Chicagské univerzitě a později začala psát na plný úvazek. Chvíle před koncem je její první román, který je právě překládán do 22 jazyků po celém světě.

Samantha Kingstonová chodí na Jeffersonovu střední. Ona i její kamarádky patří do malé skupiny vyvolených-oblíbených a ke všemu má Sam kluka, kterého chce snad každá. Kdo mohl vědět, co se stane na Kupidův den, kdy je jediným zájmem snad všech, kolik růží kdo dostane, protože se podle nich určuje popularita? Když se však po krátkém incidentu s outsiderkou Juliet na pátečním večírku vrací Sam domů, zemře. Druhý den se však znovu probouzí… do pátku 12. února. Může změnit svůj osud?

Zpočátku jsem byla při čtení velmi skeptická, hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická a občas jsem měla chuť s ní pořádně zatřást, aby se vzpamatovala. Naštěstí jsem ale četla dál a uvědomila si, že kniha skýtá hlubokou psychologickou a sociologickou sondu do nitra každého z nás. Kniha jakoby mimoděk naráží na situaci, kterou každý z nás zažil. Buď byl na té straně, která se směje, nebo na té, které se smějí. Chvíle před koncem vypovídá o našich hodnotách a tříbí čtenářův pohled na svět, a to i v malém mikrokosmu zvaném Jeffersonova střední.

Teen verze očistce v sobě skrývá důmyslně propletené příběhy. Nevystupují zde ani nadpřirozené bytosti, ani Samantha nemusí zachránit svět. Jen si potřebuje uvědomit, kdo vůbec je a co potřebuje. Sam v průběhu několika dní dozraje a zjistí, že byl její předchozí život takřka prázdný.

Chvíle před koncem je zajímavá a poutavá v tom, že každou z postav vidíme den za dnem jinýma očima pod vlivem nálady či míry myšlenkového obrození hlavní hrdinky. A tak se může stát, že postavy, které jste na začátku nenáviděli, si zamilujete, nebo je přinejmenším tolerujete. Kniha je velmi emotivní, detailně a sugestivně popsaná. Najednou se ocitnete na střední škole a zažíváte vše na vlastní kůži. A do mysli se pak vtírá neodbytná myšlenka: jak naše chování ovlivňuje druhé a čím se lišíme od jiných?

Sam prožije tentýž den sedmkrát. Pochopí však, co je pro ni důležité? A může sama sebe zachránit? Převyprávění jednoho a stejného dne rozhodně nenudí. Sama jsem se od knihy nemohla odtrhnout a dočetla ji krátce před svítáním. Za jeden den se toho může stát tolik. Člověk se může hřát na výsluní pochybné slávy, nebo najít sám sebe.

Ukázka z knihy:

„Loni jsem dostala dvaadvacet růží,“ Lindsay vyhodí špačka z okýnka a usrkne kafe. „Letos chci pětadvacet.“
Každý rok před Kupidovým dnem připraví školní rada před tělocvičnou stánek. Tam se prodávají Valogramy – růže s připevněným přáníčkem, dva dolary za kus – které může člověk koupit a poslat kamarádům a kamarádkám. Ty potom během dne roznášejí Kupidové – naši bůžci lásky (obvykle holky z prváku nebo z druháku, co si chtějí udělat oko u starších).
„Já budu spokojená s patnácti,“ řeknu. To, kolik člověk dostane růží, se hrozně sleduje. Podle toho, kolik kdo má růží, se pozná, jak moc je, nebo není oblíbený. Je špatné, když jich dostanete míň než deset, a vysloveně ponižující, když je jich míň než pět – to v podstatě znamená, že je člověk ošklivý nebo neznámý. Nejspíš oboje. Lidi občas sbírají ztracené růže, aby to vypadalo, že jich mají víc, ale stejně se to vždycky pozná.
(Oliverová, L.: Chvíle před koncem. Praha: CooBoo 2012, s. 12.)

Knihu Chvíle před koncem vydalo nakladatelství CooBoo