Sonda do duše ženy

Recenze

Vytvořeno 2. 12. 2012 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Přestože knihy ze současnosti jsem objevila až v nedávné době, neustále mě něčím překvapují. A protože jsem ráda překvapována, sáhla jsem po knize Tess Stimsonové, Manželka, která utekla. Zaujala mě totiž anotace, kterou nakladatelství zvolilo pro její prezentaci. „Kate Forrestová má pocit, jako by byla neviditelná.“ Ruku na srdce, kdo z nás si tak občas nepřipadá? Ji však tento pocit dožene až k útěku z vlastního života, odejde od manžela, který ji bere jako samozřejmost, od pozornost vyžadující matky i od dospívajících dětí.

V náhlém popudu odjede za svou kamarádkou do Říma, každý den si slibuje, že je to jen na chvilku, že zítra se vrátí, pak zítra a zítra. Ze dnů se pomalu stávají dny, ze dnů měsíce. A přestože svého manžela miluje, zamiluje se zde do muže mnohem mladšího, se kterým zažívá pocit znovunalezeného štěstí. Plnohodnotného života, kdy ji konečně někdo zná lépe, než se zná ona sama.

Jen postupně, jak nám autorka dává nahlédnout do jejího života prostřednictvím manžela, dětí i matky, zjišťujeme, že její útěk měl mnohem hlubší důvody, než by se na prvopočátku mohlo zdát a že její duše byla raněna do své nejniternější hloubky.

Z italského ráje ji vytrhává telefon od manžela, že se jim ztratil syn. Kate nezaváhá a vrací se domů. Ale zjišťuje, že už to vlastně není její domov. Že se za dobu odloučení změnila nejen ona, ale i její blízcí. Uvědomí si, že si bude muset vybrat - mezi životem se svou novou láskou, nebo životem se svým mužem, kterého i přesto stále miluje. Sama přiznává, že celý život čekala na důkaz, na gesto z jeho strany, že mu na ní skutečně záleží, že mezi nimi to celé nebyl omyl, ale skutečná hluboká a všeodpouštějící láska.

„A pak mi to dojde. To velkolepé gesto, na které jsem čekala celé manželství; gesto, z něhož bude patrné, že mezi mnou a Nedem kdysi byla vášeň: tohle je ono.“
(Stimson,T.: Manželka, která utekla. Ostrava: Domino, 2012, s. 254.)

Musím přiznat, že na začátku jsem tápala, hlavní hrdinku jsem nechápala, snad i trochu odsuzovala, ale s každou přibývající stránkou jsem ji více a více chápala, ponořovala se do jejího světa, místy jsem až fyzicky cítila její bolest, kterou jí způsobil člověk nejbližší. K tomu čtenáři pomohou místa, která vypráví další postavy, kdy můžeme nahlédnout do jednoho života z více úhlů. Kdyby to bylo možné i v běžném životě, že? Faktem zůstává, že kniha je výtečně napsaná a postavy jsou autorkou dokonale propracovány právě proto, aby se s nimi čtenář mohl ztotožnit.

Tess Stimson se svého pátého románu zhostila bravurně. Děj plyne přirozeně, a to i přes to, že se střídají scény v Londýně a v Římě, že se mění vypravěč. Nikdy tato změna nepůsobí násilně. Celá hloubka příběhu vzniká právě těmito vlastně úplně přirozenými skoky. Knihu nedokážete odložit, protože emoce z ní tryskají, jste pohlceni dějem a prostě musíte vědět, jak příběh skončí. Cesta k sebepoznání Kate i Neda je dlouhá, ale copak by jiná cesta měla smysl?

Knihu Manželka, která utekla vydalo nakladatelství Domino