Jiří Suchý: Historky Ferdinanda Havlíka

Je jen velmi málo zbrusu nových knih, o kterých se dá říci, že z nich dýchá minulost, časy dávno zašlé, časy dobré a časy hodné vzpomínání… a přitom to  jsou adepti na knihy, které mají velkou budoucnost. Nemyslím tím, že by je čekal mnohačetný dotisk v tisícových nákladech (i když proč ne?), ale budoucnost zcela jiná. V knihovničce jim vyhradíte cenné místo a čas od času se k takové knížce rádi vrátíte, zejména ve chvílích, kdy zatoužíte po něčem delikátním, speciálním a po něčem, co vám jistojistě spraví rozháranou náladu.

Mezi takové malé skvosty patří nenápadná knížka z nakladatelství Maxdorf od Jiřího Suchého. Už samotná obálka je lehce retro a sáhnou po ní všichni, kdo mají rádi Semafor. Jiří Suchý a Ferdinand Havlík, to je dvojice, která vás bude celou publikací provázet, občas přihodí nějakou tu vzpomínkovou fotku v černobílém vydání, což jen prohloubí nostalgickou náladu. Jiří Suchý přijíždí několikrát za svým přítelem Ferdinandem Havlíkem a pan Havlík vypráví, vzpomíná a pan Suchý zapisuje a občas se zvědavě zeptá, či sám si na něco vzpomene.

Asi nejlépe charakterizuje knížku lehký podtitul, který najdete na zadní straně, a sice:

Pravda o recesi – to ano, pod pojmem recese si můžete představit cokoliv, snad kultivovaný humor, snad humor a kanadské žertíky, které se jen lehce dotýkají hranice chuligánství? Co je to vlastně recese? Ferdinand Havlík a jeho přátelé, na které bude vzpomínat, vám to jistojistě vysvětlí. Nikoliv však jednou větou, ale nesčetným množstvím názorných příkladů.

Něco ze Semaforu – nahlédneme také pod pokličku Semaforu, seznámíme se s jazzem (nebo socialisticky řečeno džezem?).

Něco  ze života – a také něco ze života, nejvíce asi z toho socialistického, protože o této době se tu povídá nejčastěji. O politických kiksech a přešlapech v rukou herců, o vztahovačnosti mocipánů, o cenzuře a provokaci, která s tím jde v ruku v ruce. Někdy to dopadlo dobře, jindy hůře, ale tak to v životě chodí. Párkrát se knihou projde i svérázná Eva Olmerová, mihne se tu i humor Antonína Jedličky, známého jako „strýček Jedlička“, a mnoho a mnoho dalších.

Nejen pro starší generaci

Ačkoliv je kniha podle oficiální anotace určena pro starší a střední generaci, já ji velmi vřele doporučuji i mladším. Příběhy mají spád, jsou vtipné, čtivé a atraktivní, vypravěčský um Ferdinanda Havlíka a Jiřího Suchého tu exceluje, není tu jediné slabé místo, a ačkoliv je kniha celkem útlá, vydrží vám její čtení na dlouho. Dlouho jsem přemýšlela, proč. Snad pro menší písmo? Snad pro husté písmo? Ne, ne… ani jedno. Je to proto, že každičká věta, každý odstavec je prostě skvělý a aspiruje na místo, které vám v hlavě uvízne hodně, hodně dlouho, ne-li navždy.

Mladší generace tu právě tím svěžím stylem pozná časy minulé, „berlínskou zeď“, povinné štace do Moskvy, protiamerické nálady a bratrství se Sovětským svazem na věčné časy.
Také tu uvidíte příklad recese a také využití sprostého slova, které neuráží, neboť je užito kultivovaně, ostatně z úst Jiřího Suchého to ani nelze jinak:

„A pak si taky vzpomínám na recesi, kterou naši přátelé provozovali při slavnostních příležitostech, jako byly obvykle nóbl plesy. Nazvěme to Recese na plese. Taky by se tomu dalo říci Hra na známého. Ve vznešené, pokud možno snobské společnosti přistoupí ke stolku mladík, ukloní se, rukulíbám milostivá paní, počne nezávazná konverzace o tom, že zná slečnu dceru, která se právě teď tak nádherně pohybuje na parketě, pár zmínek o předtančení, o tenise, taky o lyžování ve Špindlu… a do téhle vybrané konverzace se nenápadně zamíchá šokující slovo či sousloví, ale stále se pokračuje dál. Na otázku, kde trávila milostivá dovolenou, se dostane mladíkovi informace, že letos se nikam nedostali, jen na pár týdnů navštívili Abácii na krásném Jadranu. To je hovno, milostivá paní, to já byl v Senohrabech, zašveholí mladík a nenuceně odebere z talíře pár vybraných kousků, samozřejmě se zdvořilým dovolením…
…Při prvním sprostém slovu se může dáma domnívat, že se přeslechla, a tak je možno  pokračovat: Vaše dceruška je opravdu velmi milá dívka, všichni ji mají rádi, protože je taková přirozená, nepřetvařuje se jako některé dívky, souloží s každým a nic si z toho nedělá, umí krásně konverzovat, ve všem zachovává formu, vkusně se obléká…“

Lehké, příjemné letní čtení na dovolenou, po kterém rádi sáhnete i za dlouhých zimních večerů a potěšíte svého ducha kvalitní a výživnou stravou.

Knihu Historky Ferdinanda Havlíka vydalo nakladatelství Maxdorf v roce 2008.