Vzpomeneme si na něco, co se nikdy nestalo

Recenze

Vytvořeno 5. 12. 2012 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Ponuré uličky Barcelony skrývají příběh, který podle mnohých skončil, ale pro Oskara Draie znovu ožil ve své hrůzné podobě. Španělský spisovatel Carlos Ruiz Zafón předkládá čtenářům motiv křehké platonické lásky, který proplétá záhada černého motýla. Dojemné i děsivé vyprávění prokládá palčivá otázka: Kde končí hranice lidství a začíná hra na Boha?

Carlos Ruiz Zafón je autorem šesti knih pro dospělé a dospívající, které byly přeloženy do více než 40 jazyků a vyhrály mnoho mezinárodních cen. Jeho první novely přeložené do angličtiny The Shadow of the Wind (Stín větru) se prodalo ve Velké Británii více než milion kopií. U nás se díky nakladatelství CooBoo skví na pultech jeho jímavá detektivní novela Marina.

Při vzpomínce na osamělou pouť po nádraží Estación de Francia před patnácti lety se Oskarovi v mysli snově a bolestně vybavilo její jméno. Marina. Moudrá průvodkyně, která mu odnesla srdce. Marina. Odvážná dívka, která mu pomáhala odkrýt hávem zahalené tajemství černého motýla, ďábla, který se opětovně rodil ze své larvy. Jak mohl Oskar tehdy vědět, jaké hrůzy na něj v temné Barceloně čekají? Jak mohl tušit, co jsou podivné loutky zač a proč je kolem stále cítit zápach hniloby? Jak mohl Oskar pochopit, jaké utrpení ukryla ve své duši tajemná dáma v černém? A jak mohl předvídat, že se připletou do cesty kdysi lidskému, nyní šílenému Michalu Kolveníkovi?

Kniha zpočátku působí nevinně, skoro jako dívčí román, ale brzy vás vyvede z omylu. Stane se z ní důmyslný hororový příběh s detektivními prvky. Není to jen poetický a melancholický příběh Oskara a Mariny, ale též příběh opuštěné dámy a muže, který toužil změnit osudy lidí, ztratil vše a stal se zrůdou.

Novela ohromuje stylistikou. Líčení je detailní, sugestivní, dramatické a věty jsou malebné, občas rozvláčné, plné půvabných přirovnání. Děj vás strhává. Mění se. Úsporné dialogy překvapují svou výstižností. Konec se rozjíždí nečekaným tempem a odkrývá šokující odhalení, dojemné i zvrácené, při jehož odhalování vám dýchá zmar i hrůza do zad.

Do mysli se mi zapsal životní příběh Marinina otce Germána i osud Michala a Evy. Autorovi připisuji plus za zmínku o Praze i o snící spisovatelce. Líbilo se mi, jak jsem si pomalu skládala ze střípků mozaiku příběhu a postupně rozplétala klubko nadějí, lží a pravdy.

Výsledek mě překvapil. Především Michal Kolveník není černobílý, pokaždé odhalíme část jeho povahy. Bohužel se tohle vše stalo na úkor vztahu Oskara a Mariny, který podle mě není příliš dobře propracovaný. Boční linie jsou mnohem, mnohem zajímavější.

Vzpomínání a loučení prodchnulo celý příběh. Připadala jsem si, jako kdybych seděla v horách, kolem mě zeleň, zurčící vodopád a vycházející slunce a já v tu chvíli vzpomínala na něco hrozně smutného a krásného zároveň. Kniha vás nutí přemýšlet o temných a chápajících srdcích i o smutku při odchodu někoho velmi milovaného.

Ukázka z knihy:

„Co to je?“ zadrmolil Florián nervózně.
Na stole ležela postava ze dřeva a kůže, z kovu a kostí jako nějaká zvrácená, nedokončená hračka. Představovala dítě s kulatýma, hadíma očima, jemuž mezi černými rty vyčníval rozeklaný jazyk. Na čele byl ohněm vypálený symbol černého motýla.
„Tohle je jeho dílna… Tady je vytváří…“ pronesl jsem bezděky nahlas.
A v tom se oči toho ďábelského panáka pohnuly. Otočil hlavou. V útrobách se mu ozývaly zvuky, jako když se natahuje budík. Cítil jsem, jak na mně spočinuly jeho hadí zřítelnice. Rozeklaným jazykem si olízl rty. Usmíval se na nás.
„Jdeme odtud,“ řekl Florián. „A hned!“
Vyšli jsme ven a zavřeli za sebou dveře. Florián přerývaně dýchal, já jsem nebyl schopen slova. Inspektor mi vzal svítilnu z roztřesených rukou a prohlédl chodbu. Ve světle jsem spatřil padající kapku. Pak druhou. A další. Lesklé rudé kapky. Krev. Mlčky jsme na sebe pohlédli. Kapala ze stropu. Florián mi posunkem naznačil, abych o pár kroků ustoupil stranou a posvítil nahoru. Všiml jsem si, že zbledl a jeho pevná ruka se rozechvěla.
(Zafón, C. R.: Marina. Praha: CooBoo, 2012, s. 176.)

Knihu Marina vydalo nakladatelství CooBoo