Čtyři zákony, které řídí vesmír

Recenze

Vytvořeno 5. 12. 2012 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Snem nejednoho vědce je objevit univerzální zákon, kterým se řídí vesmír. A co víc, tento zákon vyjádřit jednoduchou rovnicí, která by se vešla na tričko. Pokud očekáváte, že kniha, se kterou vás chci seznámit, takovou formulku nabídne, musím vás zklamat.

Kniha Petera Atkinse Čtyři zákony, které řídí vesmír, se zabývá čtyřmi mocnými zákony, jejichž znalost patřila na začátku 20. století v lepší společnosti k bontonu. Tyto zákony se často objevovaly i v literárních dílech. Ano, řeč bude o zákonech termodynamiky.

Peter Atkins (nar. 1940) byl profesorem fyzikální chemie na Oxfordské univerzitě a členem Lincolnovy koleje. Je autorem asi šedesáti publikací, z nichž mezi nejvýznamnější patří Fyzikální chemie. Proslul také jako popularizátor vědy a zapřisáhlý ateista.

Knihu autor rozdělil do pěti kapitol. Počáteční tři kapitoly věnuje prvním zákonům termodynamiky.

Nejednoho čitatele asi překvapí, že autor v první kapitole zavádí nultý zákon, který definuje pro pojem teploty. Čtenář má jedinečnou příležitost seznámit se s pečlivým rozborem tohoto důležitého pojmu. Autor jej probírá jak z pohledu fyzikálního, tak z pohledu běžného života, a to vše v historických souvislostech.

Druhá kapitola podrobně rozebírá první termodynamický zákon, který hovoří o zachování energie. I zde autor čtenářům předkládá naprosto excelentní výklad, během něhož nejen popíše daný termodynamický zákon, ale také představí důležitou vlastnost vnitřní energie: potřebná práce = vnitřní energie (konečná) – vnitřní energie (počáteční). Jde o naprosto úžasnou vlastnost a její kouzlo a krásu si plně uvědomíte právě v této kapitole.

Třetí kapitolu Atkins věnuje druhému termodynamickému zákonu. Seznámíme se s několika jeho formulacemi, které se původně zdály být rozdílnými, ale nakonec se ukazuje, že vyjadřují totéž. Výklad je opět veden co možná nejpřímočařeji, je demonstrován na mnoha myšlenkových pokusech a praktických příkladech.

Poslední dvě kapitoly jsou věnovány již zcela praktickým důsledkům termodynamických zákonů. Jsou nám představeny pojmy, které vychází z dříve uvedených zákonů a které krom fyziky hrají stěžejní roli také v chemii, např. při popisu chemických reakcí. Neméně zajímavá je i poslední kapitola, která se zabývá technickým problémem, jenž má i dalekosáhlé praktické důsledky, a to nemožností dosažení absolutní nuly cyklickými kroky. A když se čtenář užuž s tímto faktem smiřuje, autor náhle vyrukuje s případy, které toto tvrzení podkopávají. A nejen to, začne dokonce povídat o záporné absolutní teplotě… Příroda je prostě tajuplná kniha bez konce, stačí se jen tiše začíst.

Celá kniha je psána velmi srozumitelnou a přímočarou formou (svůj podíl na tom má i překladatel František Zemánek) a doprovázena názornými obrázky. Za velmi pozitivní také považuji úvodní upozornění na rozdíly mezi vnímáním termodynamických termínů ve fyzice a v běžném životě.

Kniha je sice určena širokému okruhu čtenářů, podle mého názoru ji ale obzvláště ocení studenti vyšších ročníků středních škol nebo studenti prvních semestrů škol vysokých, kterým zpestří a doplní školní výuku. Nás ostatní seznámí stručnou formou s jedním starým, klasickým fyzikálním popisem světa. V tomto případě jde o nanejvýš příjemné zpestření v moři knih věnovaných výhradně moderním fyzikálním teoriím.

Knihu zcela určitě doporučuji. Nezbývá nic jiného než ještě vyjádřit přání, aby někdo z autorů širšímu publiku čtenářů představil krásu a kouzla klasické mechaniky, optiky nebo elektřiny a magnetismu.

Knihu Čtyři zákony, které řídí vesmír vydalo nakladatelství Academia