Senilní road movie

Recenze

Vytvořeno 18. 12. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Alan Karlsson je poněkud atypický představitel coby ústřední postava knihy. Je mu rovných 100 let a je to stále vitální čipera, který si bezděky počůrává špičky svých bačkor, protože prostě už není v jeho silách domočit dál než na ně. Anebo je tomu právě proto naopak? Nemůžeme si přece představit nikoho vhodnějšího a vděčnějšího, než senilitou otřásaného dědka, u něhož každý předpokládá zákonitou demenci a naprostou neschopnost k čemukoli co nějak souvisí se soudností.

Jenomže Alan Karlsson disponuje nezdolným bystrým duchem. Díky svému přístupu, kdy je smířen s čímkoli, dokáže vyváznout z naprosto neuvěřitelných situací. Mohli bychom ho klasifikovat jako optimisticky založeného flegmatika s ryze realistickým pohledem na skutečnost, který si s ničím neláme hlavu.

Zásluhou těchto povahových vlastností se stal Alan Karlsson součástí globálních dějin. Popil kořalku s leckterým opravdu mocným potentátem. Prožil podstatnou část 20. století. Nemohla tedy chybět taková slovutná jména jako Stalin, Berija, Mao Ce-tung, Truman, klan Kim Ir-senů a mnoha dalších významných osobností. Tak nějak se nachomýtl u vzniku atomové bomby, prošel si gulagem, léta trávil bezstarostný život na ostrově v Tichomoří, kdy se věnoval popíjení svého oblíbeného tvrdého alkoholu, polehávaje u toho na lehátku na písečné pláži chráněný slunečníkem, a bezstarostnému plynutí svého bytí, aby se na stará kolena dostal do domova důchodců zpět ve Švédsku, kde potkal nenáviděnou sestru Alici, před níž nakonec prchl, pročež se zcela bezděky dostal k 50 miliónům… A tímto se počíná série ztřeštěných okamžiků a komických zápletek.

Tato kniha nesoucí název Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je debutem švédského autora Jonase Jonassona a bez nadsázky se dá konstatovat, že je skvělá! Kdo má rád kvalitní humor a současně disponuje smyslem pro jeho jemně ironizující černě zabarvený podtext, toho čeká několik skvělých hodin strávených nad stránkami, kde se kupí jedna absurdita vedle druhé… Podobně je tomu s mrtvolami.

Jonasson kloubí několik technik vyprávění. Linie probíhající v současnosti je pojatá jako takové svébytné road movie s detektivním nádechem, jíž prokládá retrospektivním pohledem do Alanovy minulosti, která byla kuriózní a mimořádně pestrá na nevšední zážitky, to vše navíc umocněno volbou postav.

Během dobrodružství s kufrem plným peněz svede k sobě nesourodou skupinu jednotlivých aktérů, mezi nimiž nechybí kupříkladu i takový slon. Na druhou stranu pak figurují již výše zmíněné osobnosti, jež se nesmazatelně zapsaly do dějin této planety.

Stoletý stařík je mimořádně vydařený text! Nenajdete v něm nudné místo. Žádné slovo není nadbytečným a situace se vyvíjejí tak, že vás neustále udržují v napětí a přivádí v úžas z jednotlivých point. Kniha má švih a disponuje bohatou dávkou fantasie.

„Drahý, milovaný Juriji. Nejdřív spolu s Alanem Emanuelem trošku přispějeme ke světovému míru a potom se přestěhujeme do New Yorku. Tvoje medaile dostane Brežněv zpátky a může si je strčit do prdele.“
Jurij kapituloval, odsouhlasil celý balíček (až na ty medaile v prdeli) a vzápětí se s Alanem shodl, že president Nixon nepotřebuje slyšet hlavně pravdu, ale spíš něco, co ho rozveselí. Veselý Nixon totiž může rozveselit Brežněva, a když budou oba veselí, nemůže přece vypuknout válka.
(Jonasson, J. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Přel. Z. Černík. Panteon: Mladá Boleslav, 2012, s. 369)

Knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel vydalo nakladatelství Panteon