Upír versus Jack Rozparovač

Recenze

Vytvořeno 3. 1. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Uznávám, že jde o zvláštní nadpis, ale zároveň je to také hlavní motiv čtvrtého dílu Stefanových deníků – Stop minulosti. Zatímco všechny předchozí díly téhle doplňkové série k Upířím deníkům byly víceméně romantické a veškeré hrůzy byly popisovány vlastně jenom v náznacích, tentokrát se L. J. Smith nebála naturalismu a čtenář se rozhoduje mezi opovržením a mrazivým strachem.

Stefan Salvatore si změnil jméno na Stefan Pine a z Ameriky přesídlil do Británie, kde se stal správcem statku George Abbotta. Spolu s ním se vydává na obchodní jednání do Londýna, když se z novin dozví o nejnovější události: prostitutka Mary Ann Nicholsová byla nalezena s rozpáraným břichem. Podle Stefanova názoru to mohl udělat jedině upír, který nebyl při smyslech. Rozhodne se proto okamžitě: do Londýna dosadí svoje smyšlené příbuzné, které chce na několik dní navštívit, a v duchu si umíní, že vraha odhalí.

To je také důvod, proč se vydává do putyky v nechvalně proslulé čtvrti, odkud zavražděná pocházela. Tady se seznámí s mladičkou Violet a je mu jasné, že ji musí ochránit. Ať proti svému bratru Damonovi, nebo proti upíru Klausovi, se kterým už měl jednou co do činění. Jeho podezření, že je Klaus, případně některý z jeho nohsledů, nablízku, sílí poté, kdy v parku najde krvavý nápis SALVATORE, JÁ SE POMSTÍM a později je navíc Violet proti své vůli proměněna v upíra.

Přestože kniha začíná na statku Abbottových, čtyřicet mil od Londýna, a později se odehrává pouze v hlavním městě Británie, Stefan se ve snech (nebo spíš nočních můrách) a vzpomínkách často přenáší na místa, kde žil buď ještě jako člověk (tady jde především o farmu Veritas v Mystic Falls), nebo kam se dostal jako mladý upír (vzpomíná hlavně na rodinu Sutherlandových, se kterou se setkal před dvaceti lety, kdy pobýval stále ještě v Novém světě).

V okamžiku, kdy se dostane se svým zaměstnavatelem do Londýna a získá týdenní volno, zamíří nejprve do čtvrti Whitechapel, kde se v hospodě U Deseti zvonků seznámí s Violet. S touto dívkou později navštěvuje honosnější místa – luxusní obchody, divadlo a večírky pro londýnskou smetánku, čehož se Violet coby chudá dívka pochopitelně nemůže nabažit.

Stefan Pine se Violet ujímá jako její zachránce, přesto mezi nimi vzniká romantický vztah, ve kterém ale nedojde k takovým intimnostem, za jaké by se dalo považovat pití krve. Oba vědí, že se na toho druhého mohou spolehnout a, přestože vystupují coby přátelé a leckdy i jako partneři, jejich vztah je takřka pracovní a jediným jeho cílem je najít Violetinu starší sestru Coru. Nezbývá než doufat, že se zatím nestala další obětí rozparovače.

Autorka však stále udržuje romantickou atmosféru, která se zdá být ještě umocněna všudypřítomnou smrtí a zlem, o což se hravě postará tajemná postava Jacka Rozparovače. Kdo to vlastně je? Přestože Stefan z vražd původně obviňuje svého bratra Damona (alias hraběte DeSangue), vrah stále není odhalen a předán spravedlnosti.

Už vůbec jenom spojení fantasy a skutečných historických událostí čtenáře zaujme, ale tenhle motiv značně připomíná jinou upírskou sérii – Modrokrevní. L. J. Smith na tom však nevystavěla celý příběh. Ze začátku by to tak mohlo vypadat, později se však jako mnohem důležitější úkol jeví záchrana Violet z rukou zvrhlého upíra. Kdo zvítězí tentokrát?

Ukázka z knihy:

„Půjdeš s námi, tati?“ zeptal se Olivek. „Chci, abys mě viděl lovit.“
„Ach, přece mě znáš,“ zavrtěl George hlavou. „Jen bych zahnal lišku do houští. Slyšela by mě na míle daleko,“ dodal.
„Stefan tě naučí, jak se k ní potichu připlížit!“ zašišlal Olivek.
„Stefan učí tohohle starého muže, jak řídit farmu,“ zasmál se George smutně.

Knihu Stefanovy deníky – Stopy minulosti vydalo nakladatelství Fragment