Veřejně o tajemstvích jednoho města

Recenze

Vytvořeno 3. 1. 2013 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Stejně jako řada dalších lidí toužíte po cestě do města lásky, po romantickém výletě do Paříže? Chcete obdivovat Eiffelovu věž, podívat se do Notre Dame, kulisy Dumasova Zvoníka, nebo zažít dobrodružství ve čtvrti rudých luceren Pigalle? Nechte se po francouzské metropoli provést člověkem, který jí zná lépe, než většina místních, a přesto se zde nenarodil. Britský novinář Stephen Clarke žije v Paříži již několik let a o svých postřezích čtenáře informuje již ve své páté knize s názvem Obnažená Paříž.

Jako běžný turista, který by do Francie zavítal dokonce opakovaně, nemáte šanci poznat město z pohledu, který autor nabízí v nové knize. Zajímá-li vás historie i současnost Paříže do hloubky, a ne jen jako povrchní fakta dostupná v každém průvodci, vezměte do ruky Obnaženou Paříž. Teprve poté budete moci při své návštěvě ocenit takové věci jako jsou síť fontán s pitnou vodou, čisté chodníky, metro – pařížský svět sám pro sebe nebo existenci více jak sedmdesáti městských kin.

Ačkoli Francouzi, a především jejich speciální druh – Pařížané, mohou působit velice racionálně, rozhodně, vychovaně a vkusně, Stephen Clarke vás přesvědčí o opaku. Pod autorovou lupou zjistíte, že životní styl Pařížanů není tak třpytivý a úžasný jako si zbytek světa myslí (viz. ukázka). Nejde však o pomluvy a nepravdy zklamaného přistěhovalce do Paříže. Clarke dokáže s humorem a prostřednictvím vtipných postřehů popsat zdejší atmosféru tak dokonale, že by ani rodilý Pařížan nemohl protestovat.

Město umělců, filmu a dekadence muselo post světové metropole v historii nejednou obhajovat. Například až po velkých záplavách se zástupci města rozhodli zbudovat systém ochraňující Paříž před vodou. Město módy se také muselo vyrovnat s tím, že slavný koncept haute couture vymyslel Angličan. K tomu všemu je Paříž v současnosti považována za město holdující sexu spíše proto, že se to od ní očekává. A zřejmě tomu tak bude do chvíle, než se Červený mlýn (Moulin Rouge) přestane točit.

Pokud tedy chcete Paříž poznat i jinak, než jak je představena světovou kinematografií a jak ji můžete pozorovat z vyhlídkové plošiny Eiffelovky, sáhněte po Obnažené Paříži. I když z textu vyplynou i skutečnosti, které by běžný turista nerad slyšel, je to popis se vším všudy. V případě, že vám při čtení knihy autor zboří všechny představy o ideálním městě, nevěšte hlavu. Atraktivita města, jakým je Paříž, neklesá s drobnými prohřešky jeho obyvatel.

Nejspíš jsem toho na téma psi versus pařížské chodníky napsal víc než kdokoli jiný, ale mnohem překvapivější je pro mě fakt, že pařížští muži v tom jsou stejně aktivní jako čtyřnozí miláčci. A teď nemám na mysli opilce, kteří neovládají žádnou část svého těla, natožpak močový měchýř. Myslím ty střízlivé měšťany všech věkových kategorií, již si najdou tichý koutek i na relativně rušné ulici, přes rameno se rozhlédnou, jestli se nedívá policista nebo někdo takový, a vypustí proud moči na zeď, strom či jednu z bezpočtu šedozelených kovových zábran kolem výkopů a stavenišť. [...]
(Clarke, S. Obnažená Paříž. Praha: Plus, 2012, str. 56)

Knihu Obnažená Paříž vydalo nakladatelství Plus