Cesta do minulosti. Nebo ne?

Recenze

Vytvořeno 28. 12. 2012 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Když jsem nedávno objevila mezi novinkami nakladatelství Ikar knihu Hany Marie Körnerové, zajásala jsem. Tato autorka je zárukou kvality pěkného čtení. Trošičku mě překvapil námět, protože ji mám spojenou s historickými romány, ale Prosím vás, sestřičko neznělo příliš středověce. Taky to středověké nebylo, ale dávnou minulostí by se doba děje určitě označit dala. Vrací nás totiž o třicet let zpátky, do socialistického zdravotnictví, kde víc než kvalita personálu hrál roli jeho kádrový profil.

S touto nálepkou se potýká i hlavní hrdinka Sylvie, která opustila velkou krajskou nemocnici, aby nastoupila do okresní nemocnice na chirurgii. Musí si nejen zvykat na odlišný chod oddělení, ale i na drby, které se v tak malém kolektivu neodbytně šíří, obzvlášť když si začne „románek“ s lékařem z oddělení. Lehké okouzlení se však mění v hlubokou lásku, které se do cesty staví nejedna překážka. Tou největší je jeho bývalá žena, jež s ním žije ve společné domácnosti, protože Oldřich nese zodpovědnost za její komplikovaný zdravotní stav. Byť ji v hloubi duše nenávidí, nedokáže jí říct, že se má odstěhovat. Pocit viny a zodpovědnosti je silnější.

Jenže Sylviin celkem snesitelně nalajnovaný život se změní v momentě, kdy její teta, u níž žije, vážně onemocní a nakonec zemře. Neznaly se dlouho, ale pro Sylvii byla jediným blízkým člověkem ve městě. Nejen že je znechucena chováním svých rodičů, když přijedou na tetin pohřeb, ale je nucena hledat si i novou práci a bydlení. Dům, za jehož opravu teta tolikrát marně bojovala s OSP a který byl podle jejich názoru v dezolátním stavu a nestál za opravu, je najednou určen pro ředitele OSP. Zrada někdy přichází z nečekaných míst.

Doktoru Fišerovi chvíli trvalo, než pochopil, co mu vzteklý a nanejvýš rozčilený Honza sděluje. Musel být úplně vyvedený z míry, protože čas od času dokonce koktal. Neustále opakoval: „Ta tvoje jezinka“ a „Okna v tu chvíli plný lidí“ a „Já jí ještě zavařím!“
„Počkej!“ zarazil ho Oldřich. „Ty mi chceš říct, žes jí ten barák prodal nad hlavou?“

Mnohým z nás tato kniha nepřipadne jako historická, pro někoho bude představovat dobu dávno minulou, ale ať ji budeme vnímat jakkoli, měli bychom především ctít její morální hloubku. A v neposlední řadě by si ji měl přečíst každý, kdo vzdychá nad minulostí, kdy člověk nebyl víc než pouhá složka vhodných a nevhodných příbuzných...

Knihu Prosím vás, sestřičko vydalo nakladatelství Ikar