Napadl první sníh

Recenze

Vytvořeno 30. 12. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Z nebe se snášejí velké vločky prvního sněhu, obloha má podivně temnou barvu a ticho zhoustlo tak, že je téměř hmatatelné. Děti se těší, že budou ráno stavět sněhuláky. A opravdu, na trávnících před domy jich několik vyroste. Jeden z nich však může znamenat smrt. Jo Nesbø přichází se svým detektivním románem Sněhulák, a kdybych chtěl být prvoplánově kýčovitý, napsal bych, že čtenáře určitě zamrazí.

Sérioví vrazi si rádi hrají, jejich oběti ale hru asi neocení. Detektivní romány jsou ale odosobněné, čtenář je vnímá se vzrušením a zvědavostí, tíživý strach, hrůzu a paniku obětí nedokáže cítit a ani prázdnotu, kterou po sobě nechávají v myslích a srdcích svých blízkých. Pokud by některý z autorů dokázal takové emoce v člověku vyvolat, byl by to velký umělec. Možná tak veliký, že by skončil bez jediného čtenáře. Takové nebezpečí Jo Nesbømu nehrozí. Právě naopak, nachází se někde pod nespecifikovaným vrcholem svých tvůrčích sil, přesně ví, co od něj čtenáři očekávají, a dává jim to. Svůj nový román, ostatně stejně jako předchozí, staví na pevných pilířích, které není na škodu jeden po druhém zdůraznit.

Atraktivní hlavní hrdina – tím Harry Hole bezesporu je. Vyznačuje se správnou mírou tvrdohlavosti a lability, jež ho dělají nevypočitatelným. Jak pravidelný čtenář Nesbøho knih už ví, Harry bojuje s alkoholem, někdy úspěšně, někdy méně, rodinný život má neustále v troskách. Stejně jako v předchozích knihách mu do života vstupuje Ráchel a její syn Oleg. Prostřednictvím dvojice Harry – Oleg autor do knihy vnáší silný prvek vztahu syna a otce, který je na vyšší úrovni než pouhé genetické příbuzenství. Ve způsobu vyjádření a hloubce prožitku je cítit autorovu vyzrálost a věk, ve které se mnohem výrazněji projevuje láska k dětem.

Promyšlená zápletka a sofistikovaný zločin – bez nich to prostě nejde. Sněhulák se může pyšnit zápletkou velmi komplikovanou, jednotlivé díly však do sebe zapadají a není na nich nic křečovitého a nepřirozeného. Snad vyjma bizarních vražd, jejich podivnost však musíme připisovat vrahovi, jenž se chová podle svých pokřivených vzorců jednání. Detektivní romány severské provenience nešetří brutalitou, a to nejen u pachatelů, ale i v obrazu denní reality odehrávající se v pozadí. Sněhulák Jo Nesbøho není výjimkou.

Zajímavé vedlejší postavy – to je Nesbøho silná stránka. Děj nemůže na svých bedrech nést pouze hlavní hrdina a jeho protihráč – zločinec. Už v předchozích románech vytvořil postavu policistky s fenomenálním talentem pro rozpoznávání tváří a nechá ji mihnout se i ve Sněhulákovi, Katrine, Holeova nová spolupracovnice, má obrovský potenciál a předpokládám, že o ní v souvislosti s Harrym ještě uslyšíme v dalších dílech.

Vedlejší dějové linie povyšují prostou detektivku na kvalitní detektivní román. Kromě Harryho osobního života a komplikovaných vztahů, které se objevují v každém díle Holeovské série, se autor tentokrát zabývá aspekty rodičovství a mužskými pochybností o tom, jsou-li opravdu otcem svého dítěte. Dalším tématem je pomsta a právo na ni.

Kriminální romány Jo Nesbøho se vyznačují prudkým spádem děje, který málokdy polevuje. Pro českého čtenáře to může být drobná komplikace, norská jména jsou trochu nezvyklá a někdy, zvláště v rychlejších pasážích, to může znesnadnit orientaci. Dá se však říct, že vlivem přílivu severských detektivek si na zvláštně znějící jména zvykáme. Daleko cennější než spád je ale férová hra, kterou autor se čtenářem hraje. Nezatajuje mu důkazy, nesnaží se jej mást falešnými stopami ani zatajenými úvahami kriminalisty.Vrah není někdo neznámý, kdo by se

objevil na konci knihy. Čtenář, který má správnou intuici a spoléhá na logickou stavbu románu, může jméno sériového vraha vytušit již od začátku. Několik falešných konců nemůže čtenáře zmást, pohled na dosud nepřečtené stránky mu napoví, že všechno musí být ještě jinak.

Jo Nesbø jednoznačně patří mezi nejlepší současné autory detektivních románů. Holeovská řada je nesmírně zdařilá, ale i v knihách mimo ni – jako jsou například Lovci hlav – předvádí obdivuhodnou profesionální virtuozitu. Dokáže udržet napětí, nesklouzává ke kýčovitým zápletkám ani k samoúčelné brutalitě a perverznosti. Přesto jsou jeho postavy plné života s uvěřitelnou motivací a bez schopností, které by převyšovaly potenciál reálných lidí.

Knihu Sněhulák vydalo nakladatelství Kniha Zlín