Pět ročních období k volnosti

Recenze

Vytvořeno 14. 12. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Židovská literatura zpravidla sleduje osud jednotlivce v kontextu údělu celého židovského národa. Je pravda, že bychom těžko našli jiný lid tak poznamenaný tragédiemi, mizející a znovu se objevující v dějinách, kolem kterého by se i v současné době vedly vášnivé a nikam nevedoucí diskuze. V takto chápaném pojmu „Židé“ se ale často ztrácí konkrétní člověk, solitérní živá bytost se svými vlastními problémy, sny i tužbami. Hrdina románu Molcho Avrahama B. Jehošuy se z anonymní masovosti židovského národa jako celku ale vymaňuje a to, co autor čtenáři v knize předkládá, je skutečná duše jediného člověka.

Avraham B. Jehošua je významný izraelský spisovatel, dramatik a esejista, autor devíti románů, celé řady povídek a divadelních her. Jeho díla obdržela mnoho různých významných ocenění. V minulých letech již vyšly v českém překladu jeho romány Milenec a Pan Mani, oba dva v nakladatelství Pistorius a Olšanská. Kniha Molcho vznikla již v roce 1987 a její české vydání je bezesporu významným nakladatelským počinem.

Výchozím momentem románu je smrt Molchovy ženy po dlouhé a těžké nemoci. Molcho zůstane sám s dětmi, které jsou již samostatné a s výjimkou mladšího syna – středoškoláka, ho už vlastně ani nepotřebují. Hlavní hrdina začíná uvažovat, co dál se svým životem. Je mu teprve padesát a nechce rezignovat. Přesto, že svou ženu miloval, začíná si pohrávat s myšlenkou na navázání nového vztahu. Nejprve se nechá zlákat na cestu do Evropy s výhledem na románek s právničkou úřadu, kde pracuje. Za nabídku na zájezd do Berlínské opery může vděčit své pověsti milovníka a znalce divadla. Molcho si dobře uvědomuje, že žádným znalcem není a jeho reputace vznikla spíše mimochodem, přesto se ochotně poddává vleku událostí. Autor nám nabízí k nahlédnutí úsek Molchova života ohraničený pěti ročními obdobími – tak zní i jedna z variant názvu knihy – Patero ročních období. Román tvoří několik epizod volně spojeny pouze osobou hlavního hrdiny a nahodilostí, s jakou vznikají a vyvíjejí se.

V další sezóně dostává Molcho za úkol zkontrolovat hospodaření v malé vesnici Zrua. V počátku marných snah o kontakt s místním starostou lze vysledovat vliv Jehošuova oblíbeného spisovatele Franze Kafky. V záchvěvu nezvladatelného citu k mladičké dceři starostova indického pomocníka pro změnu zaslechneme ozvěnu Nabokovovy Lolity. Ani jedna z připomínek ale nemá pro román větší význam, spíše se objevuje sílící motiv Molcha jako člověka, jenž vniká do cizích životů, a nějakým způsobem je omezuje. Jeho snahy o sblížení s jinými lidmi troskotají na bariéře, kterou si lidé okolo sebe staví.

Nejblíže nalezení nové ženy je Molcho v okamžiku, kdy se mu ozve jeho bývalý oddílový vedoucí a nabídne mu svou manželku. Tento plán není až tak absurdní, jak by se mohl Evropanovi jevit, prvotní impuls vychází z požadavků obce ortodoxních Židů. Situace je pro všechny zúčastněné emotivně velmi vypjatá a Molcho má opět spoustu příležitostí nahlédnout do vlastního nitra. V příběhu, ve kterém doprovází mladou Rusku do Vídně a Berlína kvůli vyřízení jejího návratu z Izraele zpět do Sovětského Svazu, se Molcho vrací na místa, která navštívil při své poslední „operní“ cestě.

Celý román Avrahama B. Jehošuy je napsán bez přímé řeči, což determinuje polohu čtenáře vůči hlavnímu hrdinovi – jediný pohled na okolní svět je výhradně prostřednictvím Molchových očí, přestože autor důsledně používá er formu. V textu se opakovaně objevují motivy téměř symbolické – Molchovy myšlenky se neustále vracejí k penězům. Obrázky Molcha přemýšlejícího, jak by do cesťáku přidal ještě nějaký účet k proplacení nebo samozřejmost, s jakou si do zavazadla přibalí hotelového mýdla a další drobnosti, evokují spíše představu Čecha, který konečně po dlouhých letech socializmu vyjel do světa, než sefardského Žida pocházejícího z rodiny, žijící již pátou generaci v Jeruzlémě. Židé jsou autorem neustále představováni jako velmi pragmatický národ.

Molchovy cesty po Izraeli zdůrazňují rozdílnost obyvatel státu, kteří se do něj přistěhovali ze všech koutů světa a přivezli s sebou i různou kulturu přimíchanou do té, jenž pochází z doby před diasporou. Dalším velmi zvláštním motivem je hněv, který Molcho velmi často pociťuje, a jenž cítí i z lidí, se kterými se setkává. Příčiny této emoce nejsou objasněny, ale knihou prochází od začátku do konce. Ve všech situací se Molchovi vracejí vzpomínky na jeho zesnulou manželku a každou ženu další s ní v myšlenkách nechtěně srovnává. Jednotlivé epizody nemají jednoznačnou pointu, vychází do vytracena a míří do společného bodu na konci knihy. Teprve v závěru pěti sezón může Molcho konstatovat, že se cítí po smrti ženy konečně volný a upřímně se touží znovu zamilovat.

Hlavní hrdina románu Avrahama B. Jehošuy je člověk, který je nám nesmírně blízký. Spojují nás ním naše slabosti, pochybnosti i váhavost s jakou se mnohdy rozhodujeme. Tato nenápadná sounáležitost mezi lidmi z různých koutů světa a různých kultur je jedním s poselství knihy, které sice není zdůrazňované v anotacích a komentářích, přesto je nesmírně cenné a důležité.

Knihu Molcho vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská