Násilí a strach

Recenze

Vytvořeno 25. 12. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Násilí a strach hýbou světem. Čelit jim vyžaduje hodně odvahy a nejvíce síly potřebuje člověk na to, aby je sám okolo sebe nešířil, protože nejčastější reakcí na agresi je zase agrese. Vytváří se tak jakýsi bizarní „potravní řetězec“, v němž se každý snaží dostat se co nejvýše a ve kterém není místo pro lásku a soucit. Slovní spojení „zachovat se lidsky“ pak v takové souvislosti zní spíše hrozivě. Matt Charman ve své hře Večer na psích dostizích předvádí malý vzorek lidské společnosti, řídící se stejnými zákonitostmi jako celek.

Matt Charman patří k mladé generaci britských autorů, a my se máme díky nakladatelství Pistorius a Olšanská možnost setkat s jeho prvotinou. Na malé ploše, s pouhými pěti herci autor dokázal rozehrát dramatický příběh, který je vnitřně tak nabitý, že by jej bylo možné rozpracovat do rozsahu úctyhodného románu. V čem spočívá tajemství zkratky, která autorovi umožnila zkondenzovat košatý děj do několika stránek scénáře divadelní hry? Násilí, strach, ovládání jednoho člověka druhým, nesnášenlivost a obavy před odlišností jsou problémy, se kterými se neustále setkáváme. Útočí na nás na ulicích, v práci, dokonce i v našich domovech. Detailně je rozpitvává literatura, divadlo, film a televize. Mattovi Charmanovi stačí, aby situaci naznačil, divák si zbytek domyslí. Autor tak neservíruje hotový duševní „pokrm“, jeho dohotovení je úkolem diváka. Z jeho hry se stává nespočet variant vytvořených množstvím jakýchsi subautorů, dotvářejících dílo podle svých životních zkušeností.

Hra je krátkou sondou do života několika bezvýznamných mužů. Bratři Carl a Danny reprezentují dvojici, v jejichž vztahu jde o lásku, projevující se touhou po vlastnění. Danny, mladší z bratrů, naváže vztah s ženou, což se staršímu nezamlouvá, protože uniká z jeho vlivu. Nemotorně, tak jak dovoluje jeho inteligenční úroveň, se mu snaží jeho dívku zprotivit. Carl je na první pohled neškodný a v zásadě dobromyslný, jeho řeči jsou motivovány pouze touhou přidržet mladšího bratra ve sféře svého vlivu. Zcela jiný je Paul, další postava, která na scénu přichází později. Autor nás na něj připraví několika poznámkami v rozhovoru mezi bratry a jejich kamarády Chalkym a Lionelem. Paulovu násilnickou povahu naznačí nejprve jeho přezdívka Mlátička Paul, později i několik slov o jeho excesech. Carl chce zorganizovat jakýsi syndikát, vlastnící dostihového psa, prostřednictvím nějž by se alespoň na chvilku vymanili z mizérie všedního světa. Paula potřebuje. Má z něj strach, ale myslí si, nebo aspoň to tvrdí svým kamarádům, že jej zvládne. Paul má ale jiné starosti. Autor na scénu přivádí diskuzi o násilí a zločinnosti na ulicích, kterému jsou vystaveni nejen dospělí, ale i snadno zranitelné děti. Je to téma nesmírně závažné, ale postupně vychází najevo, že je pod ním ještě další, neméně závažné. Překvapení muži najednou poznávají, že Paulův vztek je namířen proti homosexualitě. Není typem pravicového extremisty, který by pronásledoval homosexuály pod záminkou zdraví a čistoty národa, je to člověk, který řeší jen ty problémy, které se ho bezprostředně dotýkají. Homosexualita jeho syna a hlavně stín, který by mohla vrhnout na jeho vlastní mužství, je pro něj tak nepředstavitelná, že raději hledá muže, kterého by obvinil ze znásilnění svého syna, než by se smířil s jeho jinou sexuální orientací. Agresivita, se kterou Paul jedná, a xenofobie prozrazují jeho nejistotu a nevyzrálost.

Rick hraje roli obětního beránka. Jeho tvář na jevišti neuvidíme, autor využívá známou skutečnost, na kterou v poslední době zcela zapomínají američtí filmaři, že násilí působí na diváka daleko děsivěji, pokud je pouze naznačeno. Největší hrůzy si je schopen vymyslet pouze divák nebo čtenář, ti v sobě dokážou najít a rozeznít temnou strunu strachu. Druhé dějství hry se odehrává v Carlově ložnici, zatímco mimo scénu, v hypotetickém Carlově obývacím pokoji, je Rick a Paul, který se z něj pokouší násilím dostat přiznání, že to byl on, kdy znásilnil Paulova syna. Charmanovým záměrem není diváka šokovat explicitním zobrazením násilné scény, chce v něm vyvolat rozechvění a strach ze situace, které se v hloubi duše obává. Připravuje své hrdiny i na situaci, ve které se budou muset rozhodnout, zda mlčky násilí tolerovat, nebo se zachovat jiným způsobem. V této extrémní situaci se polarizují charaktery. Starší bratr Carl se sice cítí za vzniklou situaci zodpovědný, ale násilnickému Paulovi se neodváží postavit, Chalky a Lionel jsou bezvýrazní, jejich hlavní úlohou je zprostředkovávat spojení mezi bratry pomocí narážek k dialogům a trochu zalidnit jeviště. Důležitou postavou je mladší bratr Danny, který ve skupině mužů hraje roli člověka řídícího se alespoň nějakým morálním kodexem. Není sice dokonalý, formoval se ve stejném prostředí jako kodex ostatních mužů, ale přesto jím prosvítá nějaké světlo naděje, že máme v sobě několik základních zásad, které se dají nazvat lidskými.

Hra Matta Charmana je s přihlédnutím k jeho věku překvapivě vyzrálá a pojednává o problémech trápících lidi téměř na celém světě. Divák se může identifikovat s kteroukoliv postavou a uvážit, jak by se zachoval v podobné situaci, která je zcela reálná. Tištěná forma hry není omezující, dialogy jsou natolik živé, že si podle něj celý divadelní kus čtenář může ve své fantazii bravurně přehrát.

Knihu Večer na psích dostizích vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská