Bulgakov na faustovské téma

Recenze

Vytvořeno 20. 1. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Díla Michaila Afanasjeviče Bulgakova patří u nás mezi známá a oblíbená. Většině čtenářů se pravděpodobně vybaví román Mistr a Markétka, jemuž se dostalo mnoha různých zpracování, včetně divadelních a filmových. Bulgakov se často pouštěl do literárních výletů mimo naši každodenní realitu, kromě zmíněného románu jsou asi nejznámější novely Osudná vejce a Psí srdce. Poslední jmenovaná byla nedávno vydaná na CD v dramatizaci z roku 1990 pořízenou v Československém rozhlase.

Pokud se Michail Bulgakov ve svém díle uchyluje k fantastice, není to nikdy samoúčelné. V kontrastu s hlavním proudem tehdejší sovětské sci-fi literatury mu nikdy nešlo o optimistické vize úspěchů lidstva při dobývání vesmíru či podmaňování si přírody. Fantastika byla pro něj prostředkem, jak si uvolnit ruce a vytvořit si prostor pro postavení svých hrdinů do nezvyklých životních situací, a stejně tak nakonec pro ně najít východisko, které by bylo jiné, než v realitě mladé sovětské republiky. V ní by jeho postavy pravděpodobně zmizely někde v nehostinných koutech Sibiře.

Děj novely Psí srdce je tak známý, že jej pouze v krátkosti naznačím kvůli formální úplnosti. Na toulavého psa, který je na pokraji smrti hladem zimou i způsobeným zraněním, se usměje štěstí. Vyhlédne si jej profesor Preobraženskij a pes se najednou, jako v pohádce, ocitne v teple, je zahrnován žrádlem a dokonce dostane jméno – Baryk. Profesor s ním má však jiné plány než ho jen krmit. Zabývá se výzkumem funkce žláz, omlazováním, genetikou a eugenikou. Barykovi voperuje lidskou hypofýzu. Stane se ovšem věc, kterou nikdo nečekal. Baryk se postupně promění v člověka, nesympatického a obtížného Barykova, který profesora a s ním i všechny obyvatele jeho bytu neustále terorizuje. Bulgakov naštěstí ví, jak z takové patálie ven tak, aby své hrdiny nenechal napospas zákonům. Novou operací se nastartuje vratný proces a z Barykova se opět stane spokojený a přítulný pes Baryk.

Bulgakov velmi otevřeně a ostře vystupuje proti všemu, co je mu odporné na sovětském Rusku. Přerozdělování majetku nazývá krádeží, karikuje hloupost a primitivizmus proletariátu, který se dere k moci násilím, kritizuje svévolné a zbytečné ničení vyplývající právě z této nekulturnosti a povýšenecké tuposti. Profesor je člověk starého světa, miluje dobré jídlo, přiměřený přepych a operu. Jeho práce, zvláště v oblasti omlazování, mu zaručuje jakousi ochranu z vyšších míst, ale v tváří tvář ničemnému Barykovovi ztrácí ve svých zásadách oporu a jeho humanistické ideje se kácejí.

Dramatizace Československého rozhlasu z Bulgakovovy novely sice vychází, ale nenechala ji beze změny. Anna Smetanová, autorka úprav, použila překladu Ludmily Duškové, zdůraznila však podstatně více faustovskou tématiku Psího srdce. Bulgakov se ve své novele na Fausta v několika místech odvolává,  koneckonců v novele lze najít nejméně tři faustovské témata – touhu po poznání, přání věčného mládí a stvoření homunkula. Dramatizace doplňuje začátky kapitol vždy několika verši z tohoto nesmrtelného Goetheho díla, recitované sborem, který evokuje klasickou antickou hru. Zmínkami o Faustovi jsou proloženy i dialogy. Anna Smetanová do své úpravy přivedla i samotného Bulgakova – v úvodu čte dopis doktora Bormantala, posílajícího Bulgakovovi své deníkové zápisky o profesorově pokusu. Úpravy ale vůbec nemění původní podstatu novely, jsou velmi zdařilé a rozhlasová úprava získává na srozumitelnosti a dramatičnosti.

Režie se ujak kmenový režisér Československého (později Českého) rozhlasu Pavel Linhart. Během svého nepříliš dlouhého života – zemřel minulý rok v jednapadesáti letech – se podílel na tvorbě celé řady rozhlasových i filmových děl. K realizaci Psího srdce přizval herce, kteří záznamu dodali skutečný punc kvality. Profesora Preobraženského hraje Ilja Racek, neobyčejně charismatický herec, kterého si člověk dokáže představit i jako filmového herce této postavy. Boris Rösner ztvárnil přesvědčivě psa, kterého posluchač lituje, když je zraněný a hladový. Po přeměně na Barykova je nesmírně nesympatický a vyvolává téměř až pocity agresivity vůči své osobě. František Němec je v postavě doktora Bormentala dobrý, ale nemá dostatek prostoru pro to, aby svou postavu rozvinul do dokonalosti, která by se do posluchačovy mysli trvale zaryla. Ženské postavy jsou nevýrazné, spíše doplňující.

Nahrávka je doplněna hudbou. Některé postavy mají svá témata, profesor árie z Aidy, kterou miluje, Barykov odrhovačku doprovázenou na harmoniku, proletáři ztrpčující profesorovi život jsou charakterizováni revolučními písněmi. Některé momenty jsou podbarveny zvukem pochodujícího oddílu, evokujícího spíše bezpodmínečně poslušný zástup německých armád než chaos sovětské revoluce.

Rozhlasová dramatizace Bulgakovovy novely Psí srdce je díky hereckému obsazení i režijnímu vedení mimořádně kvalitní a představuje skvělou možnost seznámení s dílem tohoto výjimečného spisovatele. Nepopírám, že kniha je kniha, ale pokud by audioknihy nebo rozhlasové úpravy byly v takové kvalitě, tvořily by významnou alternativu k tištěným a elektronickým knihám, vhodnou hlavně pro chvíle, kdy se člověk nemůže plně čtení věnovat.

CD Psí srdce vydalo nakladatelství Radioservis