Letní domov

Recenze

Vytvořeno 19. 1. 2013 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Málokdo z nás si sice může dovolit luxus jako Frances Mayesová, ale zaručuji vám, že po přečtení knihy Pod toskánským sluncem. Můj italský domov, po něm minimálně na chvilku zatoužíte. Sama autorka přiznává, že pořídit si dům, ve kterém s manželem budou trávit univerzitní prázdniny, tedy de facto čtyři měsíce v roce, na italském venkově, považovalo její okolí za bláznovství. Myslela si to i ona, ale něco, ono nepojmenovatelné něco, co nás žene dál a dál, ji k tomu přímo nutilo a svoje Bramasole, svůj sluneční domov si zamilovala na první pohled.

Postupně si spolu sní a s Edem procházíme všemi peripetiemi spojenými s rekonstrukcí jejich vysněného italského domova. Zjišťujeme, jak jiná je mentalita Američanů a Italů, jak těžko se s tím sžívají, ale jak to současně obdivují a potřebují. Jejich italská prázdninová zastavení, která rozhodně nejsou odpočinková, protože se musí starat se o dům, o zahradu, o olivovníky, je třeba sem zajet i mimo sezónu, aby mohli sklidit olivy a vylisovat z nich vlastní olivový olej, jim však vlívají energii do zbytku celého dalšího roku.

Úžasnou součástí knihy jsou její postřehy o kultuře a historii Itálie. Nepochybně by pak kniha mohla sloužit i jako výtečná kuchařka, protože Mayesová v ní uvádí recepty na nejrůznější italské speciality připravované z čerstvých surovin. Člověku se až sbíhají sliny a lehce závidí trhy a tržnice, kde je denně možné koupit čerstvou zeleninu, ovoce, sýry, maso i ryby.

Samozřejmě nechybí humor, zápletky jednotlivých kapitol jsou podané s nadsázkou, ale i s hloubkou, která svádí k zamyšlení o smyslu života. Má smysl se plahočit a honit za akademickými tituly a penězi? Nebo je plnohodnotnějším životem ten, který svádí k zastavení, pozdravení se sousedy, zastavení se na černé silné italské presso?

„V létě je každá třetí sobota v měsíci věnována trhu se starožitnostmi. Část plochy náměstí zabírají stolečky dvou místních kaváren. Nikdy se nezapomenu podívat na lehce posmutnělého florentského lva, který pomaličku oprýskává na mramorovém sloupu. I když jdu do města docela pozdě večer, vždy tu někdo popíjí svou poslední kávu, než hodiny odbijí půlnoc.“
(Frances Mayesová. Pod toskánským sluncem. Můj italský domov. Praha: Paseka, 2008. s. 159.)

Z každé řádky cítíte hmatatelnou lásku ke kraji, jež autorka nazývá svým druhým domovem. Popisuje Itálii a tamní život tak sugestivně, že skutečně zatoužíte po tom, mít svůj vlastní kout, kam byste se v létě mohli přestěhovat a žít jiný život. Neříkám lepší, jen jiný, snad klidnější. Mít místo, kde by se člověk, byť na čas, cítil doma a kde by načerpal sílu do dalších měsíců svého obvyklého života.

Knihu Pod toskánským sluncem vydalo nakladatelství Paseka